Hodina lásky (1968)

Přidal: Přemek |

Srpen 16, 2005

Josef Topol. Hra o ničivé síle času, o marné snaze člověka vzdorovat mu jakýmikoliv prostředky, i láskou. Hudba Petr Hapka. Divadení dramaturg Karel Kraus. Dramaturg Dalibor Chalupa. Režie Otomar Krejča.

Osoby a obsazení: El (Jan Tříska), Ela (Marie Tomášová) a Teti (Leopolda Dostalová).

Natočeno 1968. Obnovená premiéra 7. 7. 1990. Repríza 17. 2. 2007 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.), 15. 9. 2013 (ČRo 2 Praha, 20:05 h), 31. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.; 59 min); 25. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h) k úmrtí J. Třísky; 4. 8. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 21. 4. 2024 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).

Lit.: Štěrbová, Alena: O hodince lásky sníme… In Scéna č. 18/1990; 15. 10. 1990 (recenze).

Czech, Jan: O rozhlasové hře.

Pozn.: Některé prameny uvádějí jako rok natočení 1967.

Lit.: Vojtíšková, Zuzana: Josef Topol: Hodina lásky. In web ČRo 2 Praha, září 2013 (anotace). – Cit.: V čase nedělní rozhlasové hry vám tentokrát nabízíme legendární inscenaci hry Josefa Topola v režii Otomara Krejči. V příběhu o ničivé síle času, o marné snaze člověka vzdorovat jeho běhu jakýmikoliv prostředky, i láskou, uslyšíte Jana Třísku, Marii Tomášovou a Leopoldu Dostalovou.

Autor své téma sleduje ve zdánlivě zúžené sféře subjektivního světa mezilidských vztahů, zdaleka jej však nechápe pouze jako intimní a privátní záležitost. Hra je oproštěna od vnější dějovosti a dramatickým základem je tu setkání mladé milenecké dvojice za „asistence“ nemocné, nenávistné a sobecké stařeny, která tu odhaluje protipól všeho, co lze pod pojem lásky zahrnout.

Josef Topol napsal tuto hru pro rozhlas a v autorské soutěži za ni dokonce obdržel ocenění. Rozhlasové premiéře 1. ledna 1969 však nakonec z časových důvodů předcházela premiéra divadelní. Obě verze vznikly ve stejně skvělém hereckém obsazení i režii. (stejný text vyšel na webu i v únoru 2007)

Lit.: anonym: Josef Topol: Hodina lásky. In web ČRo 3 Vltava, 25. září 2017 (článek + ukázka k poslechu). – Cit.: Zemřel herec Jan Tříska. V šedesátých letech exceloval v rozhlasové hře o ničivé síle času a marné snaze člověka vzdorovat mu jakýmikoliv prostředky, i láskou. Hodinu lásky zařazujeme mimořádně dnes v 19:00 a po dobu jednoho týdne si ji můžete poslechnout také on-line.

V paměti starší a střední generace je jméno dramatika Josefa Topola spojeno s érou režijního působení Otomara Krejči v činohře Národního divadla a s Divadlem za branou. V tomto období – až do zákazu činnosti Divadla za branou – vznikaly pozoruhodné inscenace Topolových her Jejich den, Konec masopustu, Kočka na kolejích, Slavík k večeři, Hodina lásky a Dvě noci s jednou dívkou. Z toho by však mohlo vyplývat, že autor napsal koncem šedesátých let Hodinu lásky pro divadlo, kde také měla hra premiéru. Docela tak tomu ale nebylo.

Josef Topol napsal tuto hru pro rozhlas a v autorské soutěži za ni dokonce obdržel ocenění. Důvodem, proč se tehdy rozhlasová premiéra za divadelní poněkud opozdila, bylo čekání, až se pro práci v rozhlasovém studiu uvolní ti, pro něž byla psána – režisér a herci. Obě verze totiž vznikly ve stejně skvělém hereckém obsazení i režii.

Hodina lásky je hra o lásce a smrti. Autor své téma sleduje ve zdánlivě zúžené sféře subjektivního světa mezilidských vztahů, zdaleka jej však nechápe pouze jako intimní a privátní záležitost. Hra je oproštěna od vnější dějovosti a dramatickým základem je tu setkání mladé milenecké dvojice za „asistence“ nemocné, nenávistné a sobecké stařeny, která tu odhaluje protipól všeho, co lze pod pojem lásky zahrnout. Setkání má pro mladou dvojici tragickou podobu. Je totiž situací, v níž dochází k jejich rozchodu, a ten pro oba znamená ztrátu jediné jistoty.

Rozhlasové hry