Mína z Barnhelmu (2001, 2022)
Gotthold Ephraim Lessing. Klasická komedie. Překlad a rozhlasová úprava Oto Ševčík a Jaroslav Someš. Asistent režie Lidmila Čáslavská. Zvukový mistr Miloš Kot. Natáčecí technik Jana Fišerová. Dramaturgie Jana Paterová. Režie Oto Ševčík.
Osoby a obsazení: Františka (Jana Boušková), Just (Bronislav Poloczek), Paul Werner (Václav Vydra III.), hostinský (Josef Somr), major Telheim (Jiří Štěpnička), Mína z Barnhelmu (Vilma Cibulková), Hrabě Bruchsall (Oldřich Vlček), dáma ve smutku (Johanna Tesařová), Riccaut de la Marliniére (Pavel Soukup), sluha (David Vejražka) a kurýr (Martin Hofmann).
Natočeno v roce 2001. Premiéra 25. 12. 2001 (Vltava, 15:00 – 16:30 h.; 87 min.). Repríza 2. 2. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v cyklu Rozhlasové jeviště.
Vydala Radiotéka, leden 2022 (MP3, CR.ES.2021.128). Ukázka k poslechu zde.
Lit.: Venclová, Renata: Gotthold Ephraim Lessing: Mína z Barnhelmu. In web ČRo 3 Vltava, 2. únor 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Klasická komedie o lásce, překypující upřímným citem, humorem a vírou ve spravedlnost. Mínu v rozhlasové inscenaci režiséra Ševčíka hraje Vilma Cibulková, jejího partnera, majora Tellheima, ztvárnil Jiří Štěpnička. Dále účinkují Jana Boušková, Bronislav Poloczek, Václav Vydra, Josef Somr a další. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Na počátku druhé světové války, v listopadu 1940, uvedla činohra Národního divadla v Praze Lessingovu komedii Mína z Barnhelmu v překladu Bohumila Mathesia. K úspěchu inscenace přispěla nejen stylově čistá Dostalova režie a Sládkova výprava, ale hlavně herecké výkony Jiřiny Šejbalové v titulní roli, Ladislava Boháče jako majora Tellheima a Jaroslava Průchy, který vytvořil postavu sluhy Justa. Komedie o čestném a laskavém majorovi, který byl neprávem propuštěn z armády, a o jeho milující nevěstě Míně, prosvěcovala lidskou čistotou a vírou ve spravedlnost chmurnou atmosféru počátku protektorátu Čechy a Morava.
Mínu z Barnhelmu neboli Vojácké štěstí napsal čyřiatřicetiletý Gotthold Ephraim Lessing jako svoji druhou významnější dramatickou práci. Měla být jakousi vzorovou komedií nového měšťanského německého divadla, o jehož vznik a rozkvět se Lessing tolik zasloužil. Syn protestantského pastora, student teologie, filozofie a medicíny, pozdější kritik, recenzent, autor epigramů, bajek, teoretických spisů o divadle, dramatický autor a otec profese, které říkáme dramaturgie, žil v Německu v letech 1729 až 1781. Jeho zápas o moderní divadelní výraz a o humanitu, lidskou solidaritu a snášenlivost rasovou i náboženskou, je i v dnešní době vzrušující, živý a vysoce aktuální.
Ironický podtitul Vojácké štěstí, který Míně z Barnhelmu Lessing dal, má svůj dobrý důvod. Válka a vojáci silně ovlivňovali jeho život. Sedmiletá válka v letech 1756 až 1763 mu znemožnila odjet do Anglie. V letech 1757 až 1765 byl Lessing sekretářem generála Tauentziena ve Vratislavi a právě v této době napsal svoji úsměvnou komedii o lásce majora Tellheima a Míny z Barnhelmu. Jeho hra překypuje upřímným citem, humorem a vírou ve spravedlnost. Ačkoliv vznikla už v polovině 18. století, přesně řečeno v roce
1763, dodnes zůstává dílem živým, jež se často objevuje na divadelních scénách. Do rozhlasové podoby hru převedl a v roce 2001 natočil režisér Oto Ševčík.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Lit.: anonym: Gotthold Ephraim Leasing: Mína z Barnhelmu. In web ČRo 25. 4. 2009 (anotace). – Cit.: O nesnázích mladé dvojice s láskou a jak je vtipně řešit, se dozvíte v klasické komedii německého dramatika Gottholda Ephraima Lessinga Mína z Barnhelmu.
Na počátku druhé světové války, v listopadu 1940, uvedla činohra Národního divadla v Praze Lessingovu komedii Mína z Barnhelmu v překladu Bohumila Mathesia. K úspěchu inscenace přispěla nejen stylově čistá Dostalova režie a Sládkova výprava, ale hlavně herecké výkony Jiřiny Šejbalové v titulní roli, Ladislava Boháče jako majora Tellheima a Jaroslava Průchy, který vytvořil postavu sluhy Justa. Komedie o čestném a laskavém majorovi, který byl neprávem propuštěn z armády, a o jeho milující nevěstě Míně, prosvěcovala lidskou čistotou a vírou ve spravedlnost chmurnou atmosféru počátku protektorátu Čechy a Morava. Mínu z Barnhelmu neboli Vojácké štěstí napsal čyřiatřicetiletý Gotthold Ephraim Lessing jako svoji druhou významnější dramatickou práci. Měla být jakousi vzorovou komedií nového měšťanského německého divadla, o jehož vznik a rozkvět se Lessing tolik zasloužil. Syn protestantského pastora, student teologie, filozofie a medicíny, pozdější kritik, recenzent, autor epigramů, bajek, teoretických spisů o divadle, dramatický autor a otec profese, které říkáme dramaturgie, žil v Německu v letech 1729 až 1781. Jeho zápas o moderní divadelní výraz a o humanitu, lidskou solidaritu a snášenlivost rasovou i náboženskou, je i v dnešní době vzrušující, živý a vysoce aktuální. Ironický podtitul Vojácké štěstí, který Míně z Barnhelmu Lessing dal, má svůj dobrý důvod. Válka a vojáci silně ovlivňovali jeho život. Sedmiletá válka v letech 1756 až 1763 mu znemožnila odjet do Anglie. V letech 1757 až 1765 byl Lessing sekretářem generála Tauentziena ve Vratislavi a právě v této době napsal svoji úsměvnou komedii o lásce majora Tellheima a Míny z Barnhelmu. Jeho hra překypuje upřímným citem, humorem a vírou ve spravedlnost.