Panáček v říši mluveného slova

stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Josef Schwarz – Červinka (1915-2003)

rozhlasový režisér a herec, překladatel z angličtiny

Občanské příjmení Schwarz uvádí jako překladatel, pseudonym Červinka jako rozhlasový režisér a herec. Studoval na gymnáziu a na německé obchodní škole, 1935-37 byl zaměstnán jako korespondent u firmy Philips. Studium na dramatickém oddělení státní konzervatoře kvůli okupaci nedokončil a 1939 odešel do zahraničí. Do 1941 pracoval v Londýně jako svářeč, 1941-45 působil jako hlasatel, redaktor a překladatel československého vysílání BBC v Londýně. Rok pobýval na léčení ve Švýcarsku, 1946 se vrátil do Československa.

Od roku 1947 člen hereckého souboru Čs. rozhlasu, od roku 1958 režisér literárních pořadů, od roku 1963 režisér rozhlasových her. I po odchodu do důchodu v roce 1976 externě spolupracuje s rozhlasem. Z hereckých rolí: četby na pokračování Wells: Neviditelný, Waltari: Egypťan Sinuhet, Jirotka: Saturnin, z režijních prací: Aškenazy: Piškot, Giles Cooper: Nepříjemná ústřice, Hawthorne: Šarlatové písmeno, Shakespeare: Richard III.

Překládá z angličtiny a okrajově z němčiny – pod jménem Josef Schwarz. Z angličtiny přeložil více než 50 titulů beletrie a divadelních a rozhlasových her. Významných je hlavně pět výborů z díla E. A. Poea, které rovněž sestavil, a prózy W. Saroyana. V roce 2003 vyšla v Radioservisu kniha jeho vzpomínek „Trpělivě obnošené tělo“, která byla sestavena z jeho rozhlasových rozhovorů s Hanou Kofránkovou (2002). Téhož roku umírá.

Pozn.: článek B. Pražana z Týdeníku Rozhlas (2000):

Rozhlasový režisér, herec a překladatel Josef Schwarz-Červinka slaví 16. června (2000) své pětaosmdesátiny. Narodil se ve znamení Blíženců a ti – alespoň podle výkladu Daniely Fischerové – rádi kombinují ideje a slova v intelektuálním řádu nebo v anarchismu hry. Oslavenec tedy nejspíš dostal své tři profese – jejichž společným jmenovatelem je interpretace, výklad textu – přímo do vínku. Avšak přestože své trojjediné povolání svrchovaně naplnil a má na kontě více než 50 překladů předních děl angloamerické literatury od takových autorů, jakými jsou Poe, Faulkner, Chandler či Saroyan, řadu skvělých rozhlasových četeb (třeba Doktora Jekylla a pana Hydea, Saturnina, Egypťana Sinuheta…) i režií (jmenujme alespoň Shakespaerova Richarda III., Jindřicha V., Hawthornovo Šarlatové písmeno nebo z poslední doby Holmesovy příběhy s Viktorem Preissem), přesto mu chvíli trvalo, než našel sám sebe a své poslání a talent rozpoznal.

Hledání sama sebe

Josef Schwarz se narodil v Luži, městečku poblíž Chrudimi. Jeho tatínek, typický selfmademan, tam založil malou továrničku na prádlo. A protože předpokládal, že bystrý mladší syn půjde na vysokou školu, poslal ho v jeho jedenácti letech do primy chrudimského gymnázia. Jenže synek si tam počínal jako jeho pozdější dobrý známý, Bohumil Hrabal: studium ho nebavilo, byl až příliš živý a zájmy měl nevyhraněné. Středoškolských ústavů vystřídal několik a v každém procházel s „consiliem abeundi“: do vyššího ročníku mohl postoupit pouze za předpokladu, že zároveň přestoupí jinam. K maturitě ale nakonec stejně nedospěl. Otec ho proto přinutil dokončit alespoň jednoletou obchodní školu a následující úspěšné synovo působení v Praze u firmy Philips v něm opět probudilo naděje, že z Josefa přece jen jednou „něco bude“. Jaké zklamání asi zažil po dvou letech, v roce 1937, kdy mu syn oznámil, že se rozhodl za vlastní úspory studovat dramatickou konzervatoř.

V té době už totiž Josef Schwarz věděl, co ho opravdu baví, přitahuje a k čemu je povolán. Nebyl to obchod, ale literatura a divadlo. Tyto zájmy ho již před tím přivedly k recitaci, k vystupování v různých socialistických mládežnických spolcích a nakonec i do Divadelního kolektivu mladých, vedeného Pavlem Tigridem. S tím se spřátelil. Stejně jako s básníkem Jiřím Ortenem, se kterým na dramatické konzervatoři studoval a s nímž pak (a také s budoucím prozaikem Bohuslavem Březovským) až do počátku devětatřicátého roku bydlel v jedné vinohradské dvougarsoniéře. Po vinárnách a kavárnách se scházeli s Halasem, Holanem, Seifertem, Horou, Teigem…

Útěk z protektorátu

Dusivá atmosféra pomnichovské druhé republiky a sílící antisemitismus vedly Josefa Schwarze a Pavla Tigrida k tomu, že začali pomýšlet na emigraci. Definitivně se rozhodli 15. března 1939, kdy spolu v sekretariátě sociálnědemokra­tické studentské organizace, která provozovala jejich studentské divadlo, ničili různé doklady a materiály, jež by okupanti mohli zneužít. Pro opuštění protektorátu ale museli mít kromě pasů i tzv. durchlasscheiny – něco podobného, čím byly za socialismu výjezdní doložky. Vydávalo je gestapo a zvláštní útvary wehrmachtu. Přátelé se vydali na jeden z jejich úřadů. Probírku žadatelů dělal důstojník, který kontroloval jejich dokumenty, a ty, co je měli v pořádku, posílal do vedlejší místnosti, kde se formuláře doložek vyplňovaly. První předstoupil Pavel Tigrid. Důstojník si od něho vyžádal křestní list. Tigrid, kterého rodiče nechali v dětství pokřtít, ho měl. Josef Schwarz nikoli. „Jude?“ podivil se důstojník – „Heraus!“ Jenže právě v tu chvíli zazvonil na jeho stole telefon. „Ja, ich komm, gleich herunter,“ horlivě přikývl, zavěsil a jak spěchal do přízemí za svým nadřízeným, předběhl Schwarze ve dveřích. Ten toho využil, proklouzl do sousední místnosti, úředníkovi vydávajícímu doložky zalhal, že má doklady v pořádku, a podpis důstojníka, který ho vyhodil, pak doma zfalšoval podle durchlasscheinu Tigridova. Tím si nejspíš zachránil život. – O šest let později zbyli z jeho rozvětvené židovské rodiny pouze on a jeho o tři roky starší bratr, který přežil Terezín, Osvětim a pochod smrti.

Anglické začátky

Jakmile měli potřebné papíry pohromadě, zakoupili si oba přátelé jawu stopětadvacítku a vyrazili přes Německo do Holandska. V pohraničním městečku Oldenzaalu čekal na uprchlíky z bývalého Československa, kteří měli namířeno do Velké Britanie – a takových byla většina – anglický imigrační úředník. Rozhodoval o tom, zda do jeho země mohou, nebo ne. Pouštěl ty, kteří prokázali, že budou mít na ostrovech z čeho žít, a pak také politické uprchlíky. Víza sice tehdy stejně jako dnes nebyla zavedena, Anglie se však v oněch kritických dnech snažila zbrzdit příval utečenců. Pavel Tigrid ukázal potvrzení, že má v Amsterodamu k dispozici dostatečně velký obnos. Josefa Schwarze, který předložil dobrozdání otcovy firmy, že cestuje obchodně, ale finančně zajištěn nebyl, chtěl úředník poslat zpátky do Německa. Oblomilo ho, když se dozvěděl, že má před sebou Žida a navíc aktivistu sociálně demokratické organizace: „Měl jste říct hned, že jste politický uprchlík.“

Tigrid to vzal do Anglie na motorce oklikou přes Amsterodam, Schwarz nasedl na vlak jedoucí přímo do Londýna. Tam prostřednictvím nadace vytvořené na pomoc českým uprchlíkům získal finanční podporu, ubytování v hostelu a – opět už s Tigridem – začal v oné nadaci pracovat. Do Anglie se díky jejich přispění dostal například bratr Jiřího Ortena, režisér Ota Ornest, Evžen Klinger, později odsouzený v procesu se Slánským, či básník Josef Lederer… Josef Schwarz si brzy udělal svářečský kurz a nastoupil do továrny vyrábějící radary. V době bitvy o Anglii byla fabrika bombardována. „Zachránil jsem si život, protože se mi nechtělo do krytu,“ vzpomíná na dobu, kdy německé letectvo po devadesát dnů neustávalo s nálety. „Bomby prorazily střechu krytu a pět dělníků zahynulo.“

Bomby, tuberkulóza a vítězný únor

I v těchto těžkých dobách zůstal věrný divadlu. Spolu s Ornestem, Ledererem a dalšími přáteli pořádali kulturní večery a divadelní představení pro české emigranty. Navštěvovali je i členové a úředníci Benešovy emigrační londýnské vlády. Na doporučení jednoho z nich – Josefa Korbela, otce Madelaine Albrightové – nastoupil na jaře roku 1941 Josef Schwarz do českého vysílání BBC coby hlasatel a překladatel. Oženil se, vzal si Češku, jejich londýnský byt byl vybombardován, několikrát se stěhovali a v roce 1944 se jim narodila dcera. Brzy poté onemocněl tuberkulózou. Léčil se v jižní Anglii a bezprostředně po válce ve Švýcarsku. Tam také přeložil svou první knihu – Saroyanovu novelu Jmenuji se Aram. Do Prahy se vrátil s pochybami, zda se vůbec ještě někdy bude moci věnovat divadlu. Doufal, že v nejhorším by mohl žít z výnosů lužské továrny, kterou po návratu z koncentráku převzal jeho bratr. Továrna však byla po „vítězném únoru“ znárodněna a jeho bratr – který ji ještě nějakou dobu vedl a pak byl z místa ředitele z politických důvodů sesazen – emigroval do Izraele. To už měl Josef Schwarz TBC naštěstí vyléčené, od roku 1947 pracoval v hereckém souboru Československého rozhlasu a pro své umělecké působení si zvolil matčino dívčí jméno – Červinka. Coby bývalý továrník, účastník západního odboje a bratr emigranta to ovšem neměl lehké. Mnohokrát byl také vyšetřován v souvislosti s novým odchodem Pavla Tigrida do zahraničí. Cítil, jak okolo něho sílí politický tlak. Když v roce 1952 v souvislosti s procesem se Slánským začala KSČ bojovat „se zrádci, kosmopolity a sionisty“, zahrnula do této neurčité leč novému režimu nejspíš velmi nebezpečné množiny i Josefa Schwarze a z Československého rozhlasu ho vyhodila. A to i s jeho druhou ženou, se kterou se tam seznámil a kterou si vzal dva roky před tím.

Opět v rádiu

Soudruzi, kteří pokyn strany provedli, se však záhy poté morálně zdiskreditovali, sami byli z rozhlasu „odejiti“ a legendární figura komunistického panoptika, ministr informací Václav Kopecký, který se díky jednomu bývalému Schwarzovu spolužákovi s jeho případem seznámil, usoudil, že „než aby Schwarz utekl do Anglie, bude lepší opět ho do rozhlasu přijmout“. Což se i stalo. Josef Červinka se v té době úzce přátelil s bývalými členy Skupiny 42 – Kamilem Lhotákem, Jiřím Kolářem, Zdeňkem Urbánkem, Josefem Hiršalem – a pro jejich zamýšlený ale nerealizovaný ineditní sborník přeložil Ortel Franze Kafky. Měl i autorské a režijní plány rozhlasové. K jejich realizaci se však dostal až při politickém tání koncem padesátých let. Nejprve směl připravovat pouze kratší literární pořady. Rozsáhlejší dramatické tvary přišly na řadu až v šedesátých letech. Jako režisér hostoval i v rádiu, ve kterém kdysi začínal: Aškenazyho Piškot, který natočil roku 1966 v BBC s anglickými herci, byl britskou kritikou počítán k nejlepším rozhlasovým hrám desetiletí.

Po osmašedesátém roce musela jeho nynější žena Milena z rozhlasu odejít. On mohl zůstat až do roku 1976, kdy nastoupil do důchodu. Protože si ale bez rozhlasové práce nedokáže svůj život představit, docházel za ní do vinohradských studií a dochází pořád. Stál u uměleckých začátků – jak sám s úsměvem říká – své třetí, „adoptivní“ dcery Hany Kofránkové, jedné z nejlepších současných rozhlasových režisérek, v roce 1993 obdržel spolu s Jiřím Adamírou a Rudolfem Hrušínským Křišťálovou růži – nejvyšší ocenění, jaké jen lze u nás v oblasti uměleckého přednesu získat – a posluchači i čtenáři se s jeho přednesem, režií a překlady setkávají stále.

BRONISLAV PRAŽAN

Překlady z angličtiny

Amerika se směje (VP, Praha, Československý spisovatel 1958, + další překladatelé)

Amis, Kingsley: Tlustý Angličan (One Fat Englishman; R, Praha, Odeon 1968; Praha, Ivo Železný 1997)

Blair, Clay: Země Pentagon (Pentagon Country; Praha, Naše vojsko 1979)

Brett, Simon: Mrtvá strana mikrofonu (The Dead Side of a Mike; R, in: 3x v roli detektiva Charles Parios, Praha, Odeon 1985)

Cooper, Giles: Nepříjemná ústřice (A Disagreeable Oyster; RH, Československý rozhlas 1968)

Cooper, Giles: Předmět (The Object; RH, Československý rozhlas 1966)

Dale, Norman: Nebezpečný poklad (Dangerous Treasure; R, Praha, Práce 1947)

Farquhar, George: Galantní lest (The BeauxStratagem; D, premiéra Praha, Komorní divadlo 1974)

Faulkner, William (Cuthbert): Nepřemožení (The Unvanquished; R, Praha, Naše vojsko 1958)

Faulkner, William (Cuthbert): Povídky Williama Faulknera (VP, Světová literatura, 3/1956)

Faulkner, William (Cuthbert): Růže pro Emílii (VP, Praha, SNKLHU 1958 + Zdeněk Urbánek)

Faulkner, William (Cuthbert): Srpnové světlo (Light in August; R, Praha, Odeon 1973)

Foote, Shelby: Milování ve vyprahlém čase (Love In a Dry Season; R, Praha, Odeon 1976)

Forster, Edward Morgan: Cesta do Indie (A Passage to India; R, Praha, Odeon 1974)

Forster, Edward Morgan: Kam se bojí vkročit andělé (Where Angels Fear to Tread; R, Praha, Odeon 1987)

Garnet, David: Člověk v zoologické zahradě (A Man in the Zoo; N, in: Dáma v lišku / Člověk v zoologické
zahradě, Praha, Odeon 1969)

Garnet, David: Dáma v lišku (Lady into Fox; N, in: Dáma v lišku / Člověk v zoologické zahradě, Praha, Odeon 1969)

Giles /Gilesová/, Barbara: Útlý keř (The Gentle Bush; R, Praha, SNKLU 1962)

Chandler, Raymond (Thornton): Loučení s Lennoxem (The Long Good-Bye; R, in: 3x Phil Marlowe, Praha, Odeon 1967; Praha, Odeon 1978; Praha, Delfín 1998)

Chandler, Raymond (Thornton): Sbohem miláčku… (Farewell, My Lovely; R, in: 3x Phil Marlowe, Praha, Odeon 1978)

James /Jamesová/, Phyllis Dorothy: Povolání pro ženu nevhodné (An Unsuitable Job for a Woman; R, in: 3x Adam Dalgliesh, Praha, Odeon 1986)

James /Jamesová/, Phyllis Dorothy: Smrt kriminalisty (Death of an Expert Witness; R, Praha, Odeon 1982)

Komu se to dostane do rukou. Podivuhodné příběhy z Ameriky 19. století (VP, Praha, Odeon 1992, + další překladatelé)

Macken, Walter: Mlčící lid (The Silent People; R, Praha, Svoboda 1975, [Josef Schwarz = Zdeněk Urbánek])

O´Casey, Sean: Jen jeho stín (Shadow of a Gunman; D, premiéra Praha, Divadlo 5. května 1948)

O´Casey, Sean: Juno a páv (Juno and the Peacock; D, premiéra Praha, Realistické divadlo 1947)

O´Neill, Eugene: Cesta dlouhým dnem do noci (Long Days Journey Into night; D, Praha, Odeon 1988, [Josef Schwarz = Zdeněk Urbánek])

Poe, Edgar Allan: Černý kocour a jiné povídky (VP, Praha, Mladá fronta 1988)

Poe, Edgar Allan: Jáma a kyvadlo a jiné povídky (VP, Praha, Odeon 1975; Praha, Odeon 1978; Praha, Odeon 1987; Praha, Odeon 1987)

Poe, Edgar Allan: Maska červené smrti (VP, Praha, Hynek [1996])

Poe, Edgar Allan: Předčasný pohřeb a jiné povídky (VP, Praha, Mladá fronta 1970)

Poe, Edgar Allan: Příběhy Artura Gordona Pyma z Nantucketu (The Narrative of Arthur Gordon Pym; R, in: Zrádné srdce, Praha, Naše vojsko 1959; samostatně jako Příběhy Artura Gordona Pyma, Praha, SNKLHU
1959; samostatně jako Příběhy Artura Gordona Pyma, Praha, Ivo Železný 1992; samostatně jako Příběhy Artura Gordona Pyma, Brno, Jota 1995)

Poe, Edgar Allan: Rukopis nalezený v láhvi (MS. Found in a Bottle; P, Praha, Aulos 1995)

Poe, Edgar Allan: Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky (VP, Praha, Mladá fronta 1964; Praha, Mladá fronta 1969)

Poe, Edgar Allan: Zlatý skarabeus (VP, Praha, Albatros 1979)

Poe, Edgar Allan: Zrádné srdce (VB, VP, Praha, Naše vojsko 1959, + další překladatelé)

Quentin, Patrick: Mé dvě ženy (The Man with two Wives; R, Praha, Mladá fronta 1977)

Saroyan, William: Bláznivost v rodině (Mandness in the Family; PP, Praha, Argo 2000)

Saroyan, William: Jmenuji se Aram (My Name is Aram; PP, Praha, Práce 1947)

Saroyan, William: Krátká projížďka v nebeském kočáře (Short Drive, Sweet Chariot; PP, Praha, Argo 1996)

Saroyan, William: Léto na krásném bílém koni (VP, Praha, Práce 1981, + Jaroslav Kořán, Zdeněk Urbánek)

Saroyan, William: Místa, kde jsem trávil čas (Places Where I’ve Done Time; LF, Praha, Argo 1996)

Saroyan, William: Náhodná setkání. Vzpomínky (Chance Meetings: A Memoir; LF, Praha, Nakladatelství Lidové noviny 1996)

Saroyan, William: O neumírání (Not Dying; R, Praha, Odeon 1972; Praha, Aurora 1995)

Saroyan, William: Pět zralých hrušek a jiné povídky (VP, Praha, SNKLU 1965 + Zdeněk Urbánek)

Shaw, Irwin: Mladí lvi (The Young Lions; R, Praha, Naše vojsko 1963; Praha, Naše vojsko 1969; Praha, Odeon 1988)

Sinclair, Upton (Beall): Mezi dvěma světy (Between Two Worlds; R, Praha – London, Práce – Lincolns Prager 1947; Praha – London, Práce – Lincolns Prager 1948; Praha, Erika 1993)

Thoreau, Henry David: Walden aneb život v lesích (Walden or, Life in the Woods; LF, Praha, Odeon 1991)

Twain, Mark: Dopisy z planety Země (Letters from the Earth; PP, Praha, Práce 1989, + Jitka Beránková, [Josef Schwarz = Zdeněk Urbánek])

Twain, Mark: Skákavý žabák a jiné prózy (VP, Praha, Odeon 1979, + Zdeněk Urbánek [Josef Schwarz = Zdeněk Urbánek], [Josef Schwarz jen povídku Tomu, který setrvává v temnotách])

Updike, John (Hoyer): Králíku, utíkej! (Rabbit, Run; R, Praha, Odeon 1980)

Waugh /Waughová/ Evelyn: Sestup a pád (Decline and Fall; R, Praha, Mladá fronta 1971; Praha, Vyšehrad 1986)

Zdroj: zde.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

(c) 2005 - 2011 Panáček v říši mluveného slova | autoři: Přemek, Beatman, ixi a Rickie | mapa webu

• Domů