Marina Alšová (1973, 1974, 2016)

Přidal: Přemek |

Březen 31, 2009

Ladislav Stehlík. Scénář Jiří Šrámek. Hudební improvizace Petr Eben (na motivy Alšova Špalíčku).

Recitují Dagmar Sedláčková, Radovan Lukavský a Milan Friedl.

Natočeno 4. 10. 1973 (Lucerna). Vydal Supraphon v roce 1974 (1 LP; Su 1 18 1528; 45 min.). Reedice Supraphonline, červen 2016 (MP3).

Lit.: Matys, Rudolf: Marina Alšová. (sleeve-note). – Cit.: Křehce čistá linka veršové melodie, světlo a barva chvějivě opalizující na věcech, jež tak vstupují do básně svěží, s nesetřeným ještě pelem „jitřního“, právě narozeného pohledu – taková je atmosféra básnických počátků Ladislava Stehlíka (*26.6. 1908 – †11.9.1987] z 30. let. A už v nich, především pak v Kvetoucí trnce z roku 1936, se objevuje základní a osnovný motiv Stehlíkovy lyriky, totiž její intimní vztah ke krajině, k rodné zemi…
…Marina Alšová, která vyšla roku 1952, je Stehlíkovou epickou skladbou nejrozměrnější. Byla vydána v roce stého výročí narozenin Mikoláše Alše.
Básník…v ní vzdal hold géniovi českého výtvarného umění. A věru nešlo o formální akt pouhé příležitostné piety. Vždyť Mikoláš Aleš je přímo erbovním malířem jižních Čech….A takto básník sám apostrofuje Alšovo dílo:“ Alšovi nebyla rodná krajina nějakou záležitostí optickou nebo impresivní, je to především krajina rodu a zasvěcení. Kreslí nejen co vidí, ale především, co o krajině ví…Věřte, je to mnoho, přemnoho. Je to v každém případě písnička domova povýšená na hudbu…Jako nekonečná líbeznost se line rodný kraj z nitra nepřetržitou písní, která okouzluje poutníka na každém kroku zvláštní milostí i milostností pohledu, snem skutečnějším než život, snem, který dokázal vytvářet krásu a štěstí, tak vzácné v jeho životě každodenním.“
Příběh Mariny Alšové je prostý. Vypráví o životních osudech Mikoláše Alše a jeho velké lásky – a pozdější ženy – od dětství a mládí přes léta zrání, uměleckého kvasu a hledání až k bodu zralé moudrosti, k ohlédnutí se za životem.
Hned z prvních stránek Stehlíkovy básnické skladby dýchne na čtenáře důvěrně známá atmosféra jihočeského venkova minulého století, kterou Stehlík zná nejen s obdivuhodnou přesností a šíří věcnou, ve všech reáliích biografických, historických i folklorních, ale kterou dokáže i emotivně zpřítomnit jako snad nikdo jiný u nás…toto spojení nosného a v dobrém slova smyslu poutavého děje s křehkou, komorní kantilénou „lyrických“ partií přímo předurčující Stehlíkovu Marinu ke zvukové realizaci, k recitačnímu ztvárnění.
Tohoto vděčného úkolu se ujala Lyra pragensis a průřez poemou, který přináší tato deska, snad dostatečně přesvědčí o tom, že měla šťastnou ruku.

Mluvené slovo na zvukových nosičích