R. U. R. (1968, 2014)

Přidal: Přemek |

Prosinec 14, 2005

Karel Čapek. Rozhlasová úprava Dalibor Chalupa. Scénická hudba Zdeněk Šikola. Zpívá Kühnův smíšený sbor, řídí Pavel Kühn. Dramaturg Dalibor Chalupa. Režie František Štěpánek.

Osoby a obsazení: inženýr Fabry (Vladimír Brabec), Harry Domin (Otakar Brousek st.), doktor Gal (Jaromír Spal), doktor Halemayer (Josef Patočka), konsul Busman (Vladimír Krška), stavitel Alquist (Vladimír Hlavatý), Helena Gloriová (Jaroslava Adamová), Nána, její chůva (Marie Vášová), Marius, robot (Bořivoj Navrátil), Sula, robotka (Marta Kučírková), Radius, robot (Svatopluk Skládal), Damon, robot (Karel Houska), Primus, robot (Jaromír Hanzlík), Helena, robotka (Růžena Merunková), roboti (Vladimír Bičík, Vladimír Čech, Karel Fořt).

Natočeno 1968. Premiéra 26. 12. 1968 (Praha, 19:30 – 21:15 h.; 100 min.). Repríza 7. 11. 2013 (ČRo Vltava, 22:00 h), 11. 1. 2015 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 4. 7. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama k 100. výročí knižního vydání hry.

Vydal Jazz-Music a Radioservis v roce 2014 (2 CD, CD: JM006-2 – EAN 8594168769036).

OBSAH 2CD:
1. Slečna Gloryová – 14:53
2. Roboti – 12:34
3. Hluchý květ – 21:39
Celkový čas – 49:06

4. Revolta – 15:06
5. Poslední hodina – 16:47
6. Tajemství života – 18:51
Celkový čas – 50:44

Lit.: anonym: Karel Čapek: R.U.R. 1/2. In web ČRo, listopad 2013 (článek). – Cit.: Hra, která obohatila náš slovník o slovo robot, záhy obletěla celý svět a byla přeložena do třiceti jazyků. Rozhlasovou inscenaci Čapkovy hry o vzpouře robotů a zániku lidské civilizace natočil režisér František Štěpánek v roce 1968.

V blíže nespecifikované budoucnosti se vědci naučí stvořit téměř dokonalého umělého člověka, který by mohl lidstvo navždy osvobodit od fyzické práce.

Výroby robotů, jak se umělým lidem začne říkat, se chopí podnikavá akciová společnost Rossum’s universal robots a zaplaví svět levnou pracovní silou, takže umělých bytostí je záhy víc než lidí. Je jen otázkou času, kdy se roboti vzbouří proti svým pánům a svrhnou zlenivělou lidskou rasu, jejíž civilizace nejspíš dospěla ke svému zániku.

Divadelní drama se symbolickým koncem R.U.R. napsal Karel Čapek v roce 1920. Patří do linie tzv. utopistických děl, která dále pokračuje romány Továrna na absolutno, Krakatit nebo Válka s mloky a hrami Věc Makropulos a Bílá nemoc. Všem Čapkovým dílům s vědeckofantastickou tematikou je společná hluboká autorova skepse, s níž pohlížel na slepé vzývání vědeckého pokroku.

Převratné vynálezy, které slibují osvobodit člověka a dát lidstvu dosud netušené možnosti, končí v Čapkových románech a hrách deziluzí nebo rovnou katastrofou.

Tváří v tvář pokušením, která technický pokrok přináší, u Čapka selhávají sobečtí prospěcháři stejně jako ušlechtilí humanisté. Nejlépe naopak obstojí obyčejní, neokázalí, „malí“ lidé, kteří možná nemají velké životní ambice, zato se nezříkají svého lidského údělu.

Lit.: Váňová, Kristina: {R. U. R.}. In booklet 2CD R. U. R., 2014 (text bookletu). – Cit.: Utopické RUR (Rossum’s Universal Robots, Rossumovi univerzální Roboti) je v pořadí třetí drama Karla Čapka, časově mu předcházely komedie Lásky hra osudná a Loupežník. Souběžně s ním však s bratrem pracoval také na komedii Ze života hmyzu. Podle vlastních slov dostal Karel Čapek právě při psaní Mravenců nápad na utopické drama a koncipuje Roboty. RUR bylo dopsáno v roce 1920, kdy také vyšlo poprvé tiskem. Premiéru v Národním divadle mělo 25. ledna 1921. Ještě předtím (2. a 3. ledna 1921) jej sehráli ochotníci Jednoty divadelních ochotníků Klicpera v Hradci Králové. Úspěch této Čapkovy hry byl okamžitý a mimořádný, ve velmi krátké době bylo drama přeloženo a uváděno na zahraničních scénách (1921 – Cáchy, 1922 – Varšava, Bělehrad, New York, 1923 – Londýn, Vídeň, Curych, 1924 – Budapešť, Krakov, Paříž, Tokio a další). Třicetiletý autor se tak rázem stal celosvětově známým dramatikem. Varovná Čapkova výzva k lidstvu, pronesená krátce po skončení první světové války, našla silnou odezvu všude, kde bylo RUR uvedeno. Myšlenka výroby umělého člověka – pracovní síly se ve světové vědeckofantastické literatuře objevila již daleko dříve (v našem kulturním prostředí je známa pověst o pražském Golemovi). Karel Čapek však na radu svého bratra jako první užívá pro umělou bytost pojmenování „Robot“, odvozené z výrazu slovanského původu „robota“ – těžká, nedobrovolná práce. Tento termín se stal brzy součástí světových jazyků. Přestože tato Čapkova hra je v současnosti na divadelních prknech uváděna jen výjimečně, její poselství je v postmoderní době až mrazivě aktuální, a proto si zaslouží čtenářovu i posluchačovu pozornost.

Kristina Váňová, ředitelka Památníku Karla Čapka ve Strži

„Nejsem si zcela jist tím, co jsem napsal, ale vím velmi dobře, co jsem chtěl napsat. Chtěl jsem napsat komedii zčásti o vědě, zčásti o pravdě… Vytvořit homunkula je středověká idea, a chceme-li držet krok s dnešním stoletím, musí se toto tvoření přenést do masové výroby. Okamžitě jsme v zajetí industrialismu; tato strašlivá mašinerie se nesmí zastavit, protože kdyby se zastavila, zničila by život tisíců. Naopak, musí se pokračovat rychleji a rychleji, i když se tak v tomto proudu ničí tisíce a tisíce jiných existencí.

Ti, kdo si myslí, že ovládají průmysl, jsou jím ovládáni sami… výplod lidského mozku se nakonec vymkl lidem z rukou… A nyní moje druhá idea, komedie o pravdě… Myslím, že je to možné, a je to nejdramatičtější prvek v moderní civilizaci, že lidská pravda stojí proti pravdě neméně lidské, ideál proti ideálu, pozitivní hodnota proti hodnotě neméně pozitivní a že zápas se neodehrává, jak se nám často říká, mezi vznešenou pravdou a mrzkou sobeckou špatností.“ /Karel Čapek, Význam RUR, 1923/

Lit.: Kamberský, Jakub: Karel Čapek: RUR. In web Audiokniha roku, 12. 8. 2014 (recenze). – Cit: Milí příznivci audioknih, rozhlasových dramatizací, zkrátka slova mluveného. Dříve, než se rozepíšu o archivní nahrávce Čapkova dramatu R.U.R. vydané v květnu 2014, dovolte mi úvodem stručný historický exkurz na téma Karel Čapek a rozhlas, rozhlas a Karel Čapek. Dle dostupných informací je zřejmé, že Čapek měl k rozhlasu kladný vztah – ostatně roku 1933 autorsky připravil rozhlasový cyklus Cesta kolem světa po gramofonových deskách. Je však paradoxem, že před rozhlasovým mikrofonem nejspíš vystoupil pouze jednou a to ještě nepromlouval o svém díle, ale o díle básníka R. Thákura.

R.U.R.

Československý rozhlas inscenoval Čapkovy hry takřka od samotných počátků. Ve 30. letech to jsou např. Věc Makropulos (1935), Loupežník (1936), Ze života hmyzu (1937) či Bílá nemoc (1938), R.U.R. zatím ponechávám stranou. Vzhledem k tomu, že rozhlas ve 30. letech vysílal živě a ze jmenovaných inscenací se nic nedochovalo, lze se jen těžko domnívat, na jaké kvalitativní úrovni tato zpracování byla. V době 2. světové války bylo Čapkovo dílo v klatbě a ani po únoru 1948 se s jeho tvorbou v rozhlasu nepotkáváme.

K postupnému prolamování dochází zhruba v polovině 50. let, kdy roku 1953 František Štěpánek či Přemysl Pražský (prameny se rozcházejí), inscenuje protiválečné drama Matka. V následujících letech jsou natáčeny kratší povídky. K průlomu dochází roku 1958, kdy Jiří Roll adaptuje Bílou nemoc, ale hlavně pak režisér Jiří Horčička na tehdejší poměry zcela nezvykle inscenuje Válku s mloky. Tato inscenace, zcela se vymykající převládajícímu divadelnímu inscenování, navíc bohatá na rychlé střihy, se stává událostí roku. Dalším neopomenutelným počinem se stává roku 1963 adaptace nedokončeného románu Život a dílo skladatele Foltýna, v dramatizaci Františka Pavlíčka a režii Josefa Henkeho, s výtečným Iljou Rackem v titulní roli. Inscenátorům se povedlo vytvořit pronikavou studii o netalentovaném člověku ve vskutku mrazivém provedení. Nahrávka by si vydání na CD nosiči jistojistě zasloužila.

V 70. a 80. letech se opět objevují kratší povídky, hlavně ty kriminální, řada čtených či dramatizovaných pohádek či četeb. I v tomto období přichází režisér Horčička s nezapomenutelnými skvosty – za všechny Věc Makropulos (1975) s Jiřinou Švorcovou, či koláže Jak se dělá divadlo a film z cyklu Jak se co dělá.
Výčet je to samozřejmě neúplný, ale má-li být stručný, nelze jinak.

Jak se to má s hrou R.U.R., tedy hrou o výrobě a následné nadvládě robotů? Tuto utopickou přímou reakci na 1. světovou válku dopsal Čapek roku 1920. Světovou rozhlasovou premiéru si hra odbyla v BBC již roku 1927, ve stejném roce rok došlo k české premiéře v Brněnském rozhlasu. Ve 30. letech byla hra inscenována znovu, dokonce se zachoval kratičký úryvek chóru robotů a jeden dialog. A konečně roku 1968 režíroval František Štěpánek zatím poslední tuzemskou verzi, kterou nyní na dvou CD vydává JAZZ Music ve spolupráci s nakladatelstvím Radioservis.

Rozhlasové úpravy a dramaturgie se ujal ostřílený Dalibor Chalupa, režisér Štěpánek obsadil herce zvučných jmen: např. Otakara Brouska st., Jaroslavu Adamovou, Vladimíra Brabce, Bořivoje Navrátila, Jaromíra Hanzlíka, Růženu Merunkovou a další. Nabízí se mírné srovnání s dochovanými fragmenty realizace ze 30. let. Ta pochopitelně trpí určitou teatrálností a stylizací, nicméně domnívám se, že k Čapkovým hrám právě určitá stylizace patří. V nahrávce ze 60. let mi chybí výrazné emoce – jistá civilnost a umírněné projevy postav jsou ku škodě věci. Navíc, když nahrávku srovnám se zmiňovanými opusy Válka s mloky či Život a dílo skladatele Foltýna, vězí někde uprostřed.

Díky obsazení nejde o inscenaci mluvit jako o propadáku, to rozhodně ne. Nutno přiznat, že v druhé části nahrávky určitou stísněnost a neklid ve vzduchu vnímat lze. Za zmínku určitě stojí výkon Otakara Brouska st., který Harryho Domina pojímá jako neurotického a chamtivého člověka. Jakýmsi protipólem je stavitel Alquist v podání Vladimíra Hlavatého. Zkrátka, herci hrají to, co mají předepsané. Z nahrávky bohužel necítím konkrétní režijní rukopis. Jak jsem ale řekl, přes všechny výhrady stojí nahrávka za poslech a pozornost. Už kvůli zachycení hlasů herců, kteří až na několik posledních výjimek, nejsou mezi námi.