(2000)

Přidal: Přemek |

Prosinec 15, 2005

Ivan Diviš. Dobrodružná báseň o plavbě a ztroskotání. Hudební a zvuková spolupráce Pavla Schönová. Připravil Rudolf Matys. Režie Josef Henke.

Účinkují Rudolf Pellar, Petr Pelzer, Lukáš Hlavica a Iveta Dušková.

Natočeno 2000. Premiéra 3. 11. 2000 (ČRo 3 Vltava, 21:00 – 22:05 h.; 61 min). Repríza 7. 4. 2019 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.) v cyklu Souzvuk.

Lit.: Matys, Rudolf: Poezie v rozhlase. Báseň o plavbě a ztroskotání. In Týdeník Rozhlas 49/2000 (anotace). – Cit.: Básník Ivan Diviš si rád čítával ve starých mapách. Když si jednou na počátku 90. let prohlížel řetězce ostrůvků zavěšených na jihozápadní okraj Aljašky, ten příběh před ním vyvstal hned napoprvé. Byl to příběh o poslední plavbě britské obchodní lodi Laura Blair, o tragickém osudu její posádky, příběh archetypálně romantický, přitom však jedinečně divišovský. Laura Blair pod velením svého kapitána Ivora Richardse (je vypravěčem celé historie) veze podezřelý náklad (výbušniny?) do aljašského Juneau. Na jednom z jihoaleutských ostrůvků přibere pasažéra – mladou Skotku Carmen Sue. I ona směřuje do Juneau, ale do nemocnice, trpí nevyléčitelnou leukemií. Přítomnost skotské krásky zneklidní primitivní pudovost lodníků a vše nezadržitelně směřuje k rozpadu vztahů na lodi, k iracionálnímu chaosu, k vraždění a vzpouře. Tu Ivor potlačí, ale i tak na loď čeká tragický osud a ztroskotání. Po výbuchu všichni tonou v bouři, až na kapitána. Ten se nakonec probere z horeček, ale již jako „jiná bytost“. Divišova epická skladba nese všechny podstatné známky příběhu romantického (až po tu závěrečnou identifikaci básníka s kapitánem, tolik analogickou poslednímu zpěvu Máchova Máje).

Ale samozřejmě: smysl této „dobrodružné básně“ není v ději samém, ten je spíš jen záminkou. Loď ztroskotávající vlastní vinou je podobenstvím o současné civilizaci, o rozkladných silách, které uvnitř ní pracují, o fatální nepoučitelnosti člověka. V četných textových odbočkách a varietách je zabudován celý sumář pro Diviše charakteristických představových okruhů a konstant. I zde je Diviš trpící svědek, apokalyptik, zoufající žalobce, žalmista a vzbouřenec. Myslím, že si Divišova Jedna loď přímo říkala o rozhlasovou verzi. Ta pracuje jen asi se čtyřiceti procenty básnického textu a může z jeho významového bohatství, které patří k největším hodnotám poholanovské básnické epiky, akcentovat především partie dějově i myšlenkově nejdramatičtější. Realizace rozhlasového tvaru se ujal režisér Josef Henke. Snad se tu chystá výjimečný zážitek!

Literární pásma