Pán a pes (1991)

Přidal: Přemek |

Prosinec 15, 2005

Thomas Mann. Povídka německého spisovatele. Překlad Pavel Eisner a a Dagmar Eisnerová. Připravil Jan Strejček. Režie Jan Tůma.

Účinkuje Josef Somr.

Natočeno 1991. Repríza 26. 3. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.); 11. 4. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: Bojda, Tomáš: Thomas Mann v rozhlase. In web RadioDock, 28. 3. 2019 (recenze). – Cit.: Ve stínu velkých románů zůstává v bibliografii Thomase Manna krátká próza Pán a pes (1919). Vltava rozhlasové zpracování povídky z roku 1991 reprízovala 26. března, v režii Jana Tůmy se jediné role ujal Josef Somr.

Thomas Mann měl na konci desátých let minulého století na svém kontě již řadu proslavených děl, zejména svůj první román Buddenbrookovi (za nějž dostal Nobelovu cenu, 1929) nebo novely Tristan, Tonio Kröger či Smrt v Benátkách. Povídka Pán a pes vznikla, podobně jako jiné kratší prozaické texty autora, poněkud nenápadně v mezidobí před přípravou k velkému tvůrčímu vzepětí, které Mann v roce 1924 završil rozsáhlým románem Kouzelný vrch. Zdánlivě jednoduché vyprávění o vztahu člověka se psem u Manna pochopitelně nezůstává v prvním plánu oslavy tohoto věčného přátelství. Skrze citlivě kladené útržky ze soužití člověka a psa Mann otevírá témata věrnosti, upřímnosti, oddanosti, nachází v tomto vztahu spojení, kterého bohužel lidé vzájemně dosahují zřídkakdy. Není náhodou, že motiv přátelství Mann (kromě jiných) rozpracovává v již zmiňovaném Kouzelném vrchu. Menší prózy autorovi umožňovaly soustředit okamžitý námět k přímočarému obrazu situace, osudovému zaznamenání, jehož přesahy a interpretační možnosti zůstávají dodnes otevřeny dalším čtenářům.

Komorní rozhlasové zpracování je založeno na mluveném projevu Josefa Somra. Ten citlivě reprodukuje jemně odstíněné dílčí zvraty příběhu, v jeho interpretaci vyniká nenásilná apelativnost Mannových myšlenek, jež Somr nastudoval z kongeniálního překladu Pavla a Dagmar Eisnerových. Sotva půlhodinové dílko nemá ambice uměleckého převratu. Slovesný fundament zde převládá nad zvukovou kompozicí, ta se soustřeďuje výhradně v Somrově přednesu. Herec povídce vkládá svou typickou emočně-výrazovou hřejivost, kterou projevil již v řadě inscenací a zejména četeb. Somr jako narátor nepotřebuje zvlášť expresivně konturovat hlasové nasazení, vystačí si s lehce naznačenými důrazy, jeho projev má přirozeně plynulý rytmus, čas strávený poslechem uteče jako voda.

Na závěr si lehce postesknu, že Pán a pes je pohříchu jedna z nemnoha mannovských nahrávek, kterými rozhlas disponuje. Podle dostupných materiálů vznikla v roce 1977 dramatizovaná četba Kouzelného vrchu v režii Petra Adlera (s Viktorem Preissem, Jaromírem Spalem, Petrem Kostkou a Janou Andresíkovou), tuto nahrávka jsem však dosud nesehnal, pokud vůbec ještě v archivech dlí zapomenuta v prachu. Adler dle zdrojů natočil také čtrnáctidílnou četbu Mannova pozdního románu Vyvolený (s Vlastimilem Brodským, 1991) a Lottu ve Výmaru (1993). Tyto nahrávky však rovněž nemáme k dispozici, je otázkou, co se s nimi stalo a proč se nereprízují? Potěší alespoň dvě nastudování Smrti v Benátkách: Adlerova pětidílná četba (stejně jako předchozí nedohledatelná a nereprízovaná) s Otakarem Brouskem st. (1997) a novější verze Hany Kofránkové s Jiřím Hromadou (2011, Radioservis-Tympanum). Zřetelně přitom chybí dramatizace autorova opusu magnum Doktora Fausta, natočeni nebyli ani Buddenbrookovi, Zpověď hochštaplera Felixe Krulla nebo Josef a bratří jeho.

Je výsadou rozhlasu, že nám navzdory proměnám kulturně-umělecké estetiky umožňuje zpětně si připomínat autory velikosti a hloubky Thomase Manna. Kéž by rozhlasových nahrávek mannovské literatury bylo více!

Povídky