Benátská vdovička (2000)

I když se to na první pohled nezdá, hra je vhodná také pro pány, kteří zde mohou poznat vlastní slabosti, pro něž se stávají snadnou obětí ženského důvtipu. Komedii Benátská vdovička natočil režisér Ota Ševčík s Vilmou Cibulkovou v hlavní roli.

Autor mnoha desítek komedií Carlo Goldoni prožil pestrý život u divadla i na panovnických dvorech. Psal komedie, vážné hry i operní libreta. Svoji divadelní reformu založil na kritice postupů commedie dell’arte – italského lidového divadla, které stavělo na ustálených typech a herecké improvizaci. Goldoni naopak postavil svoje měšťanské drama na charakterech a postavy se temperamentem a myšlením podobali jeho současníkům.

Lit.: Velíšek, Martin: Carlo Goldoni: Benátská vdovička. In web ČRo 3 Vltava, 20. leden 2018 (článek). – Cit.:  Návod pro dámy, jak se šikovně dostat pod čepec, ale také manuál pro pány, kterak poznat vlastní slabosti a nestát se obětí ženského důvtipu. Obojí nabídl ve své komedii Benátská vdovička proslulý italský dramatik Carlo Goldoni. S Vilmou Cibulkovou v hlavní roli ji natočil režisér Ota Ševčík.

Goldoni je autorem více než dvě stě komedií, jejichž náměty vycházely ze skutečného života a z jeho vlastních zkušeností. Na postavy a postavičky svých komedií se díval se shovívavou ironií a s pochopením pro jejich slabosti. Goldoni je dodnes považován za otce lidového benátského divadla a jeho hry se neustále vrací na světová jeviště. Mezi jeho úspěšné tituly patří i Benátská vdovička, hra o půvabné a chytré mladé vdově, která úspěšně provdá sebe i svou sestru. Při hledání toho nejvhodnějšího nápadníka vsadí nejen na dobrou znalost mužských povah, ale i na charakteristické rysy různých národností, které zde autor ve vtipné zkratce zachytil. Chytrost, lest a vtip by však neznamenaly nic, kdyby tu nakonec přese všechno nezvítězila láska.

Svou první hru – scénář loutkové hry – napsal Carlo Goldoni v osmi letech. Přesto vystudoval práva a krátkou dobu byl advokátem. Divadlo však nakonec zvítězilo a Goldoni se stal nejen nejhranějším italským dramatikem, ale také reformátorem italského divadla, když proti improvizační volnosti a zároveň schematičnosti commedie’dell arte postavil úplný text. Tím však proti sobě poštval tradicionalisty, kteří trvali na starém divadle masek. Po jejich útocích nakonec odešel do Paříže, kde dále psal až do své smrti v roce l793.