Cid (1961)

Přidal: beatman |

Prosinec 17, 2005

Pierre Corneille. Z francouzštiny přeložil Svatopluk Kadlec. Rozhlasová úprava Jaroslava Strejčková. Hudba Jiří Berkovec, hraje Pražský komorní orchestr. Dramaturg Oldřich Knitl. Režie Miroslav Jareš.

Osoby a obsazení: průvodní slovo (Miloš Hlavica), Doňa Uraqa, kastilská infantka (Marie Glázrová), Don Diego (Karel Pavlík), Don Rodrigo, jeho syn (Václav Voska), Don Gomez, hrabě z Gormazu (Vladimír Šmeral), Ximena, jeho dcera (Viola Zinková), Ferdinand I., kastilský král (Ladislav Boháč), Don Sancho, kastilský šlechtic (Jiří Hurta), Don Ariaz, kastilský šlechtic (Karel Beníško), Don Alfonso, kastilský šlechtic (Bedřich Bobek), Leonora, infantčina vychovatelka (Julie Charvátová), Elvíra, Ximenina vychovatelka (Jaroslava Drmlová), páže infantčino (Vladimír Salač).

Natočeno 1961. Repríza 4. 10. 2014 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) v cyklu Rozhlasové jeviště; 16. 7. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Pozn.: Existuje také zkrácená verze této inscenace (1993, rozhlasová úprava a režie Vladimír Tomeš; 68 min.).

Pozn. 2: Fotografie z natáčení této inscenace, na níž jsou zachyceni Václav Voska a Viola Zinková, se dostala na známku ke 40. výročí Čs. rozhlasu. Byla vydána 18. 5. 1963 (fotografie citována z webu Infofila).

Lit.: anonym: Pierre Corneille: Cid. In web ČRo 3 Vltava, 4. říjen 2014 (článek). – Cit.: Spor o Cida

Hra byla po premiéře v roce 1637, kterou obecenstvo přijalo převážně s nadšením, podrobena mohutné kritice Corneillových odpůrců z řad pevných zastánců klasicistní normativní estetiky.

Corneillovi bylo vytýkáno nedodržování klasicistních formálních postupů např. pravidla tří jednot, ale kritici mu nejvíce vyčítali mísení žánrů, jímž zůstával ještě věrný barokní estetice.

Spor o Cida vyvrcholil do té míry, že do něho zasáhl kardinál Richelieu rozhodnutím předložit dílo k posouzení nedávno založené Akademii. Corneille se pak na několik let autorsky odmlčel.

Cid, k němuž převzal Corneille námět ze staršího dramatického zpracování, má však všechny znaky romantizujícího příběhu, díky nimž přetrval dodnes a stal se i oblíbeným námětem pro operní zpracování. (…)

Lit.: anonym – Strejčková, Jaroslava: Pierre Corneille: Cid. Drama lásky a cti na španělském královském dvoře. In web ČRo 3 Vltava, 16. červenec 2023 (článek). – Cit.: Tragikomedie, jejíž titulní postava je legendárním španělským hrdinou z bojů s Maury, patří k přelomovým dílům světového dramatu. (..)

Spor o CidaHra byla po premiéře v roce 1637, kterou obecenstvo přijalo převážně s nadšením, podrobena mohutné kritice Corneillových odpůrců z řad pevných zastánců klasicistní normativní estetiky. Corneillovi bylo vytýkáno nedodržování klasicistních formálních postupů např. pravidla tří jednot, ale kritici mu nejvíce vyčítali mísení žánrů, jímž zůstával ještě věrný barokní estetice. Spor o Cida vyvrcholil do té míry, že do něho zasáhl kardinál Richelieu rozhodnutím předložit dílo k posouzení nedávno založené Akademii. Corneille se pak na několik let autorsky odmlčel. Cid, k němuž převzal Corneille námět ze staršího dramatického zpracování, má však všechny znaky romantizujícího příběhu, díky nimž přetrval dodnes a stal se i oblíbeným námětem pro operní zpracování.Rodová čest proti citům

Láska hlavního hrdiny dona Rodriga ke krásné Chimeně je podrobena několika krutým zkouškám. Milenci musejí překonávat rozpor mezi svým hluboce vštípeným smyslem pro rodovou a osobní čest a svými city. Rodrigo hájí čest svého otce, a proto je nucen zabít otce Chimenina. Proto Chimena podle společenských pravidel musí navenek potlačit svou lásku k němu a žádat smrt za smrt. Po mnoha peripetiích se Rodrigo vrátí z bojů proti Maurům jako osvoboditel Španělska a s Chimenou si padnou do náručí. (….)

Rozhlasové hry