Diogenes znovu naživu (1970)

Jan Ámos Komenský. Latinská školní hra. Původně školská hra o svérázných příhodách a originálnímu přístupu k životu slavného řeckého filosofa. Překlad Josef Hendrich. Dramatug Miroslav Stuchl. Zvuk Tomáš Zikmund. Střih Ivan Pommer. Asistentka režie Mirka Hajská. Scénická hudba Jiří Smutný, zpívají členky souboru Canzona. Režie Josef Melč.

Osoby a obsazení: Diogenes (Felix le Breux), Antisthenes (Miloš Nedbal), Athéňané (Josef Chvalina, Jaromír Spal, Zdeněk Martínek), právník (Jiří Hurta), Alexandros (Jiří Adamíra), Perdikkas (Jan Přeučil), Parmenion (Josef Bláha), Xeniades (Miroslav Doležal), Kleitarchos (Jiří Pick), cizí muž (Bořivoj Navrátil), vůdce pirátů (Karel Houska), pirát (Vladimír Krška), žáci (Daniela Šrajerová, Blanka Zdichyncová), muži (Vladimír Švec, Vladimír Leraus), vypravěč (Jaroslav Kepka).

Natočeno v roce 1970 (60 min). Repríza 31. 3. 2012 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 8. 4. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 26. 3. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama k 430. výročí narození J. A. Komenského.

Lit.: anonym: Jan Amos Komenský: Diogenes znovu naživu. In web ČRo 3 Vltava, 31. 3. 2012 (článek). – Cit.:  Podle latinských pramenů napsal Jan Amos Komenský hru o řeckém filosofovi, o jehož svérázných příhodách a originálnímu přístupu k životu psal nejeden antický autor. Přestože byla původně určena k výuce latiny, ve druhé polovině dvacátého se v českém překladu dostal před českého diváka. Zásluhu na jejím objevení má i Český rozhlas, který ji ještě před divadelním uvedením vysílal již v roce 1970.

Poté, co bylo ve vrcholném středověku vyhnáno z veřejných prostranství, vstoupilo divadlo prostřednictvím výuky latinského jazyka cestu přímo do center vzdělanosti – do škol a universit. Dále se vyvíjelo jako tzv. školské drama. Ve formě i obsahu se navazovalo na antickou tradici, vzorem byly komedie Terentiovy a Plautovy. Výrok humanistického myslitele Erasma Desiseria Rotterdamského: „Bez Terentia se ještě nikdo nestal dobrým latinářem“ jistě znali i naši reformační učenci, kteří se zasloužili o pěstování školského divadla jako překladatelé, autoři a dokonce i inscenátoři. Jejich řadu dovršuje Jan Amos Komenský.

Divadlo chápal především jako důležitý výchovný prostředek a dal mu místo ve své soustavě sedmitřídně školy. Svoje teoretické názory na divadlo i praktický návod jeho začlenění do školní výuky podal zejména ve známém díle Škola hrou, vydaném poprvé v roce 1656. Zde můžeme číst: „Jediné drama dobře zahrané přenášívá více užitku, nežli sebevíce řečí…“ Veden snahou využít drama jako prostředku pro konkrétnější výklad školní látky, převedl Komenský v tomto díle obsah svojí Brány jazyků do 8 dramatizovaných textů. A doporučil, aby je žáci předváděli celkem čtyřikrát do roka. Každé z představení mělo uzavřít větší celek školní látky a bylo zároveň i prostředkem jejího důkladného osvojení.

Komenský byl pro školské divadlo opravdu zapálen a jeho provozování na školách prosadil i přes odpor Jednoty bratrské. Z jeho školských her se úrovní i námětem vymyká hra Diogenes cynicus redivivus. Svérázný filosof mu nejspíš byl velmi blízký svojí důsledností, s jakou naplňoval své filosofické zásady ve vlastním životě. Tato duchovní spřízněnost se promítla i do kvality textu: dialogy i situace jsou vtipné a netrpí obvyklou rozvleklostí a mnohomluvností školských dramat.

V roce 1970 natočil Komenského Diogena Josef Melč s Felixem le Breux v titulní roli a do dalších úloh obsadil mimo jiné Miloše Nedbala, Jaromíra Spala nebo Jiřího Adamíru. Hru vysíláme v rámci týdenního programu věnovaném na Vltavě odkazu a dílu Jana Ámose Komenského.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)