Můj útěk z olověných kobek 1/12 (2002, 2019)

Přidal: beatman |

Prosinec 17, 2005

G Cover iovanni Giacomo Casanova de Sengal. Překlad Miroslav Drápal. Připravil Miroslav Stuchl. Režie Hana Kofránková.

Účinkuje Luděk Munzar.

Natočeno v roce 2002. Vydala Radiotéka, květen 2019 (MP3).

Lit.: (anonym): Giacomo Casanova: Můj útěk z olověných kobek. In web ČRo 11. 8. 2007 (anotace). – Cit.: Historie mého útěku z vězení republiky benátské, zvaného Olověné kobky, jak zní celý název předlohy četby na pokračování Můj útěk z olověných kobek, byla sepsána roku 1787 v severočeském Duchově na panství valdštejnském, kde italský básník, hudebník, dějepisec, diplomat, alchymista, milovník žen a dobrodruh Giacomo Casanova dlel v posledních letech svého neobyčejně pestrého života. Příběh předjímá pozdější mnohosvazkovou Historii mého života, jejíž rozhlasovou podobu posluchači Vltavy již rovněž znají.

Historie mého útěku z vězení republiky benátské, zvaného Olověné kobky, jak zní celý název předlohy dvanáctidílné četby na pokračování Můj útěk z olověných kobek, byla sepsána roku 1787 v severočeském Duchově na panství valdštejnském, kde italský básník, hudebník, dějepisec, diplomat, alchymista, milovník žen a dobrodruh Giacomo Casanova (1725-1798) dlel v posledních letech svého neobyčejně pestrého života. Příběh předjímá pozdější mnohosvazkovou Historii mého života, jejíž rozhlasovou podobu posluchači Vltavy již rovněž znají.

V Útěku z olověných kobek vzpomíná italský dobrodruh na rok 1755, kdy se po návratu z Paříže do Benátek často stýkal s cizinci (uvádí se, že s francouzským vyslancem Bernisem se skoro nezištně dělil o milenky) a pro nevázaný život, neúctu k církevním autoritám i zmíněný styk s cizinci byl uvržen do smutně proslulých olověných kobek v podstřeší benátského Dóžecího paláce (nic naplat, že „olověné kobky“ byly údajně lepší částí tohoto žaláře). Podotkněme, že ironií osudu se Casanova o řadu let později stal konfidentem benátských státních inkvizitorů, jimž psal tajná hlášení.

Casanova podrobně představuje své spoluvězně a vypráví jejich pohnuté životy, takže jeho kniha je cenným zdrojem informací o dobové benátské společnosti a o rokokovém životním stylu vůbec. Vězeň, který již dříve získal přízeň tří starších benátských šlechticů, s jejichž pomocí zosnoval útěk, kterým by nepohrdli ani scénáristé dobrodružných filmů počátku 21. století: však také v závěrečných dílech Casanova líčí nesmírně nebezpečný útěk po střechách paláce tak poutavě a napínavě, že se posluchači až tají dech.