Les (1976)
Alexander Nikolajevič Ostrovskij. Rozhlasová adaptace nestárnoucí ruské komedie o špatné morálce a dobrých obchodech. Překlad Zdenka Hanzová. Rozhlasová úprava Hvězdoslav Stefan. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Jiří Roll.
Osoby a obsazení: Raisa Pavlovna Gurmyžská, vdova, bohatá statkářka (Světla Amortová), Axinija Danilovna, její vzdálená příbuzná, chudá dívka (Marta Vančurová), Jevgenij Apollonovič Milonov (Josef Bek), Uar Kirillovič Bodajev, bývalý kavalerista (František Hanus), Ivan Petrovič Vosmibratov, kupec, obchodující s lesem (Čestmír Řanda), Petr, jeho syn (Ladislav Trojan), Alexej Sergejevič Bulanov, nedostudovaný mladík (Jan Faltýnek), Gennadij Nešťastlivec, venkovský herec (Luděk Munzar), Arkadij Šťastlivec, venkovský herec (Lubomír Lipský), Karp, sluha Gurmyžské (Svatopluk Skládal) a Ulita, klíčnice (Miriam Kantorková).
Natočeno v roce 1976. Premiéra 27. 3. 1977 (Praha, 19:20 h.; 86 min). Repríza 18. 2. 2006 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v cyklu Rozhlasové jeviště; 6. 7. 2013 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v cyklu Rozhlasové jeviště; 12. 6. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.
Vydala Radiotéka v roce 2014 (MP3).
Pozn.: Dva provinční herci komik Šťastlivec a tragéd Nešťastlivec se setkají, když marně hledají po ruském venkově angažmá. Společná cesta je zavede na statek, kde se statkářka Gurmyžská snaží připravit svou neteř o dědictví. To je výchozí situace komedie klasika ruského divadla A. N. Ostrovského. (anotace)
Lit.: A. N. Ostrovskij – Les. In Rozhlas 13/1977 (14. 3. 1977), s. 4 (článek).
Lit.: Tomáš, Jiří: K druhé polovině rozhlasového cyklu. Vrcholy Zlatého fondu. In Rudé právo, 14. 9. 1977, s. 5 (článek).
Lit.: Kamberský, Jakub: Průměrná nahrávka z doby šedi. In web Naposlech, 22. 4. 2015 (recenze). – Cit.: Nejednou jsem na tomto místě vyzdvihoval vydavatelství Radioservis za neúnavnou péčí, s jakou předkládá posluchačům archivní skvosty, ale i nové nahrávky z oblasti rozhlasové dramatiky a četby. Vedle produkce titulů na CD začal Radioservis prostřednictvím e-shopu Radiotéka nabízet i řadu rozhlasových nahrávek ke koupi v ryze digitální podobě. Jsou mezi nimi novinky, ale i často zapomenuté archivní snímky, z nichž ne všechny by dnes měly na CD přijatelnou prodejnost. Byla by ale jistě škoda o tyto nahrávky posluchače ochudit.
Jednou z celé řady takových je i rozhlasová adaptace divadelní komedie Les Alexandra Nikolajeviče Ostrovského z roku 1976 v režii Jiřího Rolla. Dva provinční herce, komika Šťastlivce (Lubomír Lipský) a tragéda nešťastlivce (Luděk Munzar), svede dohromady společný zájem – nalezení angažmá. Rozhodnou se na čas si odpočinout a uchýlit se na statek tragédovy příbuzné, statkářky Gurmyžské (Světla Amortová), která se snaží připravit svou vzdálenou příbuznou (Marta Vančurová) o dědictví. Nikdo ještě netuší, jak jejich přítomnost zamíchá osudy zúčastněných.
Ostrovského komedie Les je vlastně kritikou lidské malosti, chamtivosti, ale zároveň je i určitým výsměchem prázdnotě slov, přeceňování nadřazenosti rádoby umělců nad prostými lidmi. Nejde o komedii třeskutou, jaké známe u Gogola, či sžíravě pichlavou, jaké známe u Čechova – je to spíš tragikomedie balancující někde mezi zmíněnými typy. Tragično je zde zastoupeno zoufalými činy, ke kterým jsou někteří aktéři naprostou beznadějí puzeni.
Co se týče rozhlasového provedení, musíme si uvědomit, v jaké době vzniklo. Sedmdesátá léta, zejména jejich druhá polovina, příliš nepřála rozhlasové invenci – byl to z hlediska realizačního tak trochu návrat do let padesátých. Jistě, i v této době čas od času vzniklo něco mimořádného – vzpomeňme zvuková plátna Jiřího Horčičky Vojna a mír či Zvonokosy – ale většinou vznikaly inscenace tradiční, řemeslně sice kvalitně odvedené, ale takřka ničím nerezonovaly a nebyly zapamatovatelné.
Bohužel to platí i o nahrávce Ostrovského Lesa, byť její režisér Jiří Roll platil v šedesátých letech a počátkem let sedmdesátých za režisérského mistra komedií. Zde se ale veškerá volnost vytratila, rozverné herectví bylo nahrazeno křečovitým přehráváním a zbytečným tlačením na pilu. Je to evidentní hlavně u kádrové posily Světly Amortové, jejíž projev nejenom že nelahodí uším, ale působí toporně a tam, kde má vyjádřit emoce, Amortová silně přehrává.
Přesto se v Lese ale najdou výkony, které potěší. Axinija Marty Vančurové je ztělesněním vzdoru, který soupeří s naprostou odevzdaností s nepřejícím osudem. Z projevu mladičké Marty Vančurové slyšíme vše, co role přináší. Nešťastlivec Luďka Munzara působí příliš přepjatě a teatrálně, ale je zřejmé, že jde o režisérský záměr vyjádřit karikaturu umělce, který své kvality silně přeceňuje. Potěší i angažmá Lubomíra Lipského, který se sice tu a tam v rozhlasových inscenacích objevoval, ale rozhodně ne tak často. Jistý prvek komična přináší do nahrávky i Čestmír Řanda v roli zpupného obchodníka Vosmibratova.
Lze říct, že Les je inscenace sice průměrná, ale některé herecké výkony ji alespoň trochu posouvají na vyšší úroveň.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
K uvedené recenzi Jakuba Kamberského je třeba poznamenat, že Ostrovského Les je naprosto špičkovou rozhlasovou inscenací, v níž se šťastně sešla vynikající režie (Jiří Roll) s kvalitními herci – zvl. Luděk Munzar (psycholgicky dokonale propracovaná postava Nešťastlivce), Světla Amortová (její nenávistná „soudružskost“, vyvolaná nejspíš traumatem války, s tím nemá nic společného), Marta Vančurová aj.
Takto kvalitní zpracování Ostrovského dnes už k vidění (či spíše slyšení) není. Kamberský je prostě trapný a to je tak asi všechno.