Skála, Filip, mladá krev anebo kamzíci (2018)

Probere se za asi půlstoletí, tedy tak někdy kolem roku 2025. Kráčí Prahou, kde všechno vyhlíží hodně jinak, nikde žádné rudé hvězdy a hesla a vyptává se samozřejmě na komunisty. Ale lidé okolo krčí rameny.

Až jeden si vzpomene: „Ahá, to musíte do Tater, žijou tam v rezervaci. Ale asi je neuvidíte, jsou prej hrozně plachý!“

V úplně prvním období po listopadové revoluci se zdálo, že se tento vtip promění v realitu. Tedy skoro. Bez oné „vysokohorské přirážky“, abychom tak řekli. Že prostě komunisté zmizí ze scény. Jenomže na ní zůstali. A s jen mírňounce pozměněným názvem kontinuálně zasedají v Poslanecké sněmovně.

Odcházení?

Ovšem od letošního října už poprvé nikoli v Senátu, zatímco v komunálních volbách ztratili 1200 mandátů. Když nebyli schopni postavit kandidátky v několika stech obcích.

A v loňských všeobecných volbách dostali nejméně hlasů od roku 1989. Ale paradoxně jsou zase rovněž za celá ta léta nejblíže podílu na moci, neboť druhá Babišova vláda dostala důvěru díky jejich podpoře.

Odepisovat KSČM je tedy jistě předčasné, třebaže jisté rysy „odcházení“ vykazuje. A za určitých okolností by mohl její ústup nabrat prudší tempo. Tedy jestli se rychle neobčerství krví mladých soudruhů. Které však nevidíme; aspoň ne ve větším počtu.

Ale mohli by se vynořit. Kdyby se strana omladila a zmodernizovala. Zevnitř se po tom už nějakou dobu volání ozývá, jenže doposud slabými hlasy. A ty ani nyní nesílí.

Spíš chvíle pro time out

Zato se o nadcházejícím víkendu patrně pokusí jeden veterán sesadit druhého anebo aspoň mu pozici značně podkopat. Respektive prvého, a to už 13 roků, předsedu Filipa. A snažit se o to hodlá profesionální funkcionář z dávných dob Skála. V jedné chvíli místopředseda, ale vloni po neúspěchu ve volbě do nejvyšší funkce z vedení však úplně vypadlý.

Před mimořádným víkendovým rokováním širšího vedení nad volebním debaklem sice Skála říká, že mu nejde o to, aby Filipa nahradil, ale to můžeme brát s rezervou. A v této chvíli se také nerýsuje žádný jiný uchazeč o šéfování, spíš se zdá, že si většinově komunisté chtějí dopřát čas na rozmyšlenou co a jak dál.

Přičemž je leckterým asi jasné, že Filip, sice obratný a ostřílený politický pragmatik, už novou dynamiku KSČM nedá. Skála ovšem jakbysmet. Slovníkem i dikcí by se jistě zamlouval pamětníkům éry všemocné partaje. Jenomže ti postupně a neodvratně odcházejí ze světa.

A to je právě problém, který komunisty, nebo řekněme marxisty (někteří by se možná i nešťastného slova komunismus v názvu strany konečně vzdali), musí trápit především. Začíná jim jít totiž o politické přežití.

Zatím, ještě pořád mimo rezervaci.