Český a slovenský komiks 1/5 (2005)

Přidal: Přemek |

Leden 11, 2006

Připravil Miroslav Zelinský. Zvukový mistr Aleš Huber. Režie Miroslav Zelinský.

Připravila Ostrava v roce 2005. Premiéra 1. dílu 16. 1. 2006 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.; 15 min.) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Obsah: 1. Jaroslav Foglar: Rychlé Šípy. -

2. Otakar Batlička: Fred Wild, král plochých drah. Účinkují David Viktora a Norbert Lichý.

Dušan Taragel a kol.: Roger Krowiak (první rozhlasový komiks)

Motivy stejnojmenné knihy využil Miroslav Zelinský.
Učinkují: Vypravěč (Norbert Lichý), Roger Krowiak (Jan Hájek), Harold Slepec Minský (Dušan Škubal), Angela di Pallavestra (Lucie Žáčková), Tamara Alexejevna alias Kudlanka (Gabriela Wilčková), stará Vojáčková (Pavlína Kafková), Major Huňadi (Marek Cisovský), žena na letišti (Kateřina Vainarová).

Premiéra 20. 3. 2004 na stanici ČRo Ostrava v rámci literárního týdeníku Vikýř – literární noviny. Na CD vyšlo jako příloha prvního sta číslovaných výtisků publikace nakladatelství Petrov.

Lit.: MaF: Roger Krowiak v éteru aneb První rozhlasový komiks? In web Komiks.cz, 26.05.2004 (článek). – Cit.: Celý článek: Paralelně s českým překladem slovenského literárně-komiksového cyklu o agentu Rogeru Krowiakovi vznikala i jeho rozhlasová adaptace. Její autor, Miroslav Zelinský, ji označuje jako “první rozhlasový komiks”. Toto označení nás nemohlo nechat chladnými – podívejme se mu (a projektu samému) tedy na zoubek.

V osobě Miroslava Zelinského se šťastnou shodou okolností protnuly dvě jeho funkce: editor českého vydání Rogera Krowiaka a literární redaktor ČRo Ostrava. Druhá jmenovaná ho přirozeně vede k tomu, že se zabývá literaturou i jejím převodem do podoby předatelné po rozhlasových vlnách. „Vedle veškeré práce s poezií a prózou se tak nápad na adaptaci Krowiaka zrodil zcela přirozeně. Byla za tím snaha odpočinout si od ‚vysokých žánrů’,“ říká k tomu sám Zelinský.

První, finanční, překážka projektu (zatím bez zaručeného přijetí do vysílání) byla díky vstřícnost ředitele ostravského studia ČRo zdolána. Zbývalo najít vhodné herce: „O mužských postavách jsem měl jasno, ženské udělaly „konkurs“ v tom smyslu, že všechny dámy načetly všechny ženské pasáže a při střihu a montáži se teprve vybíralo,“ dodává Zelinský. Na výsledku je to znát. Mužští protagonisté charakterům lépe odpovídají (především Vypravěč, zatímco Krowiakův hlas by přece jen mohl být trochu drsnější a charismatičtější) a působí mnohem lépe než jejich protějšky – některé ženské výkony znějí příliš papírově a mdle. Jakoby si to pánové užívali a dámy jen odečetly…

Výsledný pořad je zamýšlen jako pilotní díl, který má především ukázat, jak by měl „rozhlasový komiks“ vypadat. Pokud se najde prostor, je Zelinský „ochoten a schopen udělat třeba oněch příznačně českých 13 dílů“. Seriálovost by „rozhlasovému komiksu“ na jeho komiksovosti jistě ještě přidala – držme tedy palce. Ale přece jen – „rozhlasový komiks“?!

Toto označení vzbudilo vášnivou diskusi již na besedě „Komiks a literatura“ v rámci 19. knižního veletrhu Libri v Olomouci a kde byla takto rozhlasová adaptace Krowiakových příhod prvně představena. Vedle „otce“ Zelinského se jí účastnili Michal Jareš, redaktor literárního obtýdeníku Tvar, literární vědec a komiksový znalec (a mj. také autor stripu Zlá ovce) a Tomáš Prokůpek, redaktor revue Aargh!, scenárista (např. Návštěvník) a autor Klacka a Fracka; jakožto moderátor a spoludiskutér pak má maličkost.
Mimo Zelinského ovšem všichni zúčastnění odmítli sousloví „rozhlasový komiks“ jako nesmyslné. Ke shodě však ani nemohlo dojít, neboť oba tábory se zásadně míjely v samotném chápání komiksu. Zatímco pro Zelinského je to literární žánr (RK je pro něj tedy komiksem jako celek, „první rozhlasový komiks“ je ostatně adaptací románu, nikoli komiksu), pro ostatní diskutující je pak svébytným médiem a jako takový nepřevoditelný.

Bližší seznámení se Zelinského „logikou“ však dává jeho označení (nejen z jeho perspektivy) jistý smysl. Není to jen obyčejná nálepka, ale svébytné rozvinutí jeho pojetí komiksu: „Komiks jako žánr není nejstriktněji vymezen slovem a obrazem, ale sekvenčností, rozdělením příběhu do oken.“ Adaptace RK má tak v zásadě být pokusem o adekvátní „komiksové“ (v uvedeném chápání) zpracování předlohy rozhlasovými prostředky. A pravdou je, že toto své chápání komiksu rozvíjí Zelinský důsledně: „Psychické vlastnosti člověka umožňují jako jeden celek vnímat zvuk v délce do jedné minuty, spíše kratší, tak dlouhé mělo být tedy i jedno okno rozhlasového komiksu. (Pod tlakem materiálu jsme v pilotním díle tento požadavek nakonec nedodrželi).“
Jak jednotlivá zvuková „políčka“ oddělit? „Původně měla být okna předělena zvukem nabíjené zbraně, akční scény v některých oknech by tak ovšem splynuly s předělem a zmátly posluchače, už tak vystaveného náročnému sledování děje. Proto nastoupil původní nápad, sémanticky neutrální zvuk závěrky fotoaparátu.“
Obrazově-textový charakter komiksu je tak vlastně kopírován zvukově-textovými prostředky – to, co v komiksu bývá psané, je v „radiokomiksu“ mluvené, a v komiksu obvykle kreslené je nahrazeno zvukovým: „Zvukové ilustrace musí být věrohodné, ale zároveň trochu schematické, jako komiksová kresba, proto se opakují stejné zvuky zapalování cigarety, běh po schodech, pád rozbitého robota…“

Jak jsme již zmínili, adaptován byl v tomto případě literární román na pokračování, u něhož lze přívlastek komiksový užít jen čistě metaforicky. Předlohu bylo tedy nutné upravit: „Hlavním principem tvorby rozhlasového komiksu podle předlohy musí vždycky nutně být REDUKCE, potřeba dojít až třeba k třetí destilační frakci příběhu a charakterů postav. Tuto jednoduchost by měla vyvažovat zvuková barevnost.“ Zdá se, že i zde bychom nalezli paralelu u komiksových adaptací literárních předloh.
Změní se něco, pokud půjde o adaptaci „skutečného“ komiksu? Svůj postoj bude totiž Zelinský moci již brzy osvědčit na vskutku komiksovém materiálu – pro ČRo 3 Vltava totiž adaptuje Rudišův Bílý Potok – Alois Nebel jako „rozhlasovou komiksovou povídku“ – znám je už i termín vysílání: 12. 6. t. r.

Na tomto místě můžeme připomenout, že i Bílý Potok je často označován jako komiks „literární“, nepochybně v jiném smyslu než zmíněný Roger Krowiak. Mohli by být tímto způsobem pro rozhlas adaptovány i (tak či onak) „neliterární“ komiksy? Co si o tom a o „rozhlasovém komiksu“ vůbec – ten „první“ můžete ostatně i ochutnat – myslíte vy?

Radiodokument