Salambo 1/14 (2009)

Přidal: Přemek |

Červenec 10, 2009

Gustave Flaubert. Četba na pokračování z románu francouzského spisovatele. Překlad Jiří Konůpek. Připravil Miroslav Stuchl. Režie Hana Kofránková.

Účinkuje Ladislav Mrkvička.

Natočeno 2009. Premiéra prvního dílu 15. 6. 2009 (30min.).

Díly: 1. Hodokvas žoldnéřů, 2. Ve městě Sikk, 3. Na hradbách Kartága, 4. Závoj bohyně Tanit, 5. Suffet Hannon, 6. Hamilkarův návrat, 7. Hamilkarův dům, 8. Bitva u Makaru, 9. Had, 10. Ve stanu, 11. Obléhání Kartága, 12. Moloch, 13. Soutěska smrti, 14. Mathonova smrt.

Lit.: Turek, Petr: Flaubertova věčná Salambo. In web ČRo, 15. 6. 2009 (anotace). – Cit.: Salambo, jeden z nejvýznamnějších románů francouzské prózy předminulého století, osvěží letní podvečery na Vltavě. Právě z tohoto díla Gustava Flauberta rozhlas připravil čtrnáctidílnou četbu na pokračování.

Román Salambo začal Flaubert psát v září roku 1857 a dokončil ho v dubnu 1862. Po tématu ukotveném v ovzduší všedních dní Francie půli 19. století, jež pojednal ve předchozí knize Paní Bovaryová, se spisovatel soustředil na látku odehrávající se dvě stě čtyřicet let před Kristem a v Kartágu.

Flaubert vykonal řadu přípravných prací – inspiroval se vyprávěním řeckého historika Polybia, přečetl mnoho archeologických pojednání, mezi dubnem a červnem 1858 cestoval po místech, kde se děj knihy odehrává. Původní názvy románu zněly Kartágo a Žoldnéři, teprve později jej autor pojmenoval Salambo, což je řecký přepis punského slova Šalambál, „obraz Bélův“, jak se nazývalo jedno z kartaginských božstev předřímské doby. Nedostatek exaktních dokumentů vztahujících se ke Kartágu Flauberta lákal, ale i znepokojoval. V dopise datovaném v květnu 1857 napsal: „Jsou chvíle, kdy mě to téma děsí svou prázdnotou…“ Spisovatel se přesto pokusil napsat ojedinělou knihu: „Použitím metody moderního románu na starověké téma jsem chtěl zachytit fatu morganu.“

O čem tedy román pojednává? Právě skončila první punská válka (264-241 př. n. l.) a před branami poraženého a vyčerpaného Kartága stojí armáda žoldnéřů žádajících svou mzdu. Salambo, dcera legendárního velitele Hamilkara Barky, pro ně uspořádá v zahradách otcova paláce usmiřovací hostinu. Zde ji poprvé spatří Matho, pozdější vůdce vzbouřených barbarů. Chamtiví Kartagiňané nakonec žold nevyplatí. V následujícím zdlouhavém a krvavém konfliktu je zoufalé Kartágo téměř zničeno. Dokonce obětovalo děti nejváženějších rodin bohu Molochovi. Především díky vojevůdcovskému umění i politické obratnosti Hamilkara je však město nakonec zachráněno. Podíl na tom má i Salambo, která se vypraví do nepřátelského ležení a tam ve vůdcovském Mathonově stanu získá pro Kartágo zpět zaimf – posvátný plášť bohyně Tanit – uloupený žoldnéři. Mezi ní a Mathonem však vznikne osudový vztah…

Flaubertův román překypuje barvami, je plný světel, záblesků i stínů, mistrně líčí bitvy a vojenská tažení, ohromuje davovými záběry i scénami strhujícími svou krutostí. Zaujme nejen plastickým popisem tehdejšího prostředí, mystických kultů či přízemního obchodnického ducha kartaginské civilizace, ale i vzrušenou atmosférou, a především tragickým milostným příběhem čisté a dojemně krásné Salambo a živočišného Mathona.

Četba na pokračování