Rozhlasové léto budiž pochváleno!

Přidal: Martin Čípek |

Září 9, 2024

Martin Čípek

(napsáno pro Panáčka v říši mluveného slova)

Jak bývá v české mediální krajině zvykem, i letos se během letních prázdnin na televizních obrazovkách a v rozhlasovém éteru objevil bezpočet archivních pořadů. Je to logické a v zásadě není důvod se nad tím jakkoli pozastavovat. Ale to rozhlasové léto bylo v jistém slova smyslu přece jen zajímavější a – snad – i objevnější.

Sté výročí úmrtí jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů, pražského rodáka Franze Kafky, které připadlo na červen, nebylo možné přehlédnout a na Vltavě jej připomněli vskutku velkolepě – přímo Kafkovským létem, v jehož rámci byla odvysílána řada starších i premiérových her, povídek, esejů, veršů a reportáží. Nebyla to jen Proměna (1967), dnes již legendární inscenace v režii Josefa Henkeho, která svým invenčním přístupem i působivou, znepokojující atmosférou stále válcuje mnohé digitální pokusy současných tvůrců, ale také vynikající původní hra Petra Balajky Ottla (2016) s Taťjanou Medveckou v titulní roli, a především léta nereprízovaná rozhlasová kompozice ze vzájemné korespondence Franze Kafky a Maxe Broda nazvaná Přátelství (1998).

V letním rozhlasovém vysílání rezonovalo, možná méně, ale přesto výrazně také jméno Jiřího Horčičky, jehož režijní mistrovství si prostřednictvím několika znovuobjevených titulů znovu vydobylo zaslouženou renesanci. Hned zkraje prázdnin byla v rámci pravidelné vltavské nedělní řady her pro pamětníky uvedena dramatizace dobového bestselleru Josefa Nesvadby Dialog s doktorem Dongem (1964). Horčička dokázal z jinak tendenčního scénáře vykřesat posluchačsky atraktivní a dynamickou reportáž z Vietnamu, země, která se tehdy zmítala v politických i vojenských rozbrojích a na pozadí konfliktu vědeckého poznání přinést univerzální výpověď o ješitnosti (z)neuznaných talentů. Nutno dodat, že zásluhu na tom mají i představitelé hlavních rolí Eduard Cupák a Zdeněk Štěpánek. Podobný námětový rozpor dokázal Horčička bravurně překlenout také při inscenování původní rozhlasové hry Pavla Hanuše Balada z podzemí (1981). Díky možnostem moderního stereofonnímu záznamu se jinak banální historka zatížená ideologickým dědictvím minulosti proměnila ve vycizelovanou, akusticky působivou grotesku, která si navíc dokázala udržet napětí i spád, a oba herci, výtečný Jiří Sovák i Jan Hartl, povýšili své postavy na vděčné exempláře lidského oportunismu a fanfarónství. Z Horčičkovy režijní dílny byly na Vltavě ještě uvedeny dvě hry – špičková dramatizace jedné z povídek Lva Nikolajeviče Tolstého Příběh koně (1981), která vyniká jak svým hudebně-zvukovým designem, tak vcelku netradičním pojetím titulního hrdiny představovaného s mimořádným citovým rozechvěním vynikajícím Eduardem Cupákem, a černá komedie Ester Krumbachové Kolčí štít s otvorem vpravo pro založení dřevce (1990), jejímuž parodickému duchu doslova lahodí neodolatelný Josef Kemr jako dotěrný zahradník s nepostradatelným slaměným kloboukem.

Za vrchol letošního archivního léta lze považovat, jak už ostatně bylo naznačeno, tituly, které byly uvedeny ve vltavské Hře pro pamětníky. O některých jsem se již zmínil, ale jsou tu ještě další – neprávem zapomenutí Černí husaři (1970), téměř filozofická hříčka o nelibých odstínech manipulace, jedna z posledních režijních prací vbrzku zapovězeného Josefa Henkeho, Sklenářova dramatizace prvních kapitol slavného Bassova románu Cirkus Humberto (1961) s celou plejádou vynikajících hereckých osobností v čele s neodolatelným Rudolfem Deylem mladším, poetická hra Zelený svět (1977) básnířky a překladatelky Vlasty Dvořáčkové o hledání a nalézání spřízněných duší a veršované drama Konec Casanovy (1992), jehož autorkou je také básnířka, ruská exulantka Marina Cvetajeva.

Jak známo, archivy se dají využívat různě. Ten rozhlasový letos v létě připravil nefalšovaný hodokvas všem, kteří se při poslechu nechtějí jen bezstarostně bavit a relaxovat, ale také přemýšlet, objevovat a ztotožňovat se. Nechat vykoupat duši v něžných poetických imaginacích má blahodárné účinky. Vyzkoušejte to. (Ne)jen v létě.

Názory a komentáře