Než přišel Voskovec 1/10 (2009)

Přidal: Přemek |

Srpen 25, 2009

Adriena Borovičková. Četba na pokračování. Z knihy Voskovec a Wachsmanni připravil Pavel Krejčí. Zvuk Radovan Hobl. Hudební spolupráce Jiří Štusák. Režie Pavel Krejčí.

Účinkují Daniela Kolářová, Dagmar Novotná a Jiří Ornest.

Nastudoval ČRo Hradec Králové v roce 2009. Premiéra prvního dílu 12. 8. 2009 (25min.).

Lit.: Krejčí, Pavel: Než přišel Voskovec. In web ČRo, 11. 8. 2009 (anotace). – Odkud se vzal Jiří Voskovec? Kdo byli jeho rodiče a jak žili, jak klikatá byla jejich životní pouť? Kroniku rodu Wachsmannů, ze kterého spoluzakladatel Osvobozeného divadla pocházel, sepsala Voskovcova neteř Adriena Borovičková. Své vzpomínky a rodinná vyprávění doplnila dopisy, které objevila na půdě domu ve Voskovcově rodné Sázavě.

Ty psala Voskovcova matka Jiřina Wachsmannová svému otci, malíři Soběslavu Pinkasovi. Odesílala je z Ruska, kam odešla se svým mužem Vilémem Wachsmannem, kapelníkem carských vojenských hudeb. Psát je začala třináct let před tím, než se Jiří Voskovec narodil, přesto mají její listy slovník, nadhled a humor tak známý z časů Voskovcova kamarádství a spolupráce s Janem Werichem. Jsou dokladem toho, že v prostředí, v němž Jiří Voskovec později vyrůstal, bylo i v dobách krušných ustláno pro srandu.

Voskovcovi předci sice nebyli chudí – mnozí z nich byli právníci, lékaři, umělci, podnikatelé -, ale ani nijak závratně bohatí. Patřili většinou k příslušníkům střední vrstvy a jejich největším bohatstvím obvykle byly jejich duch a nadání. Řada z nich cestovala po Evropě – Voskovcova matka se narodila ve Francii, její první dvě děti vyrůstaly v Rusku. Stýkali se s významnými osobnostmi své doby, třeba Soběslav Pinkas spolupracoval s Karlem Havlíčkem Borovským, Jiřina Wachsmannová se dobře znala s Josefem Svatoplukem Macharem, rodina byla spřízněna i s majiteli sázavských skláren Kavalierovými.

Adriena Borovičková vypráví především příběh Voskovcových rodičů Jiřiny a Viléma, který jako by předznamenal i osudy jejich nejmladšího syna Jiřího. I oni putovali světem, ani ta největší dálka jim nebyla daleká. Otec, nadaný hudebník, musel častokrát měnit své plány a mnohé z nich nenaplnil. Stejně jako později jeho syn i on poznal strasti nesmyslné, politicky motivované internace.

Vyprávění je také jedinečným dokladem o životě v Evropě na přelomu 19. a 20. století. Je zajímavé zjistit, že vlaky z Prahy do Petrohradu v té době nejezdily o mnoho déle než dnes, že ve Varšavě stačilo z nádraží poslat telegram a vojenský sluha zatopil, aby rodina nepřijela do vymrzlého bytu. Petrohrad na sklonku 19. století Jiřinu Wachsmannovou okouzlil víc než Paříž.

Četba na pokračování