Durch kalte Länder 1/2 (Chladnou zemí, 2009)

Přidal: Přemek |

Říjen 1, 2009

Jáchym Topol. Překlad Eva Profousová. Režie Martin Engler.

Účinkují Martin Engler, Linda Olsansky, Tony de Maeyer, Bernd Stempel, Max Hopp.

Nastudoval Deutschlandradio Kultur /Český rozhlas v roce 2009 v rámci „Zipp – česko-německé kulturní projekty“. Premiéra 13. a 20. 9. 2009 (Deutschlandradio Kultur, 18:30 h.; 87 + 50 min.). Česká premiéra (jako četba na pokračování) 23. – 29. 11. 2009 (ČRo 3 – Vltava, 18:30 h.). Český rozhlas připraví vlastní verzi této rozhlasové hry (redakce Kateřina Rathouská).

Pozn.: Hlavní postava chaotické cesty z Terezína do Minsku zpřítomňuje nezpracované stopy hrůz druhé světové války. V jeho nezaujaté, naivní perspektivě vypravěče dostávají traumatické události hmatatelnou podobu jako svého druhu kolektivní nevědomí.

Ústředním tématem spisovatele a publicisty Jáchym Topola je zkušenost zranitelnosti a nejistity, ve chvíli, kdy se do života jednotlivce s ničivou silou vstoupí válka nebo politický zápas o moc. Ve svých románech „Noční práce“ a „Kloktat dehet“ ukázal ze zvlášť působivé dětské perspektivy, jak strach a neporozumění zesilují mytický zážitek násilí: vlastní zkušenosti a groteskní sny v bdělém stavu, soudoné dějiny a nadsázka se tu vždy navzájem prolínají. Topol se intenzívně zajímá o to, jak příslušníci jeho generace – tedy dnešní čtyřicátníci – reagují na události druhé světové války. Jeho rozhlasová hra začíná ve fiktivní realitě poválečného a postkomunistického Terezína, který vypravěči nadělil takřka idylické dětství – jakkoli zná všechna místa tamní bývalé „smrtící mašinérie“. Teď ale město bojuje s hospodářskými problémy, proti sobě tu stojí zastánci a odpůrci ad absurdum dovedené myšlenky holocaustovského turismu.
Radikální hrdina této rozhlasové práce prchá do Běloruska a setkává se tam s podobnými problémy: moderní peněžní společnost se nezarazí ani před dědictvím pomníků německých zločinů. Vypravěč se spolu se skupinou „spravedlivých“ nechává unášet Minskem staného práva, jeho reálným i symbolicky viděným podzemím a nakonec i okolními lesy a pláněmi, místy, v nichž se jakoby ve zkratce odrážejí dějiny Evropy druhé poloviny 20. století.
Podobně jako ve svých prózách vychází Topol i ve svém prvním specielně pro rozhlas psaném textu z reálného základu, který však přenáší do ireálné až skurilní podoby, a nabízí tak nezvyklý úhled pohledu a příležitost k zamyšlení.

Jáchym Topol se narodil roku 1962 v Praze jako syn básníka a dramatika Josefa Topola. Od začátku osmdesátých let se podílel na literárních aktivitách českého undergroundu. Je jedních ze zakladatelů samizdatového nakladatelství „Mozková mrtvice“, stejně jako časopisů „Violit“ a „Jednou nohou“ (posléze přejmenovaného na „Revolver Revue“), jejichž byl rovněž redaktorem; v letech 1990–93 byl šéfredaktorem „Revolver Revue“. Od té doby je spisovatelem na volné noze a reportérem.

Pozn.: Von einer Agentin des weißrussischen Ministeriums für Fremdenverkehr begleitet, lernt der Ich-Erzähler (IE) den Ausgrabungsleiter Kagan kennen. Angeblich hätte der Staatspräsident mit Kagans Partisanentruppe einen Separatfrieden geschlossen und eingewilligt, ein Museum des Genozids aufbauen zu lassen.

Dazu sei der IE als internationaler Experte eingeladen. Jetzt benötige man alle Daten aus Theresienstadt. Der IE flieht und verschluckt seinen USB-Stick mit dem begehrten Namensregister. In Chatyn, einem von den Nazis niedergebrannten Dorf, trifft er Alex wieder, ein ehemaliges Comeniusmitglied. Alex‘ Stolz ist seine Werkstatt: mumifizierte, mechanisch bewegte Menschen, dazu Ihre Stimmen vom Tonband. Sie erzählen, wie sie die Vernichtung ihres Dorfes überlebt haben.

Auch Lebo, den man das Gedächtnis von Theresienstadt nannte, ist bereits präpariert.