Za rozhlasovými poklady

Přidal: Přemek |

Únor 10, 2006

Eliška Klepalová (Literární noviny, 20/2004)

Od zahájení pravidelného vysílání z vojenského stanu ve Kbelích v roce 1923 se České „rádio“ značně proměnilo. Od technické novinky a moderní vymoženosti s omezenou dostupností se stalo v průběhu let běžnou součástí téměř každé domácnosti. Proměnila se kvalita i možnosti vysílání, nároky na technické vybavení vysílacích studií, přijímačů a samozřejmě i obsah samotného vysílání. Všechna ta léta proměn nejen v rozhlasovém vysílání, ale v životě celé naší společnosti zůstala naštěstí zachycena.

K tomu nejcennějšímu, čím Český rozhlas disponuje, patří nesporně jeho archivní fondy a sbírky. Tvoří je písemné, obrazové a především zvukové dokumenty. Po řadu let se soustavně doplňovaly a dnes patří k největším a nejcennějším nejen u nás, ale v celé Evropě. Současný rozsah fondů a sbírek je více než 12 tisíc běžných metrů, minutáž zvukových dokumentů se pohybuje kolem 10 milionů minut.

Počátky rozhlasových archivů spadají do období Radiojournalu. Ve druhé polovině 20. let minulého století vznikl nynější Fond hudebnin, Gramoarchiv a Archiv.

Archiv byl založen na přelomu let 1927–1928, kdy se začaly systematicky shromažďovat programové písemnosti – přednášky, pásma a hry. Zároveň byly na gramofonových deskách nebo želatinových fóliích uchovávány záznamy významných relací a pořadů vhodných k reprízování. S rozvojem záznamové techniky přibyly další nosiče – od magnetofonového pásku až po počítačová média. Desetitisíce nosičů zachycují výkony herců, projevy významných osobností veřejného života (císař František Josef I., prezidenti od T. G. Masaryka až po V. Klause, ministři od první republiky po současnost, zahraniční státníci, významní vědci, sportovci), atmosféru historických, společenských i sportovních událostí i vynikající nahrávky hudebních děl.

Archiv vedle dokumentů programového charakteru uchovává i materiály správní a fotosbírku. Kromě vlastních písemností jsou v něm uloženy i materiály z vysílání BBC za druhé světové války, fond zahraničního vysílání ČsRo od jeho obnovení v r. 1946, osobní pozůstalosti řady významných rozhlasových osobností apod.

Fond hudebnin, nazývaný též notový archiv, byl založen při vzniku orchestru Radiojournalu v roce 1926 a utvářel se v přímé závislosti na potřebách hudebního vysílání. Dnes patří k největším notovým archivům v Evropě. Sbírka archiválií obsahuje i staré tisky a dobové opisy především českých autorů 17. a 18. století. Pravděpodobně nejstarším tiskem je titul Adama Michny z Otradovic Obsequium Marianum z roku 1642. Cenná je i sbírka darovaná Radiojournalu v letech 1932–1934 tehdejším ředitelem OSA Karlem Ballingem a sbírka rukopisů. Ta obsahuje 1391 titulů a vyskytují se v ní partitury slavných autorů. Vzhledem k razantnímu vstupu zahraničních nakladatelů do České republiky inicioval Fond hudebnin v r. 2000 vytvoření rozhlasového hudebního nakladatelství.

I rozhlasový Gramoarchiv patří k největším v Evropě. Obsahuje na 150 tisíc gramodesek, od standardních až po LP stereo, s rychlostí od 78 po 33 otáček. Jeho vznik je spojen s užitím gramofonu ve vysílání v roce 1929. Shromažďoval nahrávky, zpočátku výhradně cizí, nejdříve s díly klasické, později i zábavné a taneční hudby a mluveného slova. Rozhlas sám sjednával natáčení určitých záznamů, na první objednané nahrávce byl zachycen projev prezidenta Masaryka k 10. výročí ČSR v roce 1928. V archivu se dochovalo mnoho zajímavých nahrávek – například pianisty Josefa Jiránka (žáka B. Smetany), houslistů Pabla de Sarasate, Bronislava Hubermanna, Váši Příhody, Jaroslava Kociána a dalších. Jsou zde i první nahrávky jednostranných desek, které natočil v roce 1902 v Miláně Enrico Caruso, zpěvačka Mellie Melba, která jako první zpívala do mikrofonu vynálezci Marconimu, vzpomínky Jindřicha Mošny, Gregoriánské zpěvy, Osvobozené divadlo, proslovy T. G. Masaryka i záznam z jeho pohřbu nebo pozdravy prezidenta Beneše a Jana Masaryka z Londýna v roce 1944 a také unikátní záznamy dirigentů Mascagniho a Leoncavalla. Jazzovým bonbonkem je skladba High Society z roku 1920, kterou nahrály New Orleans Veterans. Jsou dochovány i historické nahrávky dechovky, dirigované J. Souzou z let 1902–11, stočené firmou New World Series z válečků. Raritou jsou voskové fólie a desky, které se hrály dřevěnými (bambusovými) jehlami. V rozhlase byl na ně poprvé natočen a odvysílán záznam fotbalového utkání Československo – Jugoslávie v r. 1932. Záznam na těchto deskách byl velice krátký, kolem 2 až 3 minut a deska se mohla použít jen několikrát. Mnohdy byla nepotřebná již po prvním přehrání. Na voscích je dochováno množství projevů různých státníků, politiků, vynálezců i umělců. I přes citelné ztráty za nacistické okupace a po roce 1948 a 1968 je sbírka velice cenná.

Zájem zasluhuje i rozhlasová Knihovna. První písemné záznamy v přírůstkovém katalogu jsou z roku 1932. Literatura byla získávána hlavně formou darů a recenzních výtisků.

Na Knihovnu se nikdy nevztahovala žádná cenzurní opatření, a tak fond zůstal v době minulé (po roce 1948 i 1968) nenarušen. Navíc jej po roce 1990 obohatily knihy z exilových vydavatelství Dialog, Index aj.

Fondy a sbírky dnes slouží nejen potřebám Českého rozhlasu, ale i veřejnosti. V současné době jsou prakticky všechna pracoviště včetně moderní, účelově vybavené badatelny umístěna ve Studiovém domě Českého rozhlasu v Římské ulici. Přesvědčte se sami!

Historie rozhlasu