Zavržení (2009)

Přidal: Přemek |

Říjen 14, 2009

Vladimír Papoušek. Dva autoři, kteří museli zmizet z povědomí českých čtenářů: František Zavřel a Olga Barényiová. Nakolik jsou sporné ideologické postoje autorů či historické okolnosti důvodem k zavržení? Pořad připravili literární historik Vladimír Papoušek a redaktorka Hana Soukupová. Režie Luboš Koníř.

Připravil ČRo České Budějovice v roce 2009. Premiéra 11. 10. 2009 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 60min.).

Lit.: Hnilička, Přemysl: Život dramatikův. In program inscenace Divadla Čára Heroica aneb Play Zavřel, 2006 (životopis).

Lit.: Soukupová, Hana: Kdysi slavní, pak zavržení, dnes zapomenutí. In TR 41/2009 (29. 9. 2009), s. 10 (článek).

Soukupová, Hana: Kdysi slavní, pak zavržení, dnes zapomenutí. In web Český rozhlas, říjen 2009 (anotace). – Cit.: Otázka, nakolik mají být životní postoje a skutky autora spojovány s jeho dílem, se objevuje často a málokdy bývá uspokojivě zodpovězena. Stává se, že z důvodů zcela mimoliterárních jsou někteří spisovatelé úplně zapomenuti, jako by nikdy neexistovali ani oni, ani jejich knihy. To je i případ dvou autorů, jichž si v rozhlasových Schůzkách s literaturou podrobněji všímá literární historik Vladimír Papoušek.

Františka Zavřela a Olgu Barényiovou spojuje právě to, že byli z české literatury skoro beze stop vymazáni, byť z odlišných důvodů. Dramatik a prozaik František Zavřel (1885-1947) se dostal do konfliktu s oficiální mocí už v době první republiky a jeho kniha Fortinbras, kritická alegorie poměrů v tehdejším Československu, je svým způsobem unikát: byl to vůbec jediný román, který byl za první republiky z politických důvodů zakázán.

Zavřel se domníval, že zemi ovládli hradní spiklenci a zločinci, a svými názory se nijak netajil – byl to ostatně člověk konfliktní a málo snášenlivý. Za německé okupace se jeho dílům dostalo daleko většího prostoru, některé jeho hry byly dokonce zfilmovány a on sám musel po válce čelit obvinění z kolaborace. V roce 1947 ho policie nalezla zcela zuboženého v Letenských sadech, kde žil jako bezdomovec, a nedlouho po převozu do nemocnice zemřel. Zavřelova rozporuplná osobnost i dílo pak upadly do zapomnění.

Olga Barényiová (1910-?) zmizela z českého prostoru po roce 1945, kdy byla jako žena německého důstojníka internována a vyšetřována. Po propuštění uprchla do Rakouska, kde se její stopy ztrácejí. Ví se jen, že jí později vyšly v Německu dva romány. V době první republiky šlo ovšem o velmi úspěšnou spisovatelku, která psala česky (německy začala psát až po roce 1945) a vydala několik románů a dramat. Některé z nich, například prvotina Janka, Rybí náměstí či Román, byly kritikou příznivě přijaty a dodnes si uchovaly své kvality. Poválečná díla Olgy Barényiové, reflektující pražské květnové události a odsun, jsou v Česku těžko dostupná a téměř neznámá, ostatně stejně jako jejich autorka.

Proč vůbec vracet do povědomí českých čtenářů zapomenuté spisovatele? Jak říká autor pořadu Zavržení Vladimír Papoušek, česká literatura se čtenářům i studentům může jevit jako kontinuální panorama větších či menších osobností. V tomto prostoru však existují temné díry a diskontinuita v podobě zamlčených a ztracených jmen autorů, kteří nepsali špatně a jako spisovatelé byli zapomenuti neprávem – a to by mělo literární vědce i vnímavé čtenáře znepokojovat.

Literární pásma