(Velice) modrý pták (2009)
Maurice Maeterlinck. Chlapec Tyltyl a jeho sestra Myltyl na výpravě za kouzelným modrým ptákem. Rozhlasová rekonstrukce inscenace Divadla Husa na provázku. Prolog a texty písní napsal Milan Uhde. Rozhlasová úprava Vladimír Morávek. Hudba Michal Pavlíček. Na basovou kytaru hraje Martin Bakyta, sbormistr Zdeněk Král. Dramaturgie Tomáš Sedláček. Režie Vladimír Morávek.
Osoby a obsazení: Mytyl (Eva Vrbková), Tyltyl (Adam Beránek), Sousedka, Víla, Světlo (Gabriela Štefanová), Tatínek Tyl, Vypravěč, Osud (Vladimír Hauser), Maminka Tylová, Mateřská láska (Ivana Hloužková), Justýna (Kateřina Ulrichová), Hodiny, Čas (Gabriela Vermelho) a další.
Připravilo Brno v roce 2009. Premiéra 25. 12. 2009 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 80 min.). Repríza 19. 4. 2014 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h); 1. 1. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.); 1. 4. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.).
Vydalo Centrum experimentální divadla (CED Brno) ve spolupráci s Českým rozhlasem Brno v roce 2009 (1 CD).
Lit.: Morávek, Vladimír: Morávek debutuje aneb Jak vznikala rozhlasová nahrávka Velice modrého ptáka, o čem je a proč byste si ji na ty Vánoce měli pustit. In Čtvrtletník Klubu Vltava 4/2009, s. 15 (článek). – Cit.: Léto bylo jako když vyšije, pětatřicet a víc, do toho tu a tam tropická bouře, tramvaje jezdily po Brně jen zřídka, voda stoupala a stoupala, u viaduktu poblíž nádraží čítala hladina místy třičtvrtě metru, nebylo lze tamtudy projet – tramvaje stály, déšť padal, vzduch voněl – a Morávek s herci Divadla Husa na provázku se pořád dokola scházeli ve studiu Českého rozhlasu Beethovenova ulice č. 4, točili rozhlasovou verzi svého představení Velice modrý pták. Týden to trvalo a čtrnáct dní, v tom studiu pro dva nebo i pro čtyři tísnilo se náhle tu šestnáct, tu dvacet, tu čtyřicet pět účinkujících, všichni byli zpocení jak prase, čas od času někdo jen v prádle, pořád dokola zpívali Narodil se Kristus pán, radujme se, do toho tklivými hlasy říkali dialogy, co za ně nakonec pan Meeterlinck dostal Nobelovu cenu, Myltyl a Tyltyl uprostřed léta vydali se ve snu na pouť svatovánoční přednocí a v tom propadnutí velel jim jejich stvořitel – pan Meeterlinck – že potkají všechna tajemství naší napapané existence, všechno že jim dojde, všechno že uvidí v pravém světle – co milovat lze, přijmou, co trapnost je a ambaláž, budou umět rozeznat a napříště nechat bez povšimnutí – alespoň do Tří králů, možná i do března.
Popravdě Morávek pražádnou zkušenost neměl s žánrem rozhlasové hry, následkem toho dramaturg Sedláček tu a tam měl na krajíčku, barevnýma tužkama pořád dokola podtrhával Morávkovi ve scénáři nemožnosti, po zdi chtělo se mu lozit, ale Morávek byl jak praštěný kopytem, pořád všechno chtěl – ty srazy andělských bytostí, toho mamuta procházejícího na straně dvanáct, tu nevyřčenou tklivost v souvislosti s jedenácti miliony nenarozených dětí, jak je požaduje autor na straně čtyřicet. A to bylo nakonec na celém tom natáčení nejvelkolepější, že jakkoli se dvacetkrát během natáčení zdálo něco být nesmyslností, diletantskou hrou s penězi daňových poplatníků, tento dramaturg vždycky jen něžně řekl Držím palce, vždycky jen nakonec svolil Ano, přidáváme ty čtyři natáčecí dny, vždycky nakonec připustil Ano, souhlasím, ať tam je ten mamut. A Morávek nejedl, nemluvil, nespal, jen teskně se díval, dotýkal se zvukového mistra na hlavě a plakal bez konce, dramaturg Sedláček nad ránem volal do Prahy, že to vypadá na pětihodinovou stopáž, pak na šestihodinovou, nakonec že nejspíš osmihodinovou, víc že říci se k věci nedá. Pak to nicméně skončilo – největší natáčení Českého rozhlasu Brno za několik let, dalších čtrnáct dní byli zavřeni Morávek a odpovědný dramaturg se zvukovým mistrem, Morávek pořád to přesmýkával a přesmýkával nahrávku – v tenzi pořízenou větu: Myltyl slyšíš? chtěl použít z jedenáctého června, odpověď: Copak, chlapečku? z patnáctého, letmý slovní vtip Jiřího Vyorálka telefonicky dotočit. Do toho pořád dokola volal Michal Pavlíček, že už to chce slyšet – alespoň kousíček – a co že tam tak dlouho dělají, Eva Morávková, že chce jet k moři – i s Morávkem, Velíšek z Prahy, že poněkud znepokojivé má zprávy o stopáži a co se tam sakra v tom Brně děje?
Tak nakonec všichni nechodili spát, v studiu jedli i spali i slavili Slovenské národné povstání až konečně – na konci srpna to bylo – pustili si to celé nad ránem, několikrát volala Eva Morávková, že motory rodinné škodovky vrčí už zběsile, ještě zběsileji, nejzběsileji, kde zas ten Morávek je, ale oni to nevnímali, poslouchali. Napřed to usnutí, pak to projití Tmou, pak to tikání Času, pak to uvidění Smyslu, to Odpuštění, to Očištění, to Přijetí se i se svými chybami. A byli šťastní pro něco, nevěděli pro co, ničeho se nebáli najednou a těšili se na Vánoce – byli pyšní na sebe i na Divadlo Husa na provázku a doufali, přehrozně doufali, že ono léto neponičili si zbytečně…
P.S.: Nakonec to celé má hodinu a deset minut. A projití mamuta 27. srpna nad ránem vystřihli. Hezký poslech! Hezké Vánoce! A hezké odpuštění – případně! Nesem Vám noviny – poslouchejte!
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Dobrý deň, pamätám si z detstva audio rozprávku Modrý vták, no myslím, že bola v slovenskom jazyku, neviem sa k nej ale dopátrať, nevedeli by ste mi s tým pomôcť? Ďakujem a prajem krásne vianočné sviatky :)