Pravdivý příběh Plastic People 1/12 (2009, 2010)

plastici_maliIvan Martin Jirous. Četba na pokračování z knihy současného básníka, vůdčí osobnosti českého undergroundu. Připravila Jana Doležalová. Režie Markéta Jahodová.

Účinkují autor a Oldřich Kaiser.

Natočeno 2009. Premiéra prvního dílu 24. 11. 2009 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 30min.). Repríza 10. dílu 8. 1. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:05 h.) v pořadu Ad libitum u příležitosti 40. výročí Charty 77; 24. 7. – 4. 8. 2019 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.); 15. – 26. 7. 2021 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.) v cyklu Léto v undergroundu.; 15. – 26. 9. 2024 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Vydal Radioservis, březen 2010 (1 CD mp3).

Lit.: anonym: Ivan Martin Jirous: Pravdivý příběh Plastic People. In web ČRo 3 Vltava, leden 2017 (článek). – Cit.: V roce 1976 došlo k zatčení členů skupiny The Plastic People of the Universe a dalších představitelů kulturního undergroundu. Obvinění za údajnou „protistátní činnost“ a tzv. proces s českým undergroundem měly bezprostřední vliv na vznik Charty 77.

Na přelomu 60. a 70. let minulého století se stal uměleckým vedoucím a manažerem skupiny The Plastic People of the Universe básník a historik umění Ivan Martin Jirous. Po okupaci Československa a v počátcích tzv. normalizace skupina vzhledem ke svému nonkonformnímu vystupování zažívala neustálé perzekuce. Po roce 1970 Plastici odmítli změnit název, charakter svého vystupování i repertoár. Proto jim v roce 1973 úřady odebraly statut profesionální skupiny a později zakázaly veřejně vystupovat.

Pražskou rockovou skupinu The Plastic People of the Universe založil v roce 1968 baskytarista a zpěvák Milan Hlavsa (1951 – 2001). Zpočátku hráli písně zahraničních kapel, zejména Velvet Underground. Kromě toho se inspirovali hudbou Franka Zappy, Captaina Beefhearta či avantgardního skladatele Edgara Varése. Později, k vlastním skladbám skládal hudbu Milan (Mejla) Hlavsa. V textech využívali zpočátku vlastní básně či verše známých autorů, například texty filozofa a básníka Egona Bondyho.

Pohnuté osudy měly i zápisky zaznamenávající působení skupiny nazvané Pravdivý příběh Plastic People. Ivan Martin Jirous je psal v letech 1980 – 1981. Původní autorský strojopis byl nejpravděpodobněji zabaven při policejních raziích. Stěžejní část však autor stačil namluvit na magnetofonový pásek, který se podařilo vyvézt za hranice. Různé fragmenty zápisků byly publikovány v letech 1983 – 1984 ve vídeňském exilovém časopisu Paternoster. Po listopadu vycházel text na pokračování ve Studentských listech 1990 – 1991.

První setkání s Havlem i zatýkání a výslechy po Bojanovicích ve vzpomínkách Magora Jirouse

V kapitole z Pravdivého příběhu Plastic People Ivan Martin Jirous popisuje hromadné zatýkání účastníků druhého festivalu druhé kultury, bojanovické Magorovy opožděné svatby. A následně také první výslech, který absolvoval na služebně OO VB Praha-Západ ve Zborovské, ve společnosti ukázkových příslušníků StB: „Snad nikdy už jsem se nesetkal s estébákem, který by byl takovým ztělesněním zla jako Koudelka. Ve zlu se přímo vyžíval, i jeho fyziognomie albína s kulatým amorfním obličejem podporovala dojem, že s tebou jedná sám ďáblův pacholek.“

Lit.: anonym: Pravdivý příběh Plastic People. In web ČRo, listopad 2009 (anotace). – Cit.: Pražská rocková skupina The Plastic People of the Universe vznikla v roce 1968. Založil ji baskytarista a zpěvák Milan Hlavsa (6. 3. 1951 – 5. 1. 2001). Skupina zpočátku hrála písně zahraničních kapel – Rolling Stones, The Fugs, The Doors a zejména Velvet Underground. Kromě Velvet Underground se inspirovala rovněž hudbou Franka Zappy, Captaina Beefhearta či avantgardního skladatele Edgara Varése. Později skupina hrála především svou vlastní tvorbu. Hudbu většiny skladeb napsal Milan (Mejla) Hlavsa, texty jejich písní byly zpočátku vlastní básně či básně známých autorů, později zhudebňovali texty filozofa a básníka Egona Bondyho a dalších členů a spolupracovníků skupiny.

Na přelomu šedesátých let se stal uměleckým vedoucím a manažerem skupiny The Plastic People of the Universe básník a historik umění Ivan Martin Jirous. Po okupaci Československa a v počátcích tzv. normalizace skupina vzhledem ke svému nonkonformnímu vystupování zažívala neustálé persekuce. Po roce 1970 „Plastici“ odmítli změnit název, charakter svého vystupování i repertoár. Proto jim v roce 1973 úřady odebraly statut profesionální skupiny, a později zakázaly vůbec veřejně vystupovat. Skupina mohla působit jen v utajení a čas od času hrát na koncertech pro zvané. V roce 1976 komunistická policie zatkla členy skupiny a spolu s dalšími představiteli kulturního undergroundu je postavila před soud za údajnou „protistátní činnost“. Tzv. proces s českým undergroundem měl bezprostřední vliv na vznik Charty 77.

Pohnuté osudy měly i zápisky zaznamenávající působení skupiny nazvané Pravdivý příběh Plastic People. Ivan Martin Jirous je psal v letech 1980-1981. Původní autorský strojopis byl nejpravděpodobněji zabaven při policejních raziích. Stěžejní část však stačil Ivan Martin Jirous namluvit na magnetofonový pásek, který se podařilo vyvézt za hranice. Různé fragmenty zápisků byly publikovány v letech 1983-1984 ve vídeňském exilovém časopisu Paternoster. Po listopadu vycházel text na pokračování ve Studentských listech 1990-1991.

Lit.: Ryšánek Schmiedtová, Janka: O máničkách a českém undergroundu: Pravdivý příběh Plastic people. In web NeKultura, 17. 4. 2010 (recenze). – Cit.: Magor Ivan Martin Jirous vzpomíná. A trvá to celých pět hodin šest minut. Mnozí by po těchto vstupních informacích možná očekávali stokrát provařené a dnes až téměř za klišé považované vyprávění o tom, jak se za minulého režimu nedobře a bídně žilo. Omyl. Nikdo si na CD novince vydavatelství Radioservis srdceryvně nestěžuje, nikdo nikoho nenapadá, neudává ani neosočuje. I tak se ale člověku, jemuž komunismus – prozatím – nezasáhl do aktivního života, skládá nekompromisně přesný obrázek, jaké to tehdy tedy asi vážně bylo.

Jirousovi se podařilo sepsat historii kultovních The Plastic People of the Universe s lehkostí a humorem, jeho chronologické líčení jednotlivých eskapád z pozice manažera této hudební skupiny je strhující a i v audio knihách necvičenému posluchači už po několika minutách učaruje. I druhý interpret, který je technicky samozřejmě lepší, protože profesionál, Oldřich Kaiser, zbytečně netlačí na popis bezpráví, utlačování a nespravedlnosti, o to víc ale ve výsledku vyjde na povrch surovost a drsnost výsledného sdělení, dementní absurdnost tehdejších praktik i hloupost megalomansky zatvrzelého establishmentu.

Formálně ne zcela dokonalý přednes interpretů je v tomto případě výhodou, z jejich charismatických hlasů je slyšet životní zkušenost i osobní zaangažovanost s odříkávaným textem. V tom Jirous naštěstí nepopisuje jen ponižovaní a útlaky, umí vhodně, vtipně a bez servítek střílet také do vlastních řad: na přetřes tak přijde nespolehlivost, alkoholismus i sebestřednost jednotlivých undergroundových celebrit, jejich neovladatelné bohémství, bláznovství i naivně krásná hloupost, ze které nakonec vznikala odvaha čelit zmanipulované mase. Ve výsledku vyjde na povrch surovost a drsnost výsledného sdělení, dementní absurdnost tehdejších praktik i hloupost megalomansky zatvrzelého establishmentu.

Všechen namluvený text je na CD rozdělen do 12 stop, tím ovšem narážíme na jediný praktický nedostatek nahrávky, jednotlivé kapitoly totiž nejsou na přebalu pojmenovány a lze jen těžko předpokládat, že posluchač zvládne vydržet víc než pět hodin, aniž by poslech audio knihy přerušil. Jak pak ale zjistit, kde v poslechu skončil, když si pamatuje pouze to, o čem to bylo? Těžko…

Pravdivý příběh Plastic People je výborný a následně pak dobře zpracovaný nápad vydaný v ten pravý čas na tom správném místě. A mimo to: příběh nechtěné kapely za minulého režimu v sobě nese velký přesah, nepředstavuje totiž pouze její historii, ale i autentický popis morálně vykloubené doby před rokem 1989. V současném politickém naladění by se tato jarní hitovka Radioservisu měla zdarma přibalit ke každému prodanému tukovému rohlíku za devadesát halířů, pročistilo by to mnohé reptáním zanesené spóry české většinové společnosti.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)