Macbeth (1962)

Přidal: Přemek |

Březen 27, 2006

William Shakespeare. Tragédie. Překlad E. A. Saudek. Rozhlasová úprava a režie Miloslav Jareš. Scénická hudba Jiří Berkovec. Dramaturg Josef Hlavnička.

Osoby a obsazení: Dunkan, skotský král (Vojtěch Plachý-Tůma), jeho synové: Malkolm (Jaromír Spal), Donalbain (Vladimír Salač), Macbeth (Vladimír Šmeral), Lady Macbethová (Julie Charvátová), Banquo (Miroslav Doležal), Makduff (Josef Větrovec), Lennox (Karel Houska), Ross (Jiří Hurta), Menteith (Soběslav Sejk), Angus (Vladimír Čech), Kaithness (František Holar), Fleance, Blankův syn (Milan Friedl). Dále účinkují Karel Beníško, Bořivoj Navrátil, Rudolf Krátký, Bedřich Bobek a členové Činoherního sboru Československého Rozhlasu v Praze.

Natočeno v roce 1962 nebo 1963 (113 min). Repríza 1. 4. 2006 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v cyklu Rozhlasové jeviště; 24. 3. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Lit.: Hubička, Jiří: Dva zámky plné spisovatelů…!!! aneb Dvojí výročí Williama Shakespeara. In web ČRo, 25. 4. 2013 (článek + ukázky k poslechu + fotografie z inscenace). – Cit.: Známý a okřídlený výrok Jana Wericha, jímž srovnal tvůrčí potenci české oficiální spisovatelské garnitury 50. let, která působila v dobříšském zámku, s geniem alžbětinské dramatiky, budiž nám úvodem k připomínce dvojího výročí Williama Shakespeara, jež spadá do poslední dubnové dekády.

Pokud je pravdivý údaj o datu Shakespearova narození (hovoří se o 23. dubnu 1564, ale zcela jisté je až datum jeho křtu, k němuž došlo 26. dubna téhož roku), pokud se tedy Shakespeare skutečně narodil ve Stratfordu nad Avonou onoho 23. dubna, pak se jeho životní osud naplnil s důsledností, která sluší velkému dramatikovi – zemřel totiž rovněž 23. dubna, a to v roce 1616. Dožil se tedy pouhých 52 let. A co za tu dobu stihl vytvořit!

Ne, nebudeme zde rekapitulovat všechny Shakespearovy hry, jsou (z velké většiny) dodnes na repertoáru divadel po celém světě, stejně tak vznikají nové a nové jejich filmové, televizní, ale i rozhlasové verze. Staly se součástí obecného kulturního povědomí.

O poslední ze jmenovaných kategorií (o rozhlasové adaptace) nám půjde dnes především. Shakespearovy hry byly vděčným cílem rozhlasových dramaturgů a úpravců od samého počátku existence rozhlasu. Hry či pouze vybrané úryvky z Shakespearových dramat zařazoval do programu pražského Radiojournalu systematicky už Miloš Kareš, který byl šéfem slovesného odboru od roku 1927.
Brněnské studio ve stejné době pořádalo osvětově pojaté shakespearovské večery, v nichž byl výklad a rozbor určité postavy spojen s ukázkou z dramatu v podání herců Národního divadla v Brně a s hudebními charakteristikami těchto postav ve skladbách Smetany, Verdiho, Berlioze, Dvořáka, Fibicha a dalších skladatelů. Pořady připravoval dramaturg Národního divadla a spolupracovník brněnského studia, mladý básník Lev Blatný.

V uvedených příkladech šlo přirozeně o aktivity, které ještě nebyly zachyceny v podobě zvukového záznamu, vysílaly se „naživo“.
Nejstarší nahrávkou zachycující Shakespearovo dílo, nahrávkou uloženou v archivu ČRo, jsou vybrané monology z Hamleta, které v roce 1929 natočil (tehdy na gramofonové desky) herec Eduard Kohout. Monolog Být či nebýt v jeho neopakovatelném podání si můžete poslechnout ze záznamu na této stránce.Okamžiky z natáčení některých Shakespearových her ve studiích Československého rozhlasu dokumentujeme fotografiemi. K tomu jen poznámku: v rozhlasovém archivu jsou uloženy nahrávky všech nejznámějších a také nejdůležitějších her W. Shakespeara. Nejstarší existující nahrávkou je adaptace Othella z roku 1950 (režie M. Jareš, v hlavní roli Zd. Štěpánek); nejnovější pak úprava Coriolana v režie H. Kofránkové, která měla premiéru letos v lednu.

Samostatnou zmínku chci věnovat sonetům. Unikátní rozhlasovou nahrávkou je cyklus všech Shakespearových sonetů – s výkladem překladatele Martina Hilského, se zněním básní v originále a konečně s recitací českého překladu v podání Pavla Soukupa -, který natočila pro Český rozhlas Vltava v roce 2002 režisérka Markéta Jahodová.
Uvádíme zde v ukázce výklad Martina Hilského ke slavnému sonetu č. 66. Sonet samotný pak recituje Pavel Soukup.

Z mnohostranného a mnohovrstevnatého díla Williama Shakespeara bylo zde možno připomenout jen zlomek. I ten však, jsem si jist, potvrzuje, že dílo velkého dramatika je nadčasové a nesmrtelné.

Rozhlasové hry