Orfeova píseň (2005)
Věra Mašková. Příběh bájného hudebníka a zpěváka Orfea. Rozhlasová hra oceněná v autorské soutěži v roce 2002 třetí cenou. Scénická hudba Marko Ivanovič. Zvuk Ladislav Reich, záznam a střih Jitka Kundrumová. Zvuková spolupráce Jiří Litoš. Asistentka režie Jana Knappová. Dramaturg Pavel Minks. Režie Hana Kofránková.
Osoby a obsazení: Orfeus (Michal Zelenka), Eurydiké (Lenka Vlasáková), Myrina (Vilma Cibulková), Cháron (Jan Vlasák), otec Orfea (Ilja Racek), Iola (Věra Slunéčková), Akmé (Dana Syslová), Diokles (David Novotný), Cerberos (Radovan Lukavský), muž (Jaroslav Plesl), jiný muž (Václav Jílek), stařec (Karel Pospíšil), žena (Drahomíra Fialková). Dále účinkují Irena Máchová, Dana Reichová, Jiří Litoš, Tomáš Pergl, Petr Šplíchal, Václa Balák, Richard Knapp a Irena Mihulová.
Natočeno 2005. Premiéra 7. 4. 2005 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 21:20 h.; 68 min.) v cyklu Hra pro tento večer. Repríza 15. 4. 2010 (ČRo 3 Vltava, 20.00 hod.) v cyklu Hra pro tento večer; 16. 8. 2016 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.).
Lit.: anonym: Věra Mašková: Orfeova píseň. In web ČRo 3 Vltava, srpen 2016 (článek). – Cit.: Příběh bájného hudebníka a zpěváka Orfea. Rozhlasová hra oceněná v autorské soutěži v roce 2002 třetí cenou.
V antické mytologii je Orfeus nejznámější hrdinskou postavou umělce – hudebníka, básníka a zpěváka. Zpěvem a hrou prý dokázal uchvacovat a okouzlovat nejen lidské bytosti, ale i celou přírodu. Jeho hudba dokázala pohnout i kamenem. Stromy a skály se dávaly do pohybu a putovaly za jeho zpěvem, říční proud se zastavil, aby mohl jeho hudbě naslouchat, divoká zvěř a dravé šelmy při jeho hudbě krotly. Svým zpěvem a hudbou si také Orfeus otevíral nebezpečnou a silně střeženou cestu do podsvětí, kam se vydal, aby zachránil a odvedl z říše mrtvých Eurydiké – jedinou ženu, kterou miloval a které zůstával navždycky věrný.
Bájné příběhy o Orfeovi a jeho lásce k Eurydiké se staly inspiračním zdrojem mnoha uměleckých děl literatury, dramatické tvorby, hudby i výtvarného umění – od antiky až po současnost. Nadčasovost orfeovského mýtu se výrazně projevuje v množství jeho přeměn a obrazů.
Orfeův příběh také zpracovala v rozhlasové hře Orfeova píseň autorka Věra Mašková. Její text byl v roce 2002 oceněn v autorské soutěži třetí cenou a autorka tak v soutěži obdržela z oceněných titulů cenu nejvyšší, protože porota tehdy první dvě ceny neudělila.
I v Orfeově příběhu Věry Maškové lze najít to, co celkem zřetelně ukazoval antický mýtus – lidskou touhu po přemožení smrti. (Orfeus v konfrontaci s krutým světem ztrácí své hudební schopnosti a znovu je nalézá právě prostřednictvím lásky k Eurydiké.) I v tomto příběhu se setkáme s hrdinskou snahou Orfea nepříznivému osudu čelit v odvážném úsilí a snaze zachránit Eurydiké, na které ulpělo znamení smrti. (…)
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Pozn.: Text hry získal spolu s hrami Úsměv psa (Jan J. Vaněk) a Operka (Vlastimil Venclík) III. cenu ve vyzývací autorské soutěži Cena Českého rozhlasu 2002. Lit.: Cena Českého rozhlasu za rok 2002. In web ČRo 2. 12. 2002.