Pan Todero Brumla aneb Starý protiva (1962)

Přidal: Přemek |

Srpen 17, 2005

Carlo Goldoni. Komedie. Přeložil Jaroslav Pokorný. Rozhlasová úprava a režie Josef Bezdíček. Dramaturgie Jaroslava Strejčková.

Osoby a obsazení: Todero, starý obchodník (František Filipovský), Pellegrin, Toderův syn (Luděk Kopřiva), Marcolina, Pellegrinova žena (Růžena Lysenková), Zanetta, jejich dcera (Marie Landová), Desiderio, Toderův obchodvedoucí (Ivo Gübel), Nicoletto, Desiderův syn (Jaroslav Kepka), Cecilie, Marcolinina pokojská (Zdenka Hadrbolcová), Fortunata, vdova (Ludmila Vostrčilová), Meneghetto, Fortunatin bratranec (Luděk Munzar), Gregorio, sluha (Vladimír Švec) a Pasqual, nosič (Jan Ódl).

Natočeno v roce 1962, dokončeno 8. 6. 1962 (studio 8). Premiéra 25. 12. 1962 (Československo I, 18:10 h.). Repríza 9. 3. 1963 (Praha, 9.10-10.30 h.; 78 min., mono); 21. 6. 2008 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h), 13. 6. 2015 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.).

Pozn.: Poslední rozhlasová režie Josefa Bezdíčka.

Lit.: anonym: Carlo Goldoni: Pan Todero Brumla aneb Starý protiva. In web ČRo 3 Vltava, červen 2015 (článek). – Cit.: Je nepříjemný na lidi. Na všechno má tisíc řečí. Věčně si stěžuje, nikdo a nic mu není vhod. A navíc je takový lakomec, že omezuje celou rodinu. Todero Brumla je prostě člověk, kterého byste doma mít nechtěli. A přes všechnu svou odpudivost vyvolává smích, protože jeho autor Carlo Goldoni uměl mistrně vystihnout podstatu lidských charakterů a napsat pro ně situace k popukání.

Původně se však měl Carlo Goldoni stát právníkem. Na přání rodiny dokonce práva vystudoval a krátkou dobu byl advokátem. Odmala ho to však táhlo k divadlu. Svoji první hru napsal dokonce už v osmi letech – byl to scénář loutkové hry. Divadlo nakonec zvítězilo a Goldoni se stal nejen nejhranějším italským dramatikem, ale také reformátorem italského divadla, když proti improvizační volnosti a zároveň schematičnosti commedie dell´arte postavil úplný a závazný text.

Svou reformou Goldoni však proti sobě poštval tradicionalisty, kteří trvali na starém divadle improvizace a ustálených masek. Po jejich útocích nakonec odešel do Paříže, kde dále psal až do své smrti v roce 1793. Goldoni je autorem více než dvou set komedií a osmdesáti kratších dramatických útvarů pro hudební veselohry. Náměty jeho komedií vycházely ze skutečného života a z jeho vlastních zkušeností. Na postavy a postavičky svých komedií se díval se shovívavou ironií a s pochopením pro jejich slabosti.

Goldoni, který své zkušenosti shrnul ve zdramatizované poetice Komické divadlo, ustanovil svého druhu měšťanskou komedii založenou na charakterech. Jeho postavy se temperamentem a myšlením podobaly jeho současníkům. Komedie Pan Todero Brumla pochází z let Goldoniho tvůrčího vrcholu, tehdy psal pro divadlo San Luca, které hru v roce 1762 poprvé uvedlo. Když skončila smlouva s Medebachovou společností, navázal Goldoni desetiletou spolupráci s benátskou divadelní společností San Luca (nazývanou také San Salvador). V té době byl již slavný v Benátsku, Toskánsku, Janově, a dokonce i ve Vídni se hrály v překladu jeho hry. Slavný učenec Scipione Maffei jej poctil označením „italský Moliere“, od parmského vévody se dočkal titulu „poeta“, který kromě prestiže znamenal také určitou penzi a tedy finanční zajištění, slova chvály měl pro něj také Voltaire ve Francii.

Rozhlasové hry