Nešťastná láska Ippolita Bondelmontiho (20005)

Přidal: beatman |

Duben 18, 2006

Leon Battista Alberti. Povídka italského renesančního umělce. Překlad Adolf Felix. Připravil Petr Turek. Režie Vlado Rusko

Účinkuje Otakar Brousek I.

Natočeno 2005. Repríza 21. 9. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.; 28 min). Repríza 2. 5. 2020 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Pozn.: V milostném příběhu o Ippolitovi a Leonoře si vždy univerzální Alberti “odskočil“ do novelistického žánru, kvetoucího v Itálii již od konce 13. století a v Albertiho době živeného novými podněty Boccacciova Dekameronu.

Příběh je zasazen do Florencie, sice bez přesnějšího časového určení, ale objevuje se v něm řada konkrétních florentských prvků, především zmínka o rodinách Bardi a Bondelmonti. Rodina Bardi je s Florencií svázána velmi úzce: až do poloviny 14. století vlastnila největší bankovní dům v Evropě. Rovněž rodina Bondelmonti patřila ve Florencii vždy k těm nejvýraznějším – jejího představitele zmiňuje i Dante v Komedii. Z místních údajů Alberti hovoří o klášteře Monticelli, starobylém klášteře založeném roku 1218 klariskami za branou San Frediano.

Z historické reality vychází i zápletka příběhu. Italská města byla v době vrcholného středověku sužována neustálými politickými i ozbrojenými střety zájmových skupin a jejich vůdců, které se v dlouhodobě trvající ekonomické konjunktuře snažily získat nadvládu nad městem a jeho obchodem. Klima rodové nenávisti tedy není pohádkovým rysem, ale holou skutečností. V našem příběhu je jeho vrcholem scéna, kdy mužští členové rodiny Bardi prchají z domu, aby nemuseli přijmout omluvu od Ippolita, vedeného na popravu. To, že k sobě vzplanuli láskou potomci znepřátelených rodů, bylo velmi dobře možné, ale málokdy, jestli vůbec někdy, taková láska končívala happyendem.

Povídky