Kouzelný svět divadla (1995)

Přidal: Přemek |

Květen 12, 2010

bek Vypráví a zpívá Josef Bek.

Vydal Multisonic v roce 1995 (1 MC).

Lit.: Tamchyna, Robert: Josef Bek. In web ČRo, 21. 12. 2000 (článek). – Cit.: Nikdo asi už nespočítá, kolika divákům a posluchačům doslova – jak jinak to říct – herec Josef Bek (21.12. 1918 – 5.5.1995) patřil. Diváci, kteří ho milovali si Josefa Beka v tom nejlepším slova smyslu skutečně přivlastnili, byl jejich přítelem a kamarádem, který nezkazil žádnou legraci, nakonec byl to přece Pepíček Bek. A v tom upřímném a tak blízkém oslovení nebyla ani stopa ironie nebo žoviálnosti, ale mnohem víc upřímné úcty a taky poděkování – za to všechno, co Josef Bek v životě udělal pro dobrou náladu a smích publika v divadle, ve filmu a v televizi a samozřejmě taky jako dlouholetý a blízký spolupracovník redakce zábavy Československého rozhlasu. Taková je asi ta nejznámější tvář Josefa Beka – komik, operetní zpěvák, herec, který uměl estarádní řemeslo jako jen málokterý z jeho kolegů. Jenže to je nádherné prokletí, všeobecná popularita, která ale jako by zastínila všechno ostatní.(…)

V příbězích, které Josef Bek vyprávěl na zájezdech po republice i v těch nejmenších vesničkách, nechyběl samozřejmě jeho oblíbený repertoár divadelních historek a zážitků… Např. znáte tu příhodu, jak na byťáku v šedesátých letech zpíval úředníkům tu svoji šoférskou písničku z filmu Florenc 13:30 jen proto, aby sehnal byt pro mladého kolegu, tehdy začínajícího Viktora Preisse? Ale v životě Josefa Beka byly i dramatičtější chvíle, o kterých ovšem nemluvil, až po jeho smrti mi ten příběh vyprávěla dr. Jiřina Šiklová, v osmdesátých letech odsouzená za spolupráci při dovozu svobodné literatury do Československa. Soused Jiřiny Šiklové, herec Josef Bek, několikrát schovával u sebe doma věci, které nesměly skončit v rukou Státní bezpečnosti. A když u něj soudruzi od Bezpečnosti při prohlídce domu zazvonili, sehrál jim tu roli, na kterou byli zvyklí – rozšafný, lidový Pepíček Bek, který měl ovšem za dveřmi krabice plné zakázaných knížek. Jindy zase jel jenom tak s kabátem rychle hozeným přes pyžamo varovat Rudolfa Battěka, že u Jiřiny Šiklové začala domovní prohlídka. Z auta šveholil a zdravil všechny policisty, kteří uzavřeli celou ulici, ale pana Beka samozřejmě a rádi pustili.

Mluvené slovo na zvukových nosičích