Osudy – Ivan Medek 1/10 (2003)

Přidal: Přemek |

Červen 23, 2010

Rozhlasové vzpomínky muzikologa, publicisty a bývalého kancléře prezidenta republiky. Připravil Ivan Binar.

Natočeno 2003 (28 min.). Webová repríza 13. 7. 2020 (ČRo 3 Vltava) k 95. výročí narození Ivana Medka.

Lit.: Binar, Ivan: Ivan Medek. In web ČRo, 2003 (anotace). – Cit.: Čas a paměť do sebe občas nezaklapnou, jak by měly; čas je neúprosný, paměť ošidná. Bylo to v osmasedmdesátém nebo v některém z dalších roků? Rozhodně ne dříve, některá data paměť nezašantročí. Nezapomenu přece, kdy jsme dorazili do Vídně. Přesvědčeni, že domů se už nevrátíme, že je to napořád. Koho by v sedmasedmdesátém roce napadlo, že to v devětaosmdesátém praskne a my se budeme moci vrátit…

Toho dne, jehož datum z paměti ne a ne vyhrabat, přibyl do kursu němčiny pro Čechy, kteří podepsali Chartu 77 a našli v Rakousku přístřeší, nový žák – Ivan Medek. Předcházela jej znepokojující zpráva: k odchodu z Československa byl donucen velice přímočarým, brutálním způsobem. Až do tohoto případu – mám na mysli sedmdesátá léta – se státní bezpečnost neuchylovala k fyzickému násilí.

Rozpomenuli se na svůj „zlatý věk“ – padesátá léta – a zachrastili zbraněmi, které se zdály být zasuty v ostudném archivu ministerstva vnitra. Po propuštění od výslechu sebrala Ivana Medka na ulici druhá parta estébáků, naložili ho do auta, odvezli za Prahu a v temném lese ho zmlátili do bezvědomí. Od tohoto případu se fyzické násilí opět stalo standardní pracovní metodou policie v Československé socialistické republice. V druhé polovině XX.století… A ve Vídni, v kursu němčiny přibyl nový spolužák.

Osud nás pak s Ivanem Medkem svedl ještě těsněji. V dolnorakouské obci Traiskirchen, v oblasti znamenitého vína, je v budovách bývalé císařskokrálovské kadetky umístěn tábor pro uprchlíky. Pracoval jsem tam – po absolvování onoho kursu němčiny samozřejmě – jako tlumočník na vystěhovaleckém oddělení, Ivan Medek se o patro výš staral o lidi, kteří se rozhodli pro Ameriku a vybrali si společnost na podporu uprchlíků z Československa A.F.C.R., přezdívanou Afrc. Trávili jsme spolu polední pauzy a občas se zabývali utopickými úvahami o tom, co by, kdyby… Kdyby se to obrátilo!

Z lágru pak jezdíval autem – rychle a rád – do vídeňské redakce Hlasu Ameriky; na papírku několik kusých poznámek podložených čerstvými informacemi z domova. S takovýmto vybavením pak „vyšil“ svou relaci rovnou do mikrofonu, aniž se jedinkrát přeřekl. Určitě i tato práce – poskytování pravdivých informací o stavu světa, o pokračování tzv. normalizace v Československu, o aktivitách lidí, kteří se nesmířili s marasmem života v „reálném“ socialismu – napomohla ke konečnému zřícení komunistického režimu. Nepravděpodobné se stalo skutkem…

Dnes už snad ani není důležité zjišťovat – a zjistit by se to dalo docela snadno -, ve kterém roce jsme se s Ivanem Medkem ve Vídni učili zapeklitá nepravidelná slovesa a podobně nepochopitelné předložkové vazby. Dneska sedíme spolu u stolu v Praze na Letné a zaznamenáváme pro svobodný Český rozhlas to, co zvolna zasouvá čas.

Ivan Binar – Vlkovice, 20. července 2003

Radiodokument