Hanin kufřík (2008)

Přidal: Přemek |

Červenec 1, 2010

Příběh v Osvětimi zemřelé židovské dívky Hany Bradyové z Nového města na Moravě, který zrekonstruovala zakladatelka Tokijského centra pro studium holocaustu Tuniko Išioka, se vrací do Čech. Pořad připravila Lenka Svobodová. Technická spolupráce Ivana Možná a David Janečka. Režie Yvona Žertová.

Natočeno 2008. Premiéra 9. 2. 2008 (ČRo 2 Praha, 29 min.). Repríza 25. 1. 2014 (ČRo 2 Praha, 18:05 h.) v cyklu Dobrá vůle; 24. 10. 2016 (ČRo 2 Praha) v cyklu Dobrá vůle; 1. 1. 2017 (ČRo 2 Praha, 10:03 h.); 11. 1. 2020 (ČRo Plus, 21:30 h.) v cyklu Dobrá vůle Plus.

Pozn.: Kdo je Jiří Brady? Proč se 28. října uvažovalo o jeho vyznamenání? Tragický osud jeho mladší sestry Hany, židovské dívky z Nového Města na Moravě, která ve 13 letech zahynula v Osvětimi, totiž pomáhá pochopit hrůzy holocaustu milionům dětí. A to díky dobré vůli nejen několika zapálených lidí. Více se dozvíte z pořadu Hanin kufřík, který pro cyklus Dobrá vůle natočila Lenka Svobodová a my jej u příležitosti dnešního svátečního dne uvádíme v mimořádné repríze (anotace).

Lit.: Svobodová, Lenka: Hanin kufřík. In web ČRo 2 Praha, únor 2008 (anotace). – Cit.: Říká Vám něco jméno Hana Brady? Tragický osud, této u nás stále málo známé židovské dívky z Nového Města na Moravě, která ve třinácti letech zahynula v Osvětimi, pomáhá pochopit hrůzy holocaustu milionům dětí. A to díky dobré vůli několika zapálených lidí, především ředitelky Tokijského centra pro studium holocaustu Fumiko Išioka. Více se dozvíte z pořadu Hanin kufřík, který pro vás připravila Lenka Svobodová. (….) Hlavní hrdina pořadu, bratr Hany, Jiří Brady, oslavil v den premiéry pořadu osmdesáté narozeniny.

Lit.: Svobodová, Lenka – Chvátalová, Kateřina: Hanin kufřík: Příběh Hany Brady, jak ho vypráví Jiří Brady. In web ČRo 2 Praha, 24. 10. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Tragický osud židovské dívky z Nového Města na Moravě, která ve 13 letech zahynula v Osvětimi, pomáhá pochopit hrůzy holocaustu milionům dětí. A to díky dobré vůli několika zapálených lidí: ředitelky Tokijského centra pro studium holocaustu Fumiko Išioka a Jiřího Bradyho.

„Zlo musíte zastavit hned, dokud je ještě malé. Jinak se rychle rozroste a boj s ním může stát mnoho obětí.“ Tak mluví s dětmi na školách nejen o holocaustu, ale třeba i o šikaně Jiří Brady spolu s ředitelkou tokijského Muzea holocaustu Fumiko Išioka.

Holocaust viděný dětskýma očima

„Chtěli jsme i v Japonsku mluvit o holocaustu. A to hlavně s dětmi, aby lépe pochopili, kam až mohou vést předsudky a rasová nesnášenlivost. Uspořádali jsme výstavu, kde bylo mnoho černobílých fotografií. Ale bylo to málo,“ říká Fumiko Išioka.

„Obrázky prostě nemohly přiblížit dnešním dětem to, co se stalo před více než 60 lety. Chtěli jsme jim ukázat něco skutečného, a proto jsem odjela do Osvětimi, abych získala cokoli, co patřilo židovským dětem.“

Hanin kufřík

Za pár měsíců (v roce 2000) přišel balík. V něm byla dětská ponožka, botička, svetřík, plechovka jedovatého plynu Cyklon B a především hnědý kufřík. Na něm bylo bílým písmem napsané Hana Brady, sirotek.

„Děti se ptaly: Kdo byla ta Hana? Co se jí stalo? Bylo mi jasné, že pouhé jméno na kufříku nestačí. Chtěla jsem, aby se stal symbolem života a ne smrti anonymního dítěte. Chtěla jsem dětem ukázat, jaký krásný a šťastný život prožila jeho majitelka, aby lépe pochopily, co bylo zmařeno.“

Jiří Brady

Tak začalo velké pátrání, které se rozběhlo díky získání kopií kreseb Hany Brady z Terezína. „Většina terezínských dětí zemřela v Osvětimi, ale jejich kresby přežily. Napsala jsme do Terezína a za pár týdnů přišly fotokopie pěti Haniných obrázků. Rozhodla jsem se, že se v Terezíně zastavím.“

Neuměla česky, měla na všechno jeden den. Přesto se jí podařilo dnešním pohledem neuvěřitelné – našla Jiřího Bradyho.

Radiodokument