O kozách a lidech (1948)

Přidal: Přemek |

Červenec 2, 2010

Vratislav Blažek a J. Černý. Rozhlasová hra. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1948. Repríza říjen 1948 (Praha I).

Lit.: Tomášek, Dušan: Špatná veselohra. In Kulturní politika 58/1948, 29. 10. 1948, s. 8 (recenze). – Cit.: „Je s podivem, že hra (byla to reprisa ze zvukového pásu), jejiž hodnotu v rozhlase dobře znají, byla přesto vysílána. Působí velmi trapným dojmem. Malý chlapec Igorek umí nakreslit kozu a jeho otec si zamane, že z něj udělá slavného malíře. Rozvine se boj Igorka proti řediteli školy, který kozu nakreslit nedovede, a do boje zasahuje obyvatelstvo celého města. Autoři si zřejmě tropí žerty z hesel, která jsou nesena na standartách v průvodu a z manifestace lidu, kterému vkládají do úst věty: „Pryč s řídícím, jestli nenakreslí kozu! Chceme svobodnou školu!“ atd. Ústy demagoga, který řeční na táboru lidu, nabádají autoři: „Je nám třeba, abychom se v politickém boji rozdělili na dva tábory!“ – Autoři se zřejmě dobře baví. Nezáleží jim na tom, jak a na čí účet? Z věty, kterou dali do úst řídícímu, nevysvítá jasně koho vlastně chtějí pobavit: „Když vím, že boj je ztracen, odhodlal jsem se promluviti rovně a jasně. Odcházím, ale ta slova tu zůstanou,“ dodává s patřičným důrazem. Rovně a jasně! Všichni dobře víme, kým byla tato slova zneužívána, kdo jich používal k své demagogické reklamě. Mimochdem: Řídící nakonec svůj spor vyhrál. Vrátil se tedy ve hře na své místo ten, proti němuž se vzbouřil „obalamutěný“ lid a do jehož úst vložili autoři ta ještě nedávno zneužívaná slova.

Tedy jasně a rovně a hlavně s důrazem: Dost! Nemáme-li lepší veselohry, raději nevysílejme žádné. Vím, je to ožehavý problém nedostatku autorů. Stěžoval si na něj před několika dny šéf literárního a dramatického programu čs. rozhlasu Dalibor Chalupa. Vypsaná soutěž, jejíž vítězné hry uslyšíme ještě koncem tohoto roku, se setkala jen s polovičním ohlasem, než předešlá. Náš rozhlas musí proto sahat k hrám cizích autorů. (…) Ve všeobecném nedostatku her i autorů je rozhlas nucen sáhnout i po reprisách. Jak to dopadá, přesvědčila nás hra „O kozách a lidech“.“

Rozhlasové hry