Továrna na Absolutno 1/7 (1964)

Přidal: Přemek |

Červen 2, 2006

Karel Čapek. Četba na pokračování. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: vypravěč / biskup Linda / starý reportér / děda Blahouš (Karel Höger), pan Bondy, ředitel společnosti MEAS (Josef Gruss), inženýr Marek (Vladír Leraus), Benda, strojník na bagru (František Smolík), Kuzenda (Rudolf Deyl ml.), Machát, člen správní rady MEAS / Bindr, majitel kolotoče (Karel Máj), dr. Hubka, člen správní rady MEAS (Ivo Gübel), Rosenthal, člen správní rady MEAS (Josef Vošalík), Bondyho sekretář (Soběslav Sejk), PhDr. Blahouš (Jiří Dohnal), Rejzek, redaktor deníku Lidové noviny (František Filipovský), Toni Bobinet, poručík horského dělostřelectva, později císař Francie (Jiří Lír), Novotný, metér listu Přítel lidu (Oldřich Musil), páter Jošt, redaktor listu Přítel lidu (Antonín Zíb), bába Blahoušová (Hermína Vojtová), sousedka (Josefa Pechlátová), strážmistr (Pavel Spálený).

Natočeno 1964. 7 dílů (30, 26, 29, 26, 32, 27 a 31 min.). Obnovená premiéra 30. 1. – 7. 2. 2013 (ČRo České Budějovice, 9:05 h.). K poslechu zde.

Lit.: Čípek, Martin: „Lidi mají nejdřív věřit v lidi, a to ostatní se už najde…“ In Facebook, 25. 11. 2019 (status). – Cit.: Přestože Čapkova Továrna na Absolutno, tento první antiutopistický román (1921), jak bývá dílo označováno, vzbudila v době svého vzniku spíše rozpaky, jeho obsah nestárne. Naopak, po bezmála sto letech se zdá, že mnohé z toho, co Čapek napsal, se až hrozivě přibližuje skutečnosti. Režisér Jiří Horčička převedl Čapkův román do auditivní podoby hned dvakrát – pozdější (1988) dvoudílnou rozhlasovou hru znají asi všichni, ostatně bývá také často reprízována. Mnohem obsáhlejší, nápaditější a svým způsobem i zajímavější je ovšem sedmidílná četba na pokračování… ale, jakápak četba na pokračování, o suchopárném čtení jedním hlasem tu nemůže být vůbec řeč! Horčička posouvá význam Čapkova díla do tehdejší současnosti (1964) tím, že vypravěče nechává záměrně nahlížet do děje – Karel Höger tu navíc vystupuje sám za sebe (tedy za „pana Hégra“), komentuje jednotlivé události, vstupuje do děje a zase z něj vystupuje, někdy dokonce hovoří jménem některé ze zúčastněných postav. Doslova pastvou pro uši jsou výkony Josefa Grusse, který s rozkošným humorem vytvořil prezidenta průmyslových závodů MEAS, pana Bondyho, Vladimíra Lerause v roli nešťastného inženýra Marka, jemuž se jeho převratný vynález vymkl z rukou, Františka Smolíka a Rudolfa Deyla mladšího jako dvou štěchovických strojníků, osvícených aureolou Absolutna, anebo Antonína Zíba v satiricky pojaté postavě ustrašeného kanovníka Jošta, zmítaného přetěžkým osudem katolického redaktůrka. Zkrátka, stojí to za poslech a ne za jeden, ale za víc poslechů. Zítra, za rok, za dvacet let. Snad se mezitím lidstvo poučí. Ale nechtějme zázraky…

Četba na pokračování