Liluli (1965)

Přidal: Přemek |

Červen 6, 2006

Romain Rolland. Protiválečná groteska. Překlad Jan Kopecký a Nina Neklanová. Rozhlasová úprava Věra Vaňková. Text managera napsal Jaromír Ptáček. Hudba Miroslav Kefurt. Technická spolupráce Ivo Fišer, Marcela Váňová, Radislav Nikodém a Artur Šviha. Dramaturg Jaromír Ptáček. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: Liluli (Jaroslava Adamová, zpívá Eva Pilarová), Polichinel (Václav Voska), Pánbůh (Jiří Sovák), Pravda (Jana Drbohlavová), oslař Jannot (Josef Kemr), oslař Hansot (Antonín Zíb), verbíř (František Filipovský), diplomat (Josef Gruss), pobouřený muž (Ilja Prachař), básník (Jaroslav Kepka), obchodník (Ivo Gübel), vůdce národa (Josef Větrovec), Altair (Alfréd Strejček), chór (Ladislav Kazda, Milan Mach, Zdeněk Ornest, Josef Šulc, Jan Bartoš a Vladimír Čech), manager (Čestmír Řanda).

Natočeno 24. 10 – 5. 11. 1965 (88 min.). Premiéra 2. 1. 1966 (Praha, 20:02 – 21:30 h.; 85 min.). Obnovená premiéra 9. 5. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Lit.: Venclová, Renata: Romain Rolland: Liluli. Protiválečná groteska francouzského nositele Nobelovy ceny za literaturu. In web ČRo 3 Vltava, 9. květen 2021 (článek). – Cit.: Cit.: Podobenství o lidstvu slepě se ženoucímu do války vévodí neodolatelná Liluli, věčná iluze, za jejímž hlasem a půvaby se každý rád vydá za válečným hrdinstvím, byť i posmrtným… (…)

Od roku 1904 pracoval Romain Rolland na svém stěžejním prozaickém díle, románu Jan Kryštof, jehož 10 částí vycházelo na pokračování až do roku 1912. V roce 1915 za něj obdržel Nobelovu cenu za literaturu, finanční částku s ní spojenou věnoval z větší části na zmírnění útrap lidí postižených první světovou válkou.

Po dokončení rozsáhlého románu, kterému se věnoval téměř deset let, toužil pustit se do méně svazujícího díla. Jak sám napsal: „Je to reakce proti desítiletí nevolnosti v brnění Jana Kryštofa, které sice bylo děláno na mou míru, ale nakonec mi bylo příliš těsné. Cítil jsem nepřekonatelnou touhu po volné galské veselosti, až bezohlednosti.“ Výsledkem této touhy byl především román u nás známý pod názvem Dobrý člověk ještě žije z roku 1919. A také divadelní groteska Liluli vydaná v témže roce.

Podobenství o lidstvu slepě se ženoucímu do války vévodí neodolatelná Liluli, věčná iluze, za jejímž hlasem a půvaby se každý rád vydá za válečným hrdinstvím, byť i posmrtným. Snad jen Polichinel, který se všemu směje a na hrdinství nevěří, by svůdné verbířce mohl odolat…

Nevím, jak často nebo zda vůbec o tomto „knižním dramatu“ velikého humanisty režiséři uvažovali, ale teď po poslechu mám pocit, že Liluli čekala právě na Jiřího Horčičku. Dovede nejen přesně vybrat interprety a přesvědčit je o svém osobitém pojetí každé inscenace, ale dovede i – a to je pro rozhlasové adaptace zvláště důležité – výborně pracovat s textem. Přitom herci jako Adamová, Kemr, Voska, Sovák, stávají se právě takovýmito příležitostmi skutečnými hereckými rozhlasovými osobnostmi. Dagmar Šafaříková, Práce, 3. ledna 1966

Hru v překladu Jana Kopeckého pro rozhlas upravila Věra Vaňková. Part managera pro inscenaci napsal Jaromír Ptáček. Výtečnou rozhlasovou adaptaci režíroval Jiří Horčička, který pro ni využil přední herce své doby. Ve vltavské Hře pro pamětníky uvádíme inscenaci v obnovené premiéře po více než třiceti letech.

Rozhlasové hry