Ztracený obzor 1/? (do 2004)

Mezi několika desítkami bílých obyvatel, jež je potřeba evakuovat ze vzbouřeného Baskulu do Péšávaru, je i čtveřice pasažérů, která odlétá speciálním malým letadlem. Jsou to britský konzul Hugh Conway, mladý vicekonzul Charles Mallison, Američan Henry Barnard a misionářka Roberta Brinklowová. Nedlouho po startu však se znepokojením zjistí, že jejich letadlo je uneseno – záhadný pilot místo k Péšáváru zamíří do odlehlých, neprobádaných končin tibetských velehor.

Nedobrovolné dobrodružství pasažérů uneseného letadla končí šťastnou „náhodou“: pilot sice po nouzovém přistání zemře, avšak oni se nakonec živi a zdrávi dostanou do nedalekého kláštera Šangri-la, nacházejícího se na svahu zasněžených velehor nad pohádkově nádherným údolím Modrého měsíce. Pro několik desítek obyvatel lámaserie je Šangri-la pozemským rájem. Připadá tak i čtveřici utrmácených poutníků – ovšem jen do chvíle, než zjistí, že odsud není úniku.

Lamové zde žijí plným duchovním a intelektuálním životem; oproštěni od všech vazeb s vnějším světem oddávají se hudbě, studiu, četbě a meditacím. Neplatí zde dokonce ani zákony času a biologického stárnutí, všichni lámové se dožívají neuvěřitelně vysokého věku. Přijmou-li nově příchozí jejich způsob života za svůj, mohou časem i oni dosáhnout takového vnitřního klidu a míru. Na skutečnost, že se stali zajatci Šangri-la, reaguje každá ze čtyř postav, reprezentujících různé lidské charaktery, po svém. Bernardovi přichází nenadálý vývoj situace docela vhod: jak se ukazuje, má za sebou rozsáhlé finanční podvody a je vlastně na útěku. Slečna Brinklowová se pomalu smiřuje s tím, že založí v údolí Modrého měsíce novou misii. A zatímco zoufalý Mallison se bouří a ani na chvíli neopouští myšlenku na útěk, Conway začíná kouzlu života v lámaserii podléhat…