Písečná kosa 1/7 (2010)

Přidal: Přemek |

Září 2, 2010

Vladimír Körner. Četba z historického románu. Rozhlasová úprava Eva Dvořáková. Hudebně—zvuková koláž Jiří Pochvalovský. Režie Miroslav Buriánek.

Účinkují Igor Bareš, Simona Peková a Lukáš Král.

Nastudoval ČRo Olomouc v roce 2010. Premiéra 20. 2. – 3. 4. 2011 (ČRo Olomouc, 15:05 h.) v cyklu Počteníčko.

Lit.: {Bureš, Michal}: Vladimír Körner – Písečná kosa. In web ČRo Olomouc, únor 2011 (článek). – Cit.: V Českém rozhlase Olomouc natočil vloni na podzim plzeňský režisér Miroslav Buriánek adaptaci románu originálního českého spisovatele Vladimíra Körnera nazvaného Písečná kosa.

Do rozhlasového tvaru je převeden temný příběh mladého adepta křižáckého řádu Alwina ze Sovince, odehrávající se ve 13. století na pozadí válek mezi křižáky a Prusy. Děj je nahlížen prizmatem autorovy pronikavé skepse vůči člověku. Alwin vystupuje jako osamělý jedinec neschopný sblížit se s druhými. Alwin je mužem hledajícím ženu a zároveň se jí děsící. Poznává na dobitém pruském území pohanskou živočišnost a přirozenost.

Oscilace mezi pohanským erosem a křesťanským Thanatem je důležitým leitmotivem celého vyprávění. Pohan nedojde k spasení, neboť dokáže žít bez Boha, ale je šťastnější než křesťan, svázaný sadami zákazů a tvrdými omezeními církevních dogmat. Pohan je svobodný v živelně radostném prožitku vitální pohlavnosti.

Hédonostický sex s pohankou Lonou vzdaluje Alwina sobě samému. Žena mu bere duši. Alwin je váben pudem zmaru a smrti, miluje ticho a potácivě tmou života dere se k spasení věčnému. Noc je slunce v rubáši tmy. Jak vlny moře smutek se přes Alwina přelévá. Vyprávění je postaveno na autorově velkém slovním bohatství a hutných větách.

Do příběhu je vtělena bytostná spisovatelova skepse vůči člověku. Není naděje pro lidstvo, je jen mechanismus stálého opakování lidského osudu, marnost nad marnost, beznaděj, nihilismus, zmar. Člověk je manipulován příkazy a stává se jejich poslušným vykonavatelem. V mezní situaci není proto schopen cokoliv ovlivnit. (…)

Citace úryvku z režisérova glosáře určeného hercům: „Musíte text sdělovat s vydrápanýma očima, jít až na jeho dřeň, hmatat jej, střemhlav se spustit do jeho hloubek. Nemudrovat, padat ke dnu významů. V mezní situaci vyjadřovat hapticky emoce makavými výchrsty slov v přesně dávkovaných syrových výrazových polohách a kontrastně k nim nasadit rovný neúčastný vypravěčský tón.“

Rovnocenným výrazovým i významovým ekvivalentem k textu je expresivně laděná hudebně zvuková ambaláž, vytvořená z reálných ruchů a hudby.

Četba na pokračování