Milena Holcová vypráví pro rozhlas (2003)

Přidal: Přemek |

Září 4, 2010

Milena Holcová. Rozhlasové fejetony. Čte autorka.

Natočeno pro Český rozhlas. Vydalo nakl. Šalvar v roce 2003 (1 CD) jako přílohu knihy I města mají duši.

Pozn.: „Jsou města, kde se člověk cítí dobře a města, ze kterých by nejraději utekl. Často neví proč. Nemá racionální důvod. ? Všechna města, stejně jako lidi, jsou nezaměnitelné originály, mají svojí náladu, povahu, duši. Jsou města inteligentní a města snobsky hloupá. Města, která se sotva narodila a jiná, jejichž styl se bolestně prořezává, města pubertálně vzpurná i tak stará, že už světu všechno odpustila. Procházela jsem se ulicemi, jež se naparovaly chtěnou vitalitou, ale také místy rozumně klidnými, kterým jsem okamžitě uvěřila. Navštívila jsem uvadající krasavice, i sebevědomé nahé svalovce a čím dál zřetelněji si uvědomovala, že kromě duše má každé město také svoje pohlaví. Jsou města ženy a města chlapi. Města, která jsem do této knížky vybrala, mají společné jen jediné. Mám k nim subjektivní vztah. Popisuji místa dosud nezmapovaná i turisticky profláknutá, významné metropole i zapomenuté díry. Každé z nich mi však připadalo zajímavé, někdy přímo okouzlující.” (Milena Holcová)

(Milena Holcová) má pravdu. Ale čtenář si ji s okouzlením uvědomí až ve chvíli, kdy se začte. O většině popisovaných měst slyšel, některá z nich navštívil. Občas lhostejně projel, občas byl zasažen? jenže čím? Autorka projevuje schopnost města nejen poznat, pochopit, ale – vdechovat jim duši a popsat ji. Přesvědčí nás, že láska není cit vyhrazený živým bytostem, že i města mohou vzbuzovat něhu, nechuť, respekt, nebo shovívavost. Holcová města nejen vidí, ona je dokáže procítit.
Knížky Mileny Holcové se dobře čtou, její vyprávění v rozhlase, v televizi, na besedách se však ještě lépe poslouchá. Má dar bezprostřednosti, strhne svým přirozeným projevem a na rozdíl od cestovatelů, kteří líčí hlavně sebe, dokáže své prožitky zařadit do širších souvislostí. (anotace)