Bohovia a králi starého Egypta 1/5 (Bohové a králové starého Egypta, 2002)

Přidal: Přemek |

Září 22, 2010

Vojtěch Zamarovský. Pětidílná četba vybraných částí z knihy Bohovia a králi starého Egypta. Vybrala a pro rozhlas připravila Táňa Kusá. Hudební redakce Katarína Bielčíková. Zvuk Emília Miháliková. Redakce Táňa Kusá. Režie Martin Bendík.

Účinkuje Vladimír Štefuca.

Nastudoval SRo Bratislava v roce 2002(celkem 149 min.).

Obsah: 1. Amon – 2. Eset – 3. Re – 4. Ptah – 5. Usire.

Pozn.:
1 Amon (Amun)
Jeden z nejvyšších bohů, později i nejvyšší. Bůh, který vznikl jako první a jehož podstatu nikdo nezná, stvořitel a Pán světa. Zobrazován bývá v lidské podobě s korunou na hlavě, slunečním kotoučem a dvěmi pštrosími péry. Amonovým posvátným zvířetem byl beran, zobrazovaný obvykle v podobě sfingy. Centrem Amonova kultu byl Karnak, kde se nachází i velká alej beraních sfing.
2 Eset (Isis)
Manželka boha Usira a matka boha Hora. Nejuctívanější bohyně starého Egypta. Eset byla jakýmsi ideálem ženy: ušlechtilá, krásná, milující, věrná, měla velký cit pro mateřství. K tomu byla ještě vybavena kouzelnou mocí, kterou využívala výhradně ke konání dobra a k hájení spravedlnosti. Uctívání bohyně Eset se rozšířilo i do několika dalších zemí. Její kult převzali např. Řekové a Římané.
3 Re
Bůh slunce a Slunce samo. Slunce bylo podle představ Egypťanů jeho tělem. Byl to jeden z nejvyšších a nejstarších bohů. Byl považován (stejně jako někteří další bohové) za stvořitele a vládce nebes a světa. Jeho jméno se stávalo součástí jména panovníků, a to přímo např: Chafre, Menkaure, nebo jako dovětek – Reův syn. Re přijímal i podobu dalších slunečních bohů (Hor, Cheprer), nebo byl spojován s různými bohy (Amon-Re, Ptah-Re a další). Re každé ráno vyplul na své sluneční lodi a svými paprsky dával životadárné světlo a teplo. Večer pak vplul za obzor. V souvislosti s bohyní Nut byl Re ráno porozen a večer sněden svou matkou Nut (otcem Rea byl nejčastěji udáván Geb). Během jeho každodenní plavby po obloze číhala na Rea řada nebezpečí. Největší z nich představoval had Apop, který chtěl převrhnout jeho loď. Re vykonal čtyři původní zásluhy pro lidstvo: stvořil vzduch, stvořil nilskou záplavu, poučil je o tom, co je na onom světě, aby přinášeli objeti bohům i mrtvým a především stvořil lidstvo samé. Podobně jako v Bibli bůh lituje, jakého stvořil člověka i bůh Re není spokojen: „Stvořil jsem každého člověka rovného druhému. Vlastní mysl však porušila mé příkazy, nežádal jsem přece, aby konali zlo.“ Re se proto rozhodl, že lidské sémě smete z tohoto světa a tímto úkolem pověřil bohyni války Sachmetu. Ta nejdříve vyhubila lidi, kteří se vzdálili z chrámů do pouště. Pak se Re slitoval a uchránil zbytek lidstva před zkázou. Nejčastěji bývá zobrazován jako muž se sokolí hlavou a na ní sluneční kotouč.
4 Ptah
Bůh města Memfidy (Mennoferu). Jeden z nejvyšších bohů. Vznikl o něco později než řada jiných bohů, ale memfidští kněží ho umě zařadili do sytému bohů, že nebylo pochyb o jeho prvenství mezi bohy. Hlavní bohy, kteří byli před ním, prostě kněží nazvali za „bytostně totožné“ s Ptahem. Původně stvořil Ptah ostatní bohy a lidi tím, že vyslovil jejich jména a dal jim vzniknout. Pro lepší pochopení kněží tento zrod upravili tak, že Ptah jak bohy, tak i vše ostatní vytvořil na hrnčířském kruhu. To souviselo i s Ptahovou rolí vynálezce umění (zejména výtvarníků) a řemesel a ochránce těch, kteří se tímto zabývali. Jeho posvátným zvířetem byl býk Apis (Hapi). Zobrazení boha Ptaha jsou v podobě holohlavého muže s božským vousem v přilehlém, těsném rouchu. V rukou pak držel žezlo ze symbolů života, stálosti a všemohoucnosti. Jeho manželkou byla bohyně války Sachmet.
5 Usire (Osiris)
Bůh mrtvých a bůh podsvětí. Usire byl jeden z nejstarších a nejrozšířenějších bohů Egypta. Zároveň si na rozdíl od mnohých jiných bohů dokázal udržet svou původní podobu, aniž by se různě měnil, spojoval s jinými bohy apod. Legenda hovoří, že právě Usire vyvedl egyptský lid ze zvířecího stavu, naučil je ctít bohy, dal jim poznat jak získávat plody země a dal jim zákony. Poté se vypravil, aby stejným věcem naučil i okolní svět. To se mu však nezdařilo, neboť ho jeho bratr Sutech zavraždil ze žárlivosti k jeho slávě a úctě u egyptského lidu, a tak se Egypt stal jedinou vyspělou zemí. Vraždu provedl Sutech tak, že sestrojil truhlici přesně dle rozměrů Usira a přinesl ji na hostinu k Usirově poctě. Všichni se kráse truhly obdivovali a chtěli ji získat. Sutech tedy řekl, že ji dostane ten, který jí co nejdokonaleji zaplní, když si do ní lehne. Všichni pak postupně ulehli do truhly, ale nikdo ji nedokázal zaplnit. Až jako poslední vstal Usire a položil se do truhly. Tu ostatní přiskočili, zavřeli víko, přibili hřeby a spáry vylili olovem. Truhlu pak odnesli k řece a spustili ji po proudu k moři. Mrtvého Usira našla po dlouhém hledání Eset s Nebthetou a jeho tělo dopravily do Neditu. Jakmile Sutech uviděl Usireovo tělo, vrhl se na něj a rozsekal jej na čtrnáct nebo šestnáct kusů. Jednotlivé kusy pak rozházel po celém Egyptě, aby nemohlo dojít k opětovnému ožití Usira. Eset s Nebthetou jeho tělo opět našly, poskládaly dohromady a Eset mu máváním svých křídel vdechla život. Oživlý Usire vstal a Esetu oplodnil. Když poté Usire navždy zemřel, vyslal bůh Re černého šakala, aby jeho tělo řádně mumifikoval a provedl příslušné obřady, aby Usire mohl žít věčný život na onom světě. Tím se Usire stal vládcem podsvětí a pánem mrtvých. Eset pak porodila Usirova syna Hora. Usirova podsvětní říše, do které bylo povoleno vstoupit jen těm, kteří obstáli u posledního soudu (v opačném případě skončili v útrobách bohyně Amemaity), nebyla totožná s představou křesťanů či muslimů a posmrtném ráji. V Egyptě se jednalo o říši, která byla dosti podobná té na zemi. Bylo zde dobro i zlo, dotyčný musel pracovat, byli tam úředníci a dozorci. Mrtvému, resp. jeho duši zde hrozila i smrt a mohl být i popraven, pokud se neřídil radami Knihy mrtvých. Mimo to měl Usire i celou řadu dalších významů: bůh Nilu, Vládce úrodné země, Pán potravy, byl uznáván i jako bůh slunce, vody, půdy, vegetace a dalších přírodních sil. Usire bývá zobrazován jako muž s bílou hornoegyptskou korunou, lemovanou červenými pštrosími péry. Na bradě má božský vous a v rukou drží berlu a důtky.

JUDr. Vojtěch Zamarovský (5. října 1919, Trenčín – 26. července 2006, Praha)
byl slovenský historik, spisovatel a překladatel, jeden ze zakladatelů žánru literatury faktu v Československu. Ve svém díle se věnoval nejstarším obdobím lidské historie, věnoval se popularizaci starověkých civilizací a mýtů.

Díla
1960 – Za sedmi divy světa, popis starověkých památek a příslušných kultur
1961 – Za tajemstvím říše Chetitů, pocta Bedřichovi Hroznému, který rozluštil chetitské klínové písmo
1962 – Objevení Tróje, dějiny archeologických vykopávek v Tróji a vysvětlení starořecké epiky a mytologie
1966 – Na počátku byl Sumer, dějiny Sumerů
1969 – Bohové a hrdinové antických bájí, slovník antické mytologie
1971 – Dějiny psané Římem, dějiny Římské říše
1972 – Řecký zázrak, dějiny starověkého Řecka
1975 – Gilgameš, literární zpracování sumerského Eposu o Gilgamešovi
1977 – Jejich veličenstva pyramidy, o egyptských pyramidách
1978 – Vzkříšení Olympie, dějiny Olympijských her
1981 – Aeneas, zpracování eposu od Vergilia
1986 – Bohové a králové starého Egypta, dějiny starověkého Egypta
1987 – Sinuhet, příběh Egypťana Sinuheta (neplést se Sinuhetem Mika Waltariho)
1992 – Návrat do starověku
Velké civilizace starověku, třináctidílný dokumentární seriál televize STV