Jak jsem potkal lidi 1/4 (2010)

Přidal: Přemek |

Říjen 7, 2010

Ladislav Beran. Série rozhlasových povídek o neobyčejných píseckých figurkách let nedávno minulých. Písecká zastavení Ladislava Berana. Pro rozhlas připravil a režii měl Luboš Koníř.

Účinkuje Jan Dvořák, člen činohry Jihočeského divadla.

Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2010. Premiéra 4., 11., 18. a 25. 9. 2010 (ČRo České Budějovice, 19:30 h.).

Obsah: 1. Příběhy „Cibulák“ a „Kokoška“ – 2. Příběhy „Albert“ a „Setkání“ – 3. Příběhy „Rybář v kavárně“ a „Zuzanka“ – 4. Příběh „Velký a malý Viktor“.

Pozn.: V pravidelném sobotním čase pro rozhlasovou povídku uslyšíme v rámci čtyř zářijových pořadů postupně celkem osm příběhů. Všechny vznikly
v českobudějovickém studiu Českého rozhlasu v letošním roce a čerpají z knihy Ladislava Berana Jak jsem potkal lidi. Ladislav Beran je členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů. Beranovu knihu Jak jsem potkal lidi vydalo v roce 1996 písecké nakladatelství „elim“ a doprovází ji zdařilé kresby Beranova dnes už dvorního ilustrátora Františka Doubka.
Ladislav Beran byl a stále je u čtenářů zaveden jako autor krimipříběhů, v nichž zúročuje prožitky a zkušenosti ze svého působení u písecké kriminálky. Pak však překvapil svou knížkou Člověčiny, která je nostalgickým návratem do autorova dětství. Jde většinou o jakési impresivní vzpomínky na rázovité figurky žijící na břehu řeky Otavy, kde se autor narodil, a jejichž osudy, či životní peripetie dobře znal. Beranův přístup k vyprávění je vlídný, citlivý a nezůstává nic dlužen titulku, kterým je kniha opatřena.
V této poloze je napsán a komponován i další autorův literární počin Jak jsem potkal lidi. Už titulkem se Ladislav Beran hlásí k literárnímu odkazu svého autora Oty Pavla a asociace nalezneme i v obsahu knihy samotné. Písecký tvůrce nám v ní zprostředkovává setkání s pestrou paletou našich souputníků, mnohdy to lidí velmi osobitých a nezřídka hříšných. Jeho pohled však není pohledem přísným a neosobním. Jde o pravý opak suché řeči policejních protokolů a hlášení.
V neposlední řadě je nutné zmínit se o zdravé a sympatické dávce autorova patriotismu, jak se na pravého píseckého rodáka sluší.

Četba na pokračování