Historie o doktoru Faustovi (2006)

Přidal: Přemek |

Červenec 11, 2006

Ignát Herrmann. Pro rozhlas upravila Eva Willigová. Účinkují Pavel Soukup, Jiří Schwarz a Jiří Lábus. Hudební spolupráce Michal Rataj. Režie Ivan Chrz (101 min).

Uvedeno v letním cyklu Pokračování za pět minut.

Lit.: Zemančíková, Alena: Faust Ignáta Herrmanna. In Týdeník Rozhlas, 28/2006, s. 16 (anotace). – Cit.: Ignát Herrmann měl mezi svými příbuznými nakladatele J. H. Pospíšila z Hradce Králové a jeho zetě Jana Ottu. Jejich prostřednictvím vnikl do literatury.

V roce 1876 se stal redaktorem humoristického časopisu Paleček, kde publikoval své první texty. Z autora soudniček a příležitostných textů se vypracoval ve spisovatele, jehož kvality dnes znovu objevujeme. Kromě beletrie psal Herrmann pod jménem Vavřinec Lebeda i divadelní kritiky. Uveřejňoval je v časopise Švanda dudák, který roku 1882 sám založil a redigoval. Jeho články parodovaly kritický žargon a vůbec svědčily o autorově jemném jazykovém citu, který činí jeho dílo dodnes čtenářsky přitažlivým. Ignát Herrmann byl dobrým znalcem divadla, z čehož pravděpodobně pramení i jeho parodická Historie o doktoru Faustovi.

Toto okrajové dílko, jež vyšlo ilustrováno rytinami Josefa Mánesa, bylo stylizované do podoby kalendářové historie a prozrazuje znalost Goethova Fausta. Poněkud jarmarečním jazykem se zde vyprávějí všeliké divy, které doktor Faust konal s pomocí Mefistofela. Na rozdíl od toho, jak téma zpracovali lidoví loutkáři, však hrdina neputuje po světě, ale zůstává v Čechách. Podle toho jsou i vybrány jednotlivé příběhy. Zobrazuje se v nich zejména žroutství a opilství, různé svátky a slavnosti, a vypouští se příběh Markétčin. Půvab tohoto zálibně psaného dílka tkví kromě jazyka i v jemném potýkání se s německou literaturou: v tomto je Hermannův pohled vědomě sebeironický, neboť velkému Goethovu podobenství o hříšné touze po vševědění se malý český doktor, dbalý zejména o dobré bydlo, nevyrovná.

Literární pásma