Nikdy víc (2005)

Tereza Dubrovská. Literárně-hudební pásmo z tvorby pozapomenuté české básnířky. Úvodní slovo napsal Jaroslav Havel. Připravil Miloš Doležal. Hudbu vybral Vladimír Truc. Režie Ivan Chrz.

Účinkují Valérie Zawadská, Věra Slunéčková a Rudolf Kvíz.

Natočeno 7. 9. 2005. Premiéra 9. 10. 2005 (Vltava, 9:32 – 10:20 h.; 45 min.).

Lit.: Havel, Jaroslav: Secesní dáma před zrcadlem. In Týdeník Rozhlas 28/2006, s. 16 (anotace). – Cit.: Stárnoucí žena stojí před zrcadlem. Je vzdělaná, kultivovaná, rodinné zázemí jí umožnilo rozvíjet mimořádné, všestranné nadání – jazykové, hudební a především literární. Je velmi zcestovalá, nezávislá, rozhoduje sama o sobě a má dost odvahy, aby nesla důsledky těchto rozhodnutí. K jejím přátelům patřila či ještě patří řada významných českých umělců, básníků, spisovatelů: F. X. Šalda, Jaroslav Kvapil, Jiří Karásek ze Lvovic a další. A přece se s postupujícími léty stále více ohlašuje samota. Muž, v jehož očích je teď krásná a jemuž věnuje nejvíce svých veršů, se jednoho dne z jejího života vytratí a způsobí jí bolest, které se už nikdy nezbaví.

Při četbě básní Terezy Dubrovské (1878–1951) se nabízí srovnání s věhlasnějšími autorkami, které do svých veršů naplno, bezohledně – nejvíce bez jakéhokoliv ohledu k sobě samým – vtiskly svůj úděl milující, vášnivé ženy: například s Marceline Desbordes-Valmorovou, s Marinou Cvetajevovou… Na jejím kontě je více než deset básnických knih (vydaných postupně převážně ve dvacátých a třicátých letech 20. století), na nichž dobová kritika oceňovala zpěvnost, kultivovanost výrazu, virtuózní zvládnutí formy sonetu. Dubrovská patřila k okruhu Vrchlického žáků (a epigonů), ale vstřebávala i vlivy modernějších autorů, například Bezruče nebo Tomana.

Dnes je, stejně jako mnozí jiní, víceméně zapomenuta. Za trpělivé listování básnickými sbírkami těchto „němých dělníků poezie“, jak je nazývá Ivan Slavík, bývá však čtenář odměněn objevem několika básní, ve kterých zůstal život a jedinečné rysy opravdové poezie.

I v některých verších Terezy Dubrovské stále žije kouzlo, pro něž byla tolika muži obdivována sama autorka: její noblesa, velkorysý a neuhýbavý postoj k životu, odvaha přijímat bez výhrad vše krásné i tíživé.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)