Dvory a rezidence středověku 1/61 (2010)

II.
Byl český středověký dvůr srovnatelný se zahraničním? V čem zaostával a v čem byl lepší? Jak moc se navzájem dvory kopírovaly? O tom všem je další pokračování seriálu s PhDr. Danou Dvořáčkovou a PhDr. Janem Zelenkou z Historického ústavu AV ČR.

III.
Kdo nám zanechal zprávy o dění na středověkých dvorech? Z jakého prostředí tito lidé pocházeli? Do jaké míry můžeme jejich sdělením věřit? To jsou jen některá z témat třetí části seriálu s PhDr. Danou Dvořáčkovou a PhDr. Janem Zelenkou z Historického ústavu AV ČR.

IV.
Kdo byl paladin? Co měla na starosti královna? Kdo vybíral spory, které má řešit panovník? I to jsou témata pro čtvrté pokračování seriálu s PhDr. Danou Dvořáčkovou a PhDr. Janem Zelenkou z Historického ústavu AV ČR.

V.
Jak se vyvíjela dvorská domácnost? Kdy vznikl post hofmistra a podkomořího? Jak se jednotlivé funkce postupně diferencovaly? Právě tyto odpovědi vám nabídne pátá část seriálu s PhDr. Danou Dvořáčkovou a PhDr. Janem Zelenkou z Historického ústavu AV ČR.

VI.
Jak byli dvorští služebníci odměňováni? Jak fungovalo u dvora dodavatelství? Čím vším musel projít chléb než se dostal na dvůr panovníka? Právě to jsou témata šestého dílu seriálu Dvory a rezidence ve středověku.

VII.
Kdo se mohl dostat do přízně panovníka? Kdo naopak u panovníka propadl? Kdo nám o vzestupech a pádech u dvora zanechal zprávy? To jsou otázky dalšího pokračování Dvory a rezidence ve středověku.

VIII.
Jak se ve středověku vyvíjely kariéry u dvora? Proč duchovní měli snadnější cestu ke dvoru než obyčejní lidé? Právě to se dozvíte z dnešního pokračování seriálu Dvory a rezidence ve středověku.

IX.
V devátém pokračování seriálu o životě na středověkých dvorech a rezidencích budeme pátrat po dalších význačných kariérách. Zářivé vzestupy biskupa Šebíře nebo Záviše z Falkenštejna zdaleka nebyly jediné.

X.
Patříte k těm, kteří současným novinám vyčítají „bulvární“ pohled na svět a hledání bombastických zpráv? I tato etapa lidských dějin je podstatně delší, než se na první pohled může zdát. Životní dramata slavných zajímala i dávné kronikáře, zvláště pak v souvislosti s kariérou u dvora. Ke slovu se přitom dostávaly také milenky.

XI.
Jak slavila česká nobilita Velikonoce? Co patřilo na slavnostní stůl? Jaké zvyky zůstaly do dnešních dní? To už jsou otázky pro další téma seriálu s PhDr. Danou Dvořáčkovou a PhDr. Janem Zelenkou z Historického ústavu AV ČR.

XII.
Jaké byly první pašijové hry? Z čeho byl vyráběn koláč syrnej k veliké noci? Jak čas Velikonoc trávil císař Karel IV.? To už jsou otázky dalšího pokračování seriálu Dvory a rezidence ve středověku.

XIII.
Drby a pomluvy u dvora. Tak můžeme velmi stručně uvést téma dalšího pokračování seriálu Dvory a rezidence ve středověku. Jakou měly pomluvy moc? Mohly zničit kariéru? Byly tolerovány nebo vyhledávány?

XIV.
Co všechno se nakupovalo na panovnický stůl? Kdo mohl jíst chléb z pšenice a pro koho byl žitný? Jaké úkoly měl tzv. písař kuchyně? To už jsou některé z otázek, na které vám odpoví další pokračování seriálu Dvory a rezidence ve středověku.

XV.
Všechno neobvyklé se může stát kořením. Tak můžeme zahájit další pokračování seriálu nad seznamem, ve kterém se mezi kořením objevuje v našich zemích také rýže.

XVI.
Jaká je naše nejstarší kuchařská kniha a jaké recepty obsahuje? Čím vším naši předci vylepšovali víno a co kromě vína pili? Kdy se na stolech objevila kořalka a co dokázala způsobit? Právě to se dozvíte z aktuálního pokračování seriálu Dvory a rezidence ve středověku.

XVII.
Jak si uvařit pulmet nebo predlík? Jaké ingredience jsou potřeba pro výrobu kaše z růží nebo kaše knížecí? Máme vůbec dochované recepty? Výroba jídla je hlavním tématem pokračování seriálu Dvory a rezidence ve středověku.

XVIII.
Bílá jako nevinnost, červená jako láska, modrá jako tajemství. Květomluva viktoriánské Anglie platí v mnoha ohledech až do dnešních dní, přesto vnímání květin prošlo od středověku velkou proměnou.

XIX.
Víte jak středověk vnímal dětský pláč? Jak si děti směly hrát? V kolika letech vstoupily do světa dospělých? To jsou jen některé otázky, na které odpovíme v dalších dílech seriálu Dvory a rezidence ve středověku.

XX.
Hraní uspokojí dětskou duši, krev bude proudit a duch zbystří, přičemž pobíháním sem a tam budou smysluplně rozhýbávány všechny končetiny a celé tělo zesílí. Tak zní rada Konráda z Meggenberku v kapitole spisu Yconomica s názvem O hře a pohybu na čerstvém vzduchu, kterou se vrátíme k tématu dětství u středověkého dvora.

XXI.
Šaty dělají člověka. Staré rčení, které svým způsobem stále platí, ale už dávno nemá tak dalekosáhlé důsledky jako v dobách středověku. Právě to už je téma 21. pokračování seriálu Dvory a rezidence ve středověku.

XXII.
Kdo směl vstoupit do ložnice krále? Jak taková ložnice vypadala? Co měl Vladislav Jagellonský ve svém šatníku? To jsou některé z otázek, na které odpovídá 22. pokračování seriálu Dvory a rezidence ve středověku.

XXIII.
Látky byly ve středověku velmi důležitým a tak i ceněným artiklem. Rokem 1264 to připomíná také Saská světová kronika výdaji Přemysla Otakara II. na svatbu neteře Kunhuty Braniborské s mladším synem uherského krále, kdy zaplatil více než 20 000 hřiven za látky jako šarlach, hedvábí nebo hermelín. Látky ovšem nebyly důležité jen pro odívání člověka nebo jako dekorace udržující teplo v místnostech, ale využívaly se také pro výrobu stanů.

XXIV.
Středověk je často prezentován jako období dějin, kdy odpadky patřily na ulici a čisté tělo bylo označováno jako hřích. Přesto máme doloženy smlouvy na uklízení ulic, popsánu oblibu lázní a setkáváme se také s dokumentací čištění zubů. Jak to tedy s hygienou ve středověku skutečně bylo?

XXV.
Nejen zábava, ale také zdroj potravy. Tak můžeme charakterizovat lov, takřka každodenní součást života středověké společnosti. Lov byl pro muže zároveň skvělou fyzickou přípravou. V podstatě si touto cestou udržovali kondici pro další povinnosti a zvyklosti své doby.

XXVI.
Další z oblíbených zábav středověké dvorské společnosti byly turnaje. V průběhu let procházely vývojem. Ze skupinových soubojů se stal boj muže proti muži. Kdy se tak stalo? Odkud se dostaly turnaje do Čech? To už jsou otázky pro 26. díl seriálu Dvory a rezidence ve středověku.

XXVII.
Ecce Bohemus! Ecce Bohemus! tak vítal dav na kolbišti české rytíře při oslavách sňatku Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou ve Špýru v roce 1310. Touto vzpomínkou můžeme zahájit 27. díl seriálu Dvory a rezidence ve středověku.

XXVIII.
Co všechno víme o životech rytířů středověké společnosti a jak se proměňovalo jejich postavení? Kdo se mohl rytířem stát? To jsou jen některé z otázek 28. pokračování seriálu Dvory a rezidence ve středověku.

XXIX.
Jízda na koni, zacházení se zbraněmi, účasti na turnajích, ale i rozhovory s dámou , tanec, stolování, hry a vzdělání ve formě výuky cizích řečí. Takovými dovednostmi a znalostmi se musel prokázat mladík, pokud chtěl být pasován na rytíře. Ve dvorské epice je slovní spojení „být opásán mečem“ nebo „nosit meč“ ekvivalentem pro „být mužem“. V překladu do dnešní řeči můžeme pasování chápat jako úspěšně složenou závěrečnou zkoušku.

XXX.
„Buď zemřít, nebo získat sobě chléb a svému pánu knížectví“.
Těmito slovy popsal kronikář Jarloch nadšení přívrženců Přemysla Otakara I. v době, kdy ještě nepanoval. K roku 1196 tak zachytil jednu z hlavních rytířských ctností, kterým bude patřit 30. pokračování seriálu Dvory a rezidence ve středověku.

XXXI.
Jaká byla morálka dvora na počátku 13. století? Jak lidé u dvora chtěli vidět rytíře? To se dozvíte z 31. pokračování seriálu Dvory a rezidence ve středověku.

XXXII.
„Družiníci očekávají vůdcovu štědrost, válečné koně a krvavé, vítězné oštěpy. Jejich jedinou mzdou jsou hostiny a zábavy, které jsou přes svoji neuhlazenost bohatě vystrojeny.“

XXXIII.
Básníci středověku
Svět ideálních rytířů jsme si prohlíželi z různých stran. Pronikali jsme do tajů vzdělání, zlepšování fyzických dovedností, touze po dobrodružstvích a s ní spojených cestách po světě. Přesto jsme ještě jednu oblast vynechali – dobrodružství srdce.

XXXIV.
Dvorská láska a kurtoazie
Moudrost, spravedlivost, umírněnost, statečnost, sláva, krása, obratnost v zacházení se zbraněmi – to všechno pro ideál rytíře či panovníka nestačilo. Nutností bylo také dvorné (kurtoazní) chování.

XXXV.
Láska a zábavy dvora
Důvody k oslavám a rozličným zábavám dokázali lidé najít vždy. „Provádí slavnostní reje lid český a radost ho hřeje, všichni se veselí, smějí a radostné hlasy tu znějí.“ Tak český národ podle Zbraslavské kroniky vítal Václava II. při jeho návratu z Braniborska v roce 1283.

XXXVI.
Slavnosti dvorské společnosti
Každodennost běžného dne byla i ve středověku „narušována“ slavnostními událostmi. Co stálo dvorské společnosti za oslavu? Jak velký zájem dokázaly slavnosti vyvolat mezi lidem?

XXXVII.
Korunovace versus nastolení
Kdy se v českých dějinách proměnil panovník ze zástupce věčně vládnoucího Václava v zástupce Krista i samotného Boha? Po nastolení knížete se budeme věnovat největším oslavám, které středověk znal – korunovacím.

XXXVIII.
Korunovace Václava II.
Korunovace Václava II. českým králem byla o Letnicích v roce 1297 skutečně velkolepou událostí. Dodnes nám o jejím významu vypovídají mnohé písemné prameny. Nahlédneme nejen do Zbraslavské kroniky, ale také do kroniky Otakara Štýrského nebo tzv. Kolmarských análů.

XXXIX.
Spory o zasedací pořádek, panovnické vjezdy
Zaujmout při hostině místo po panovníkově pravici bylo snem mnohých pozvaných. Znamenalo to nejvyšší uznání a tolik ceněnou prestiž. Nejednou tak místo oslav propukly hádky a některé spory se dostaly i na stránky kronik.

XLIII
Soukromí naruby
Představte si, ?že vás ?šéf pozve k sobě domů, aby jste dojednali pracovní záležitosti. Ovšem namísto pracovny nebo obývacího pokoje vás zavede zcela automaticky do své ložnice. Dnes by se takový vedoucí se zlou potázal, přitom pro středověk byla ložnice panovníka chápána jako veřejný prostor.

XLIV
Dvůr na cestě
Cestování patřilo k v?edním dní panovníků. Nejen kvůli způsobu vlády, kdy vládci objížděli své země ze správních důvodů, ale také proto, ?že tak bylo snazší uživit svůj, mnohdy velkolepý, dvůr.

XLV
Panovníci a panovnice v rolích cestovatelů
Panovat znamenalo cestovat. Důvodů byla celá řada. Spravovat zemi, aby i poddaní viděli svého pána. Uživit svůj dvůr. Vynechat nesmíme dynastické a politické zájmy, které panovníky mnohdy zaváděli do zahraničí.

XLVI
Nesnáze na cestách
Když saský vévoda Jindřich Lev cestoval v roce 1172 do Palestiny, provázela jeho družinu řada nesnází. Vysoká poruchovost vozů nakonec vévodu donutila k rozhodnutí ponechat je na cestě a zásoby přeložit na tažná zvířata. Mnoho věcí tak zůstalo na pospas osudu na cestě společně s vozy.

XLVII
Po vodě, či po souši?
Cestování ve středověku obnášelo řadu obtíží a bývalo značně zdlouhavé. Zatímco po souši urazil královský průvod kolem 30 km za den, říční lodě na Rýnu dokázaly denně zvládnout 100 až 150 km.

XLVIII
V nemoci i ve zdraví
Zaklínadla, víra, ale i bylinky a rady ryze praktické. Středověké zdolávání nemocí využívalo rozličné metody. Nemocný člověk byl z pohledu středověkých lékařů a léčitelů v nerovnováze a léčba měla za úkol mu rovnováhu navrátit.

XLIX
Lékaři a lékárníci
?Čechy byly tedy v dobrých rukách: kníže neustále opilý a biskup málokdy střízlivý. Těmito slovy shrnul historik Václav Novotný zápisy kronikáře Dětmara z počátku 11. století o výkonech pražského biskupa Thidaga a knížete Vladivoje.

L
Nemoci a důvody umírání panovníků
Středověkou společnost trápila řada nevyléčitelných nemocí. Některé z nich přitom nedokáže zvládnout ani současná medicína.

LI
Středověk versus současnost
Naposledy se vrátíme do období, které italští humanisté nazvali časem středověku.
Mluvíme o době, její? počátek je datován rokem 476 a konec objevením Ameriky v roce 1492. V českém prostředí je přitom toto datum posunuto k roku 1526, kdy na trůn nastupuje habsburská dynastie.