Magorova Summa (2009)

Přidal: Přemek |

Prosinec 8, 2010

Agon Orchestra & Ivan Martin Jirous. Zpívají Jana Vébrová a Gabriela Vermelho.

Recituje Ivan Martin Jirous.

Natočeno 2009. Vydalo nakladatelství Guerilla Records 20. 11. 2009 (1 CD).

Pozn.: Společná nahrávka Ivana M. Jirouse a Agon Orchestra, na níž vedle samotného gurua českého undergroundu přednáší, resp. zpívají jeho verše talentované vokalistky Jana Vébrová a Gabriela Vermelho.

Obsah: 1. Jednorožec/Na poli lilií – 2. Na rukách měla rukavičky černé – 3. Fantasmagoratorium – 4. Magor – 5. Magorigami.

Lit.: Sajfert, Pavel: Magorova Summa. In web Freemusic, 15. 3. 2010 (recenze). – Cit.: Agon Orchestra už spolupracoval s kdekým, mimo jiné s již zmíněnými The Plastic People of the Universe. Na albu Magorova Summa částečně zhudebnil a zaranžoval verše ze stejnojmenné knihy básníka a někdejšího ideového vůdce českého undergroundu Ivana Martina Jirouse, známého pod přezdívkou Magor. Jedná se o bezpochyby unikátní dílo, jemuž Agon Orchestra dodal hudebního lesku. Po muzikantské stránce se jedná o vycizelovanou nahrávku, která čerpá jak ze soudobé vážné hudby, jazzu, minimalismu, tak i z rockového podhoubí. Vedle členů Agon Orchestra se na albu podílela řada hostů, namátkou Ivan Acher, který se na nahrávce podílel i jako skladatel, akordeonistka a zpěvačka Jana Vébrová, Michal Nejtek (NTS), perkusionista Miloš Dvořáček (NUO, VRM).

Album startuje dvojtrack Jednorožec / Na poli lilií. V první části recituje Jirous do temně minimalistického podkladu verše Jednorožce, které napsal v polovině sedmdesátých let během svého věznění ve Valdicích. V druhé části přejímá vokální aktivitu Jana Vébrová. Její křehký, přesto sebejistý projev přirozeně dotváří milostnou lyriku, jež si o ženský element vysloveně říká. V následující Na rukách měla rukavičky černé z pera Marka Ivanoviče, která stojí nejpevněji na vážněhudebních základech, exceluje vokalistka Gabriela Vermelho (Maraca, Four Brothers, Talichův komorní orchestr), jejíž projev nepopře klasické vzdělání. Stejně jako u předchozí skladby nelze než kvitovat s povděkem female rozměr.

Jedním z vrcholů desky je energická bezmála šestnáctiminutová skladba Magor, kterou složil dirigent Agonu Petr Kofroň. V Magorovi se naléhavě propojují smyčcové nájezdy s dechy, při nichž běhá mráz po zádech a někde v druhém plánu bublá rocková dynamika. „Doma seš tam, kde se oběsíš!“ – sugestivní Jirousův přednes ve Fantasmagoratoriu mrazivě deklamuje spolu s působivými aranžmá smyčců. Dojem škrobené serióznosti nabourávají Jirousovy civilní a leckdy vulgární promluvy a historky v témže tracku, resp. v závěrečné Magorigami, které dokreslují civilní tvář této kontroverzní osobnosti a ve výsledku vlastně působí osvěžujícím dojmem.

Jako bonus si můžete pustit na svém PC osmiminutový lyricky zamlžený videobonus Ivana Achera Jeden den Ivana, který v závěru zaznamenává cestu Ivana M. Jirouse na koncert Agon Orchestra do Kolína nad Rýnem. Určitě si počkejte na závěrečnou pointu z kolínské katedrály. Hodné zmínky je i grafické ztvárnění obalu, jež má na svědomí Zdeněk Sýkora, význačný současný výtvarník.

Benda, Lukáš: Kde jsi byl, Ivane? In MusicServer, 11. 1. 2010 (recenze). – Cit.: Loňské album roku v kategorii underground má na svém kontě jeho letitý vládce – Ivan Martin Jirous. Na desce „Magorova Summa“ zrealizoval projekt zhudebnění své stejnojmenné sbírky. Nahrávka podobně jako samotné básně drásá svou syrovostí, upřímností a slovy těžko popsatelnou autentickou atmosférou.

Nekorunovaný vládce tuzemské poezie J. H. Krchovský před časem založil kapelu Krch-Off, aby napravil reputaci svých básní, neb se mu příliš nezamlouvala podoba, jakou jim přisoudili jiní hudebníci, kteří je hojně využívali. O zhudebnění „Magorovy Summy“ se ještě nikdo nikdy nepokusil, není tedy s čím výsledný produkt porovnávat. Do rukou se nám tak dostává unikátní umělecké dílo.
Společně s Magorem se na projektu podílel i známý soubor Agon Orchestra, který během své bezmála třicetileté existence spolupracoval mimo jiné s Einstürzende Neubauten, Zajíčkovými DG307, PPU nebo s Filipem Topolem ze Psích vojáků. Dvanáctičlenná sestava v režii dirigenta Petra Kofroně na nahrávce vykouzlila působivé melancholické melodie, které svým zasněným zpěvem podpořila Jana Vébrová.

Ivan Martin Jirous se narodil 23. září 1944 v Humpolci. Vlastním jménem Ivan Martin Jirous. Je bývalým manažerem The Plastic People Of The Universe, básníkem, publicistou, výtvarným kritikem, pamětníkem, chartistou a svébytným vládcem tuzemského undergroundu. V době normalizace byl několikrát vězněn. V roce 2006 obdržel literární cenu Jaroslava Seiferta za celoživotní básnické dílo a ceny Toma Stopparda za „Magorovy labutí písně“, které napsal (respektive si zapamatoval) ve valdickém vězení. Nahrávka „Magorova Summa“ vychází ze třinácti básnických sbírek, které před dvanácti lety Jirous vydal pod stejnojmenným názvem v uceleném svazku. Obdržel za ně literární cenu „Kniha roku 1998″. Na hudebním nosiči je navíc obsažen i bonus v podobě desetiminutového videoklipu vyprávějícího o Magorově cestě do Kolína nad Rýnem.
„Současná vážná hudba si s poezií velice dobře rozumí,“ uvedl Magorovu nahrávku jeho dlouholetý přítel Lábus, který se svým labelem Guerilla Records stojí za většinou současných nahrávek českého undergroundu. Kromě vážné hudby a dosti netradičně recitované poezie se na „Summě“ dočkáme i samplů, minimalismu a bigbítu. Tedy všeho, po čem současné alternativní publikum tolik touží.
První dvě písně jsou v režii již zmíněné Jany Vébrové. Šansonem provoněný jemný zpěv této protagonistky je příjemným prologem k hlavní písni celého projektu, kterou je „Fantasmagoratorium“. Hypnotický refrén: „Teď už víš – doma seš tam – kde se oběsíš,“ způsobuje díky sugestivnímu melodramatickému přednesu existenciální katarzi. Melodrama tak nabírá na obrátkách a po patnáctiminutové koláži „Magor“ dochází usmíření ve formě závěrečné „Magorigami“ s ústředním výkřikem: „Kde jsi byl, Ivane?!“ Další kapitola kroniky tuzemského androše tak byla dopsána a podepsal se pod ni sám Praotec Magor.

anonym: Magorova summa. In web Guerilla Records, 2009 (anotace). – Cit.: Počátky Agon Orchestra spadají do roku 1983 a za tu dobu pracoval jednak na vlastních projektech (vlastní tvorba, české avantgardě šedesátých let minulého století, grafickým partiturám), uvedli díla Johna Zorna, Franka Zappy, Philipa Glasse nebo Eliotta sharp, spolupracoval s Blixou Bargeldem z Einstuerzende Neubauten, The Plastice People, MCH Bandem, DG 307, Filipem Topolem…

Posledním projektem bylo zhudebnění poezie Ivana Martina Jirouse. Ivan Martin Jirous, všeobecně známý jako Magor, nositel Ceny Jiřího Seiferta za rok 2006, má s hudbou svůj život spojený více než kdo jiný, ve zlém i v dobrém. Je proto možná trochu s podivem že ke zhudebnění jeho básní došlo až teprve nedávno, projekt Magorova summa je nejen ojedinělý ale hlavně velmi povedený.

Dvanáctičlennou sestavu (kde nechybí např. tři violy či tuba a lesní roh) diriguje Petr Kofroň a hostují zpěvačka Jana Vébrová, Ivan Acher se samply a Magor osobně.Autory hudby jsou Petr Kofroň, Ivan Acher, Michal Nejtek a Marko Ivanović. Originální spojení výrazného hudebního doprovodu, unikátních Jirousových básní a jeho sugestivního přednesu. Současná vážná hudba si s poezií velmi dobře rozumí.

Doslova raritou je booklet, který zpracoval – a jsou v něm, použity části dvou liniových obrazů – Zdeněk Sýkora, v současné době nejvýznamnější žijící český výtvarný umělec, který jako první na světě ke své tvorbě začal využívat počítač a jehož dílo je nebývale ceněno.

Součástí CD je krátký klip o cestě Magora na první vystoupení Agon Orchestra v Kolíně nad Rýnem (k přehrání v PC).

(z recenze na uvedení Magorovy summy ve Vrchlického divadla v Lounech, autor Jan Vnouček:

Rádo se píše o organickém propojení, ale v tomto případě šlo spíše o svébytné skladby, kde výrazně dominovala hudební složka a verše jí naplno sloužily. „Na chvíli jednorožec zdržel se u studánky…,“ recitoval úvodem sám mistr do hororové předehry a pak předal slovo harmonikářce Janě Vébrové. Její zpěv a heligonka vtiskly zvukomalebné milostné baladě „Na poli lilií“ šansonovou křehkost. „Plazí se podzim podle vod,“ rozlévaly se v blátě noty skladatele Michala Nejtka. Aby se roztloukly na tisíce střepů v závěrečném chaosu zvuků a samplů: „Po ránu mezi ďábly stávám pomalu sám.“ Báseň „Na rukách měla rukavičky černé“, zhudebněná Marko Markovičem, se zase z fanfár lesního rohu bortila do zoufalého vytí a františkánské hemžení zvířátek rozbíjela disharmonickým bojem o přežití. Od třetího kusu nahradily jedinou dámu v ansámblu nahrávky Magorova hlasu. Ivan Acher v „Fantasmagoratoriu“ proložil jeho banální promluvy zásadními verši o smrti a bohu. Jirousovo sebeironicky naivistické lkaní doprovodil minimalistickým vyťukáváním, které nechal gradovat až do nefalšovaného melodramatického oblouku: „Doma seš tam, kde se oběsíš!“ Vrcholem celého díla ale byla koláž „Magor“. Petr Kofroň v ní spojil vrávoravý bigbítový rytmus s opilými dechovkovými nájezdy a výsledek nechal dlouho kolísat až do nervy drásající monotónnosti, kterou občas prozářil zvonkem, snad zábleskem génia. Dirigent Agonu si tak připsal nádherný neuctivě obdivný portrét rozporuplného umělce a vyzradil, že i jemu to v hlavě cinká.)

Mluvené slovo na zvukových nosičích