Jako když dvoranou proletí pták (2010)

Nabízí se nám pohled do společnosti, pro kterou určující byl vztah pána a jeho družiníka, ve které se zprvu prolínaly prvky pohanské s křesťanskými, a v níž posléze křesťanství pevně zakotvilo.

Vybrané texty souzvuku, zasvěceného staroanglickým literárním památkám, dokládají, nakolik se slovesní tvůrci historického času cítili zaujati dobou a místem, nakolik se ve svém odvratu od vezdejšího světa vzdálili obřadnosti hodovních síní a dokládají i to, nakolik si anglosaská společnost uvědomovala, jakou hodnotu má v očích svého Stvořitele a vykupitele lidský rod.

Elegické básně Poutník a Námořník do jisté míry představují střet starého a nového řádu. Mluvčí „poutník“ tu zastupuje svět hrdinské tradice, v němž je základní silou vztah družiníka a pána. Mimo tento vztah není nic, snad jen živoření a útrapy. Vášnivé diskuse vyvolává text Ženin nářek, protože se přesně neví (a ani se to nedozvíme), jestli je mluvčím žena nebo například vyhoštěný vazal a jaká je povaha ženina neštěstí, vypověděného v básni.

Vyprávění vyvolených, jimž bylo dopřáno navštívit onen svět a poznat tam posmrtný osud, se nazývá vidění. V anglosaské literatuře se dočkalo největšího rozkvětu v 8.století. V souzvuku uvádíme vidění Ďábel a onen svět.

Mezi vidění se někdy počítá i Sen o Kříži. Dochoval se v jediném rukopisu z konce 10. století. Text lze číst jako básnickou výpověď, která byla součástí zápasu Anglosasů o prosazení křesťanských hodnot.