Emma (2010, 2018)

Přidal: Přemek |

Únor 21, 2011

Jane Austenová. Jeden ze čtenářsky nejúspěšnějších románů Jane Austenové vypráví příběh bohaté, vzdělané, ale snad i přehnaně sebevědomé dívky. Ta, co by dohazovačka, rozpoutá hru s překvapivým koncem. Přeložila Eva Kondrysová. Rozhlasová dramatizace Petra Kovářová. Hudba Jan Kyncl. Dramaturgie Hana Hložková. Režie Hana Mikolášková.

Osoby a obsazení: Emma Woodhousová (Tereza Richtrová), George Knightley (Luboš Veselý), pan Woodhouse (Pavel Zatloukal), Harriet Smithová (Petra Bučková), Frank Churchill (Pavel Vacek), Jane Fairfaxová (Eva Ventrubová), Eltonová (Eva Novotná), Elton (Jiří Vyorálek).

Nastudoval ČRo Brno v roce 2010 (50 min). Premiéra 9. 4. 2012 (ČRo 2 Praha, 16:03 – 17:00 h.; 49 min.). Repríza 19. 9. 2013 (ČRO 3 Vltava, 20:00 h.); 22. 7. 2017 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Rozhlasová hra pro celou rodinu; 28. 9. 2020 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 17. 2: 2024 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.).

Vydala Radiotéka v roce 2018 (MP3).

Lit.: Hložková, Hana: Velikonoční pondělí bude patřit Jane Austenové a její Emmě. In web ČRo, duben 2012 (článek). – Cit.: Bohatá, krásná a inteligentní hrdinka románu Jane Austenové žije v uzavřeném venkovském společenství, které jí však neposkytuje dostatek hlubší životní náplně. Jelikož většinu času tráví péčí o hypochondrického otce, věnuje Emma Woodhousová veškeré úsilí tomu, aby v kruhu svých přátel a známých utvářela vhodná manželská spojení. Přesvědčena o vlastní neomylnosti se pyšní tím, že činí lidi kolem sebe šťastnými. Sebejistota, s jakou zasahuje do lidských osudů, je však terčem výtek rodinného přítele pana Knightleyho, který Emmu před tímto druhem „zábavy“ varuje. Aniž by si to uvědomovala, její dobré úmysly se brzy začnou obracet proti ní samé. Řada nepříjemných překvapení ji nakonec dokáže poučit o tom, jakým zájmům by se měla věnovat, a ukáže člověka, který je pro její život skutečně důležitý.
Jane Austenová ve svém románu z roku 1815 vytvořila sympatickou postavu svérázné mladé ženy, která natolik touží po společenském uznání, že si neuvědomuje, do jak nevhodné činnosti vkládá své schopnosti. S humorným nadhledem vybavila postavu Emmy na svou dobu troufalými názory, díky nimž ji lze považovat za předchůdkyni emancipačního hnutí.

Lit.: Hnilička, Přemysl: Úspěšné brněnské Velikonoce. In Týdeník Rozhlas 20/2012 (recenze). – Cit.: Letošní velikonoční vysílání na rozhlasových vlnách obohatilo hned dvěma tituly brněnské studio. Zatímco první z nich zapadá do velikonočního schématu naprosto, druhý se do něj dostal spíše náhodou. V obou případech se však dá hovořit o úspěchu. (…)
Další program byl již premiérový, byť brněnské studio nastudovalo hru Emma už v roce 2010. Dramaturgie si s ní pravděpodobně nevěděla rady, přesto jí sváteční vysílací čas slušel. Dramatizace románu Jane Austenové z pera Petry Kovářové a v dramaturgii Hany Hložkové představuje oblíbené autorčiny motivy, především osud ne zcela konformní dívky ve zcela konformní maloměšťácké společnosti. Nedostatek příležitosti k jakékoliv smysluplné činnosti si titulní hrdinka v podání Terezy Richtrové nahrazuje sjednáváním sňatků. Neřídí se však city zúčastněných, spíše si s nimi hraje jako s figurkami na šachovnici. Zrcadlo jí nastavuje její přítel George Knightley (Luboš Veselý), hrdinčinou „obětí“ se téměř stane přítelkyně Harriet Smithová (Petra Bučková). Že se celá komedie skončí Emminým prozřením a nápravou v manželském přístavu, je nasnadě. Brněnská inscenace v režii Hany Mikoláškové si udržela přesnou míru lehké nadsázky, kterou Jane Austenová do textu vložila, a tak se zde setkáváme s bezstarostně plynoucím dějem v anglickém stylu, jemuž vévodí především pevně držená herecká i režijní stylizace a dobře vystavěná hudební (Jan Kyncl) i zvuková (Lukáš Dolejší) složka. Hra se tak nestala povinnou položkou z dějin emancipačního hnutí, ale zařadila se po právu k výtečným inscenacím Pýchy a předsudku či Rozumu a citu. Z herců ještě rádi jmenujeme Jiřího Vyorálka jako výtečně stylizovaného maloměšťáka Eltona, Evu Ventrubovou coby naivní Jane nebo Pavla Zatloukala v roli hypochondrického Emmina otce pana Woodhouse, jehož závěrečné vypočítávání možných chorob, které by ho mohly postihnout z náhlého oznámení dceřina sňatku, je opravdu povedeným „aktšlusem“.