Omyl je vyloučen (1988)

Přidal: Přemek |

Srpen 14, 2006

Maj Sjöwallová a Per Wahlöö. Detektivka. Překlad Dagmar Hartlová. Dramatizace Václav Merhaut. Dramaturg Dušan Všelicha. Režie Pavel Linhart.

Osoby a obsazení: Martin Beck (Jan Kačer), Hergott Nöjd (Josef Vinklář), Stig Malm (Jan Teplý), Gunvald Larson (Jiří Štěpnička), Per Monsson (Alexej Pyško), Policejní president (Jiří Holý), Sundströmová (Nina Divíšková), Kaj Evert Sundström (Zdeněk Ornest), Bertil Mard (Alois Švehlík), vedoucí cukrárny (Libuše Havelková), Folke Bengtsson (Oldřich Vlach), lékař (Ilja Prachař). Dále účinkují Zuzana Skalická, Petr Pospíchal a Tomáš Jančařík.

Natočeno 1988. Premiéra 4. 3. 1989 (Praha, 19:10 – 20:00 h.; 47 min.). Repríza 5. 12. 2007 (ČRo 2 Praha, 20:05 h.); 17. 5. 2012 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.); 31. 1. 2021 (ČRo 2 Praha, 20:05 h.) v cyklu Hra na neděli.

Lit.: Pekárek, Hynek: Maj Sjöwallová-Per Wahlöö: Omyl je vyloučen. In web ČRo 3 Vltava, květen 2012 (článek). – Cit.: Po 27 letech služby u švédské kriminální policie zvažuje komisař Martin Beck svůj definitivní odchod. Jeho profesi mu znechutily nekompetentní zásahy nadřízených do případu vraždy mladé dívky z cukrárny.

Stockholmský komisař Martin Beck je povolán, aby vyšetřil záhadné zmizení dívky z cukrárny. Do případu však nevhodně zasahuje náměstek policejního prezidenta a dokonce ho z něj odvolá kvůli mediálně nafouklému případu vraha policistů. Beck jde trpělivě po stopě a nakonec vraha dívky dopadne. Střetnutí s policejní byrokracií však vážně naruší jeho víru v pozitivní poslání kriminální policie, po bezmála třech desítkách let služby se rozhodne od policie odejít. V dramatizaci románu Vrah policistů známé autorské dvojice uslyšíte v hlavní roli Jana Kačera. Natočeno v roce 1988.

Komisaře Martina Becka uvedla do galerie slavných literárních detektivů a pátračů autorská dvojice Maj Sjöwallová – Per Wahlöö, kteří ještě dávno před současným boomem takzvané severské detektivky, dokázali strhnout čtenáře svými akčními příběhy, v nichž napětí umně promíchali se značnou dávkou společenské kritiky.

Psát začali každý sám, ale proslavily je teprve jejich detektivky. Oba byli původní profesí žurnalisté, Wahlöö dokonce působil jako reportér v kriminální rubrice. V novinách se také potkali a stali se životními a partnery, které sbližovaly i jejich politické marxistické názory. Romány s Martinem Beckem napsali v rozmezí let1965 a 1975.V desítce románů nazvaných jednoduše Kriminální příběhy si navíc čtenář „odžil“ se svým oblíbeným komisařem i kus jeho soukromého života a zažíval s ním otcovské starosti či manželské ztroskotání. Čtvrtý román v pořadí Smějící se policista (u nás vydáván pod názvem Noční autobus) z roku 1968 byl oceněn prestižní cenou Edgar, udělovanou asociací amerických autorů detektivek, a záhy zfilmován. Postavu stockholmského komisaře na plátně ztvárnil herec Walter Matthau.

Sjöwallová – Wahlöö se jako ke svému literárnímu vzoru hlásili k Ed McBainovi. Do žánru detektivního románu dokázali přispět svým originálním stylem. Zločiny a zločince, fungování policejního aparátu i soukromý život svých hrdinů vždy popisovali ve vztahu ke společenskému systému, který jako marxisté viděli velmi kriticky. Jejich detektivky bývají proto často vnímány jako společensko kritické romány a dnes už se zřetelně rýsuje, že jejich styl značně ovlivnil pozdější autory severské detektivní školy.

Rozhlasové hry