Miroslav Stoniš (*1938)

Prozaik, dramatik, básník, televizní scenárista, autor rozhlasových her.

Narodil se v dělnické rodině. Z jeho synů Marek Stoniš (* 1967) je novinářem, Michael Stoniš (* 1963) působí jako výtvarník. – Základní školní vzdělání získal v Ostravě-Vítkovicích, 1953–56 studoval na jedenáctileté střední škole v Ostravě-Přívoze. Po maturitě (1956) byl přijat ke studiu dramaturgie na FAMU (1956–60). 1961–64 byl zaměstnán jako dramaturg Domu kultury pracujících Ostravy, současně se věnoval organizační práci mezi mladými ostravskými autory (tzv. Autoři v povijanu), spolu s Josefem Fraisem a Vladimírem Macurou byl zakladatelem skupiny ismuistů. Navazoval styky s průbojnými ostravskými výtvarníky (Eduard Ovčáček, Rudolf Valenta). 1964–70 působil jako redaktor ostravského literárního časopisu Červený květ, 1970–71 ve funkci zastupujícího tajemníka pobočky Svazu československých spisovatelů v Ostravě. Za tzv. normalizace se 1971–89 živil jako dělník v Prodejnách nábytkářského průmyslu a ve skladu podniku Nábytek v Ostravě-Třebovicích. 1990–91 pracoval v Čs. televizi Ostrava jako šéfproducent programu. Od 1991 se plně věnuje tvůrčí práci.

Rozhlasovou premiérou bylo pásmo z jeho prvotiny Povídky pod polštář pod názvem Miska plná příběhů (1964). Je autorem četných rozhlasových her: Mrtví rezaví ptáci (1968), Běh za motýlem (1969), Rakety a kozorožci na Marsu (1985), Kožich z Paříže (1988), Sněhurka z vesmíru (1990), Nebožtík (1992), V náručí Slunce (1993), A já jsem Daidalos (1993), Dobré důvody k zabíjení (1995), Poslední běh o život (1995),  Hnízdo mých vlaštovek (1996). Příležitostně užívá šifry ms.

Debutoval jako středoškolák povídkou v ostravské Nové svobodě (1953). Soustavněji pak publikoval v ostravském Červeném květu (1960–69, povídky, básně, fejetony a recenze) a v Nové svobodě (1966–68, především filmové recenze). Mimoto uveřejňoval prózu i poezii v Máji (Ostrava), v Plameni (1965 zde novela Čas hloupých kačen), Kultuře (1962), Magazínu Co vás zajímá (1962), v Květech (1980 zde cyklus pohádek Povídánky pod peřinky), od 1990 pak v Kulturním měsíčníku (Ostrava, 1990 zde úryvek z nepublikovaného románu Svatební Sauvignon), polském měsíčníku Zwrot (Český Těšín), Rudém právu (příloha Čtení na sobotu), Alternativě a Alternativě Nova (Opava, 1996 zde úryvek románu Zvěst o slastech a rozkoších sodomských), Moravskoslezském dni (Ostrava) a Lidových novinách, kde pravidelněji publikuje od 1994 fejetony. Hru Pakárna na entou uveřejnil v příloze časopisu Tvar (Tvary 1997, č. 2).

Stoniš hojně spolupracoval s Čs. televizí: je autorem televizních her Návštěva (1963, režie Radim Koval), Mlýn u pěti čertů (1971, režie Alois Müller), Pacholátko (1991, režie Tomáš Tintěra) a scénáře osmidílného televizního seriálu Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy (1994, režie Otakar Kosek, podle Oty Filipa). Připravil také cyklus večerníčků O Přesličkovi a Prokůpkovi (1974, pod jménem režiséra Jiřího Volkmera) a cyklus rozhovorů s moravskými spisovateli Literatura z Panského dvora (1993).

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)