Život Marpy Překladatele (2011)

Přidal: Přemek |

Březen 2, 2011

Cang Ňön Héruka. Připravila Alena Blažejovská.

Nastudovalo Brno v roce 2011. Premiéra 5. března 2011 (ČRo Brno, 17:00 h.) v pořadu Zelný rynk k Mezinárodnímu dni Tibetu.

Pozn.: Tibetský meditační mistr Marpa Překladatel žil v letech 1012-1097. Podnikl celkem tři dobrodružné cesty do Indie a získal tam učení, která se stala jádrem školy „ústního odkazu“ Kagjüpa. Marpovými hlavními učiteli byli Náropa, od kterého obdržel tzv. Cestu metod, známou jako Šest jóg Náropy, a dnes méně známý Maitrípa, který učil Cestu vhledu, metody Velké pečeti. Nauky, které Marpa dostal během mnoha let strávených v Indii, přeložil ze sanskrtu do tibetštiny. Tyto překlady, společně s Marpovou vnitřní realizací, se pak staly jedním z hlavních zdrojů rozvoje buddhismu v Tibetu. O životě Marpy Překladatele, který se stal také učitelem jednoho z nejznámějších tibetských jogínů a básníků Milarepy, vypráví životopis z pera autora zvaného Tsang Ňön Héruka. Ten žil v 15. století a jeho originální text je vydáván s vysvětlující předmluvou Čhögjama Trungpy rinpočheho. Právě z ní je ukázka v překladu Vladimíra Plevy. Knihu připravuje k vydání nakladatelství Bílý deštník, které také vydává časopis Buddhismus dnes: www.bily-destnik.cz.
Úryvek: Marpa se narodil roku 1012 v kraji Lhothag. Tento kraj leží na samém jihu Tibetu, těsně za hranicí Bhútánu. Je to kraj lesů a úrodných polí, zemědělství a pasoucích se stád. Marpovi rodiče byli majetní majitelé hospodářství, kterým patřila zemědělská půda v nížinách i pastviny v kopcích. Protože Marpa byl příliš živé dítě, rodiče se rozhodli, že jej pošlou k nějakému učiteli dharmy, aby z něj nevyrostl příliš agresivní nebo destruktivní mladík. Tak Marpa zahájil ve dvanácti letech své vzdělávání a dostal buddhistické jméno Čhökji Lodö (Intelekt dharmy). Marpa dostál svému jménu a rychle zvládl čtení a psaní. Ale protože dosud nezvládl svůj temperament, rodiče jej nakonec přiměli, aby odešel dále studovat dharmu do vzdáleného západního Tibetu. S tím Marpa ochotně souhlasil. V té době bylo v Tibetu několik klášterních a vzdělávacích institucí. Pár Tibeťanů, jako byl např. i Marpův první učitel Dogmi, cestovalo do Indie, kde studovali u buddhistických učenců a jogínů, a následně se vrátili dobře vyškolení zpět do Tibetu. Dogmi založil v roce 1043 v údolí Ňugu klášter. Dobře se vyznal ve vadžrajánovém buddhismu, ale jeho specialitou byla učení „cesty dosažení“ (tibetsky lamdre), která se později stala filozofickým základem pro nauky linie Sakja. Dogmi byl také locawa, překladatel. Když nebyl na cestách, přeložil velké množství textů, které jsou nyní součástí buddhistického kánonu. Marpa přišel studovat k učiteli Dogmimu do údolí Ňugu kolem roku 1054 a zůstal u něj tři roky. Po tu dobu se učil sanskrt a několik hovorových jazyků Indie. To byl základ Marpovy vlastní přípravy na locawu. Postupně ale začínal být znechucen tím, že nemůže získat další učení, která by chtěl. A protože byl praktický člověk, rozhodl se, že se vydá načerpat učení z nejlepšího zdroje – do Indie.

Eseje, fejetony, přednášky