Páteční večer – Nefotografovali. Zjevovaly se jim fantómy (2011)

Přidal: Přemek |

Březen 5, 2011

Vyprávění Ludvíka Kundery o antologii německého expresionismu. Připravil Jiří Kamen. Verše Georga Heyma a Gottfrieda Benna v Kunderově překladu recituje Lukáš Hlavica, Georga Trakla Rudolf Pellar.

Natočeno 20. 1. – 9. 2. 2011. Premiéra 11. 2. 2011 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 22:00 h.). Repríza 13. 1. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.); 21. 3. 2020 (ČRo 3 Vltava, 9:00 – 11:00 h.) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.

Lit.: Kamen, Jiří: „Nefotografovali. Zjevovaly se jim fantómy.“ Ludvík Kundera o expresionismu. In web ČRo, únor 2011 (článek). – Cit.: V roce 1969 vyšla antologie expresionistických básníků nazvaná podle jednoho verše básníka Alfreda Lichtensteina „Haló, je tady vichr, vichřice!“ Antologii sestavil, básně přeložil, komentáře napsal a nad českými paralelami expresionismu se zamýšlel Ludvík Kundera.

Ludvík Kundera se poezií německého expresionismu zabýval celá desetiletí. Excelentně přeložil mimo jiné Georga Trakla, Ivana Golla nebo Gottfrieda Benna. Autor tohoto Páteční večera se do Kunštátu za Ludvíkem Kunderou vypravil v roce 2006, aby s ním natočil rozhovor k připravovanému vydání jeho nové antologie expresionistické poezie. Za víc jak čtyřicet let, které uplynuly od vydání antologie „Haló, je tady vichr, vichřice!“, se totiž poznatky o expresionistických autorech v mnoha ohledech rozrostly: byly nalezeny nové neznámé verše, deníky básníků, objevila se i nová jména mladých autorů, kteří zahynuli během válečných let. Ono hektické expresionistické desetiletí (1910 až 1920), tolik poznamenané první světovou válkou „překypuje“ mimořádně pohnutými, tragickými událostmi.

K odvysíláním rozsáhlého rozhovoru, ale dosud nedošlo. Nová antologie německé expresionistické poezie zatím nevyšla. Pořad jsme chtěli vysílat k příležitosti jejího vydání. Loni Ludvík Kundera zemřel. A podle sdělení Jitky Uhdeové se nakladatelství Atlantis, kde vycházejí Kunderovy Spisy se antologii nechystá vydat, neboť ji autor nestihnul nakladatelství odevzdat.

„…pan Ludvík Kundera o rozšíření dříve vydaného svazku mluvíval, plánoval… (uvedl na záložce Spisů VIII. „Světaskon (Expresionismus)“). Když pro nás připravoval rukopis jednotlivých svazků Spisů, posílával do nakladatelství postupně k opisu obálky s částmi rukopisu… Ke „Světaskonu“ obálka žádná…“ napsala paní Uhdeová autorovi pořadu.

Lit.: Kamen, Jiří: „Nefotografovali. Zjevovaly se jim fantómy.“ Ludvík Kundera mluví o expresionismu. In web ČRo 3 Vltava, 22. březen 2020 (článek). – Cit.: V roce 1969 vyšla antologie expresionistických básníků nazvaná podle jednoho verše básníka Alfreda Lichtensteina „Haló, je tady vichr, vichřice!“ Antologii sestavil, básně přeložil, komentáře napsal a nad českými paralelami expresionismu se zamýšlel Ludvík Kundera.

Ludvík Kundera se poezií německého a rakouského expresionismu zabýval celá desetiletí. Excelentně přeložil mimo jiné Georga Trakla, Ivana Golla nebo Gottfrieda Benna. Autor tohoto pořadu Jiří Kamen se do Kunštátu za Ludvíkem Kunderou vypravil v roce 2006, aby s ním natočil rozhovor k připravovanému vydání jeho nové antologie expresionistické poezie s názvem Světaskon.

Poslechněte si vyprávění Ludvíka Kundery o jeho nepublikované antologii německého a rakouského expresionismu Světaskon, které jsem doplnil Kunderovými překlady básní Georga Heyma a Gottfrieda Benna vydaných v devadesátých letech minulého století, recituje je Lukáš Hlavica.

Za víc jak čtyřicet let, které uplynuly od vydání antologie „Haló, je tady vichr, vichřice!“, se totiž poznatky o expresionistických autorech v mnoha ohledech rozrostly: byly nalezeny nové neznámé verše, deníky básníků, objevila se i nová jména mladých autorů, kteří zahynuli během válečných let. Ono hektické expresionistické desetiletí (1910 až 1920), tolik poznamenané první světovou válkou „překypuje“ mimořádně pohnutými, tragickými událostmi.

Z pořadu vybíráme jednu pasáž „expresionistického vyprávění“ Ludvíka Kundery.

Ludvík Kundera o vzniku expresionismu

O původu slova expresionismus existuje dosti historek, takzvaně důkazů, domněnek, nejstarší a taky nejtrvalejší byla historka, že to slovo padlo při sezení poroty berlínské Secese v roce 1910, jeden z členů poroty tehdy stanul před obrazem jednoho z expresionistů, Maxe Pechsteina. Zdál se pohoršen a položil provokativní otázku: Je tohle ještě impresionismus?, Paul Cassirer prý odpověděl: Nikoli – expresionismus! Ale mezitím badatelé bádali, a přišli na to, že slovo expresionismus se objevuje v polovici 19. století v Anglii, že se mluví o expresionistické škole mladých umělců, ale první zmínka ideová je z roku 1880, kde se použilo – v souvislosti zřejmě s touto skupinou nebo s touto školou – rčení, že oni vyjadřují jistá citová hnutí, jisté vášně, tedy padla pro expresionismus důležitá slova.

Termín expresionismus figuruje v katalogu berlínské Secese a je charakterizován zhruba slovníkem kubistů a fauvistů. Význam slova expresionismus se častějším používáním poněkud rozšířil, což můžeme považovat za reakci na impresionismus nebo později naturalismus, ale zároveň se i zúžil, poněvadž se převážně mluvilo o německém umění. Na literaturu aplikoval termín expresionismus Kurt Hiller, teoretik raného berlínského expresionismu. V roce 1916 vyšla první kniha o expresionismu, o malířském expresionismu. Obrázky v knížce začínají až u starých Egypťanů a přes středověk pokračují dál. Jde o první pokusnou a důkladnou sondu uvést expresionismus v širší souvislost. Kasimir Edschmid, prozaik, jehož umělecké prózy nevydržely ta léta, ale dodnes se citují jeho výroky o expresionismu, které později vyšly ve dvou knížkách jako rané manifesty expresionismu.

Přišli umělci nového hnutí. Nepřinášeli nová fakta…
Nezměrně se jim rozvíjel cit.
Neviděli.
Dívali se.
Nefotografovali.
Zjevovaly se jim fantómy.