Nebe pod Berlínem (2002)

Přidal: Přemek |

Srpen 23, 2006

Jaroslav Rudiš. „Dramatizované“ autorské čtení v pořadu Zátiší na Radiu 1.
Účinkují Jaroslav Rudiš, Joachim Dvořák a Jeroným Janíček.
Střih a technická spolupráce Vladimír Srb.
Režie Jaroslav Rudiš a Joachim Dvořák.

Radio 1, 2002, premiéra 11. 12. 2002 (30 min.)

Jaroslav Rudiš (*1972) – Nebe pod Berlínem

Kniha pro živé i mrtvé – rockové příběhy z berlínského metra. Třicetiletý učitel uprchne z Prahy do současné německé metropole, aby tam založil kapelu U-Bahn a našel svou dívku Katrin… Styl prvotiny Jaroslava Rudiše (*1972) vychází z volného toku vyprávění hlavního hrdiny. S téměř až hrabalovským citem pro jazyk ušpiněný životem zaznamenává promluvy, které mezi sebou a s ním vedou všechny ty postavy a postavičky, s nimiž se v Berlíně a pod ním setkává. Kniha napsaná ve strhujícím tempu, současně, a navíc zábavně. Vyzrálý debut si nekonformními scénami získá nejen mladé čtenáře, milovníky Wima Wenderse a punk-rockové hudby, ale i ty, kteří si pamatují ještě NDR, umělohmotné indiány, pokrokového zpěváka Deana Reeda nebo to, jak naši východoněmečtí sousedé přelézali na podzim 89 zdi západoněmecké ambasády, aby pak své trabanty nechali napospas přičinlivým Pražanům.

….

Ukázka z knihy Jaroslava Rudiše – NEBE POD BERLÍNEM

(…)
Atom nám přinesl i vlastní písničku. Jmenovala se Ich bin Berlin. Vzal mou kytaru a smažil dokola dva stručné punkové akordy, do kterých hučel monotónně jako piliňáky:

Ein, zwei, drei, vier /
Já sem Berlín /
Já sem Berlín /
Já sem Berlín /
Já sem Berlín /
Jen nevim, kdo seš ty /
Když neznám tvoje pocity /
Já sem Berlín /
Já sem Berlín /
Já sem Berlín /
Já sem Berlín /
Tak řekni, kdo seš ty /
vodhal svoje pocity /
Ich bin U-Bahn /
Du bist U-Bahn /
Er ist U-Bahn /
Wir sind U-Bahn /
Jen nevim, kdo seš ty /
vodhal svoje pocity /
Ich bin U-Bahn /
Du bist U-Bahn /
Er ist U-Bahn /
Wir sind U-Bahn /
Tak řekni, kdo seš ty /
vodhal svoje pocity /
Díky U-Bahn

„Jde mi vo přímý a jasný postoje. Je vám to jasný?“ zahromoval, když dohrál. „Vo jaký postoje?“ zeptal se Pancho Dirk.
„Politický. Vostře levicový. Antikapitalistický.“
„Ale ta písnička je spíš vo Berlíně a vo nějaký holce, ne?“
„Berlín je metafora. Ta holka taky. Nebo metafyzika, záleží na úhlu pohledu. Ta holka by se klidně mohla jmenovat Revoluce. Jde mi o to, říkat věci stručně, ale přitom myslet v širším a hlubším záběru. Je vám to jasný?“

………….

Kniha vyšla v originální grafické úpravě s pop-ilustracemi Juraje Horvátha v nakladatelství LABYRINT.
Autor za svůj debut získal v listopadu 2002 Cenu Jiřího Ortena 2002.
Kniha byla oceněna jako Nejkrásnější kniha roku 2003 v kategorii beletrie.

……….

Z recenzí

Jsem Berlíňan

Petr Fantys, RESPEKT, 9.12.2002

(…) Rudišův text je přímočarý, ale nikoli okázale primitivní, jak bývá u Perličky ze dna berlínského metra

Pavel Mandys , TÝDEN, 25.11.2002

(…) Jeho psaní se zdá být velmi snadné, hovorová čeština plynule přechází do dialektických germanismů, do slovníku rockového i hospodského. A Rudiš si při tom všem ještě zachovává dvě důležité vypravěčské přednosti. Jednak jemně ironický odstup, díky němuž představí všechny své postavy jak v tom světle, v jakém se nechávají vidět, tak v tom, které je pod povrchním dojmem skryto. Jednak snad až encyklopedickou obeznámenost skoro se vším, o čem píše, postranní, nenápadné vřazování událostí do historických či kulturních souvislostí a vůbec dojem, že ví ještě mnohem víc, než napsal, ale už tím nechce zdržovat.

Děje se toho tolik, že se neděje nic

Josef Chuchma, MF DNES, 8.1.2003

(…) Nebe pod Berlínem se rychle čte, je to svižná věc, „jízda“. Valí se v poměrně úsečných větách, a je to tak správně, v duchu věci, neboť kapela U-Bahn, v níž na kytaru hraje vypravěč, autobiografický třicátník z Prahy Petr Bém, se snaží o rázný, nakopávající punk rock. (…) Nebe pod Berlínem je sloučeninou autentičnosti a odvozenosti jak v inspiračních zdrojích, tak ve výsledku. Již název odkazuje k slavnému snímku Wima Wenderse Nebe nad Berlínem a motiv andělské postavy či tajemného přízraku, jenž zpovzdálí ovlivňuje osudy lidí, objevuje se i v Rudišově próze. Zde je tou nejslabší linií, artistní i naivní zároveň, hlavně však úplně nadbytečnou. Autor dokáže jedinečnou atmosféru soudobého Berlína s jeho kulturním a historickým podložím vystihnout i bez vytrčených odkazů na nakoukané filmy či načtené knihy.

Povídky