Za trpkým smíchem starého Brna aneb Jak se v Brně mluvívalo (1976)
Dr. Otakar Nováček (kniha „Brněnská plotna“ a články z časopisu „Hantýrka“). Připravil Jindřich Uher. Režie Jiří Valchař.
Interpretuje Karel Höger a Rudolf Höger. Spoluúčinkuje Aranka Lapešová.
Nastudovalo Brno v roce 1976. Premiéra 31. 12. 1976 (Vltava, 10:01 – 11:02 h).
Pozn.: Několik vybraných kapitol (O životě Plotňáků, Lojza baví partu v Cacovicích, O hantýrce, Těbůh šašku, Tančírna u Flédy, Cyrile zazvoň, Líšňačky na Zelňáku, Brněnština není hantýrka, Blecha odleskova, Epilog – vzpomínky Karla Högra) bylo vydáno společně s písněmi skupiny Brněnští gajdoši na CD a MC „Plotna aneb Jak se v Brně mluvívalo“, FT Records, Brno 1998 (8 594030 903445).
Lit.: Faltýnek, Vilém: Brněnská plotna. In web ČRo, 23. 3. 2008 (anotace + ukázka k poslechu). – Cit.: Naše mateřština doznala v průběhu vývoje často překvapivé podoby. Díky odborníkům na tyto varianty jazyka – argotologům – byly některé varinaty zaznamenány a povědomí o nich se dochovalo dodnes. Známá je například mluva pražských Pepíků a brněnský hantec. Ke kořenům hantecu nás dnes zavede kolega Vilém Faltýnek, který z rozhlasového archivu vylovil zajímavou nahrávku.
Známým odborníkem na argot byl za první republiky dr. Otakar Nováček. V roce 1929 vyšla jeho útlá, ale velmi důležitá publikace Brněnská plotna. V ní shrnuje své poznatky o mluvě brněnské periferie, jak ji sám zaznamenal. Plotna přibírala vlivy jiných jazyků, zejména němčiny, tehdy jazyka početného skupiny brněnských obyvatel. Vyjadřování obyčejných lidí, nezaměstnaných či galerky má svůj humor, zkratkovitost a nadsázku – ba i svéráznou poezii. Nováček často cituje jistého Lojzu Pekárka z brněnských Židenic, který vynikal sečtělostí a byl schopen vyjádřit plotnou zajímavé sdělení.
V roce 1976 vznikl v Československém rozhlase na motivy Nováčkovy knihy pořad Za trpkým smíchem starého Brna. Ke spolupráci byl přizván vynikající herec, který jako rodilý Brňan mohl využít vlastní obeznámenosti s touto mluvou, Karel Höger. V ukázce, kterou vám nabídnu, cituje vzpomínku autora knihy na své kontakty s hudebním skladatelem Leošem Janáčkem, s nímž ho spojoval zájem o mluvu nejnižších vrstev.
„Bylo to roku 1921. V té době jsem chodíval s mistrem Janáčkem dopoledne na procházku na brněnský Zelný trh. Bělovlasý mistr s notesem v ruce byl oděn do světlých šatů, na hlavě měl plátěnou brigadýrku, kravatu si přehodil přes širokou sponu a hůl zavěsil na ruku. Pozoroval jsem obdivně každý jeho pohyb a hlavně jeho potutelné jiskrné oči…“
Vzpomínka (Jindřich Uher)
V půli sedmdesátých let, když ještě žil jeden z prvních sběratelů brněnského argotu, dr. Otakar Nováček, starý žoviální pán, zalistoval jsem v jeho knížce „Brněnská plotna“ z roku 1929 a vybral s autorových souhlasem několik humorných kapitolek. Putovaly do Prahy za „exmoravákem“ Karle Högerem s prosbou, aby právě on, rozený Brňák, vdechl skrze mikrofon brněnského rozhlasu život vyprávěnkám zvláště vykutálených představitelů předválečného tzv. „lumpenproletariátu“. Mile nás Mistr Höger překvapil brzkým telefonickým souhlasem s tímto nezvyklým uměleckým úkolem a zanedlouho vstoupil, v čepici a v roláku pod bradu, sportovním krokem do našeho studia. Čekal ho tam bratr Rudolf – pedagog JAMU a doktor Nováček (…). Pohoda byla při natáčení, jehož se v písničce „plotňáků“ Salomé zúčastnil v duetu s Karlem i bratr Rudolf. Dobrá nálada setrvala i při natáčení vzpomínky Karla Högera na Brno jeho mládí, zaznívající v závěrečném epilogu…
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Na tomto místě patří se také zmínit se o předloze rozhlasového pořadu – tj. o díle dr. Otakara Nováčka, argotologa. Jeho „Brněnská hantýrka“ z roku 1929 je skutečným pravým pramenem brněnské plotny; výrazy, obsažené ve slovníčku, který je součástí knihy, již současní „hantecologové“ ani neznají…