Příběhy 20. století – Expres do lágru (2011)
Dnešní vypravěč patří mezi světoznámé české vědce. Nemuselo tomu tak být! Jak říká, jen štěstí rozhodlo, že přežil koncentrační tábor Osvětim. Dokument z cyklu Příběhy dvacátého století připravil Mikuláš Kroupa.
Natočeno 2011. Premiéra 2. 4. 2011 (48 min.). Ke stažení zde.
Lit.: Kroupa, Mikuláš: Expres do lágru. In web ČRo, duben 2011 (článek). – Cit.: Případ Vlastimira Maiera, nynějšího předsedy Konfederace politických vězňů v Šumperku, může posloužit jako příspěvek k diskusi o třetím, protikomunistickém odboji – ukazuje totiž, že hranice mezi promyšleným odbojem a romantickým klukovským vzdorem mohla být po komunistickém převratu velmi křehká. Což nemá být zpochybnění úctyhodného a těžkého života pana Maiera, jen konstatování faktu.
Vlastimir Maier se narodil 30. prosince 1932 v Postřelmově (okres Šumperk). Tatínek ho vedl k tomu, aby ctil svobodu, a tak se z Vlastimira logicky nestal přívrženec KSČ ani Sovětského svazu.
Jako sedmnáctiletý kluk poslouchal po únoru 1948 s kamarádem zahraniční rozhlas, což je inspirovalo k založení protikomunistické skupiny. Jmenovala se Expres.
Maier vysvětluje: „Té skupině jsme dali název podle nějaký knížky. Mělo to být tak, že budem dělat jednu akci za druhou, velmi rychle. Proto Expres. Založili jsme tu skupinu a začali jsme tisknout letáky, shromažďovat zbraně. (…) Přepadávali jsme chodce a ptali jsme se, jestli jsou v KSČ, nebo ne. A oni, chudáci, se klepali, protože jsme byli zamaskovaný.“
Když se v Postřelnově zakládalo JZD a začalo zatýkání a perzekuce sedláků, roznášeli kluci strojopisné letáky, kterými chtěli vyděsit stoupence kolektivizace: psali v nich, že kdo se na družstvu bude podílet, toho pověsí. Klukovská rebelie se pomalu měnila v promyšlenější, ale pořád ještě dost naivní vzpouru.
Státní bezpečnost na ně přišla jednoduše: našla psací stroj. Vlastimir Maier byl zatčen 13. dubna 1951. Dostal patnáct let vězení, jeho kamarád jedenáct.
Pan Maier svůj život odbojáře, ale hlavně vězně uranových dolů a v Leopoldovského kriminálu, shrnuje lapidárně:
„Zažil jsem si svoje. Celý mládí v pr..li. Prakticky deset roků… Nejkrásnější léta pro ty mladý, který chodili za děvčaty, tancovat a podobně. Já jsem to prožil v kriminále. Ale ničeho nelituju, to nemá cenu.“
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku